Článek
Vojanovy sady jsou rozlehlým parkem uvnitř městské zástavby. Ze všech stran jsou obehnány budovami, ale i přesto zde jeho návštěvníci najdou tolik vytoužený klid, který je na mnoha turistických místech v okolí něčím nereálným. Zdejší prostory však nesloužily vždy jako veřejný park. V 17. století byl tento areál součástí kláštera karmelitek. I proto se na jeho území nachází hned tři kaple.
První dvě kaple nás ničím nepřekvapí. Takových staveb najdeme v Praze velké množství. Ta třetí, kaple sv. Eliáše, se ale všem kaplím a kostelům, které na území hlavního města stojí, absolutně vymyká. V návštěvnících totiž vzbuzuje pocit, jako by se jednalo spíše o bránu do pekel než o běžnou kapli.
Tyto pocity mohou být způsobené zejména jejím provedením v podobě grotty, umělé jeskyně, ve zcela černé barvě. Tmavá barva a jeskynní výstupky dělají z kaple na první pohled tajemné místo. I uvnitř to vypadá, jako byste se nacházely v nitru jeskyně. Interiér kaple je velice podobný umělé jeskyni v Havlíčkových sadech neboli Grébovce.
Přestože se jedná o netradiční podobu kaple, která nemá v Česku obdoby, stavět se začala již v roce 1660. Pohřbena do ní byla po své smrti zakladatelka pražského kláštera karmelitek, matka Marie Elekta. Stalo se tak v roce 1663. Jenže její tělo bylo o tři roky později z hrobu vyňato. Přesný důvod otevření hrobu není znám. Traduje se, že jedna z řádových sester měla sen, ve kterém se jí Marie Elektra zjevila s tvrzením, že její tělo je v hrobu stále neporušené i po třech letech.
Na první pohled byste ji na kapli netipovali.
Nakonec byl hrob se souhlasem tehdejší matky představené otevřen. A bylo tomu skutečně tak. Tělo Marie Elektry bylo sice zčásti ponořené v páchnoucí tmavé tekutině, ale jinak bylo zcela neporušené. Následně bylo karmelitánkami impregnováno a vidět jej můžeme dodnes v kostele sv. Benedikta na Pražském hradě. Nikdo však nedokázal vysvětlit, jak mohlo tělo v takovém stavu přečkat více než 400 let. Jedná se o jednu z mála existujících přirozených mumií.
Návštěva kaple je příjemným zpestřením návštěvy Vojanových sadů. Je hojně vyhledávána milovníky záhad, ale zdejší park může nabídnout i krásnou přírodu přímo v centru Prahy. Většina venkovních prostor je přetvořena v ovocný sad ve stylu anglického parku. Kromě toho zde najdeme i funkční včelí úly, jezírko, vyvýšenou terasu s kašnou či skleník. Místo proslulo i chovem pávů, které zde můžete potkat volně pobíhající.
Dnešní název získaly Vojanovy sady po herci Eduardu Vojanovi, který se narodil nedaleko odtud. Vojan byl členem souboru Národního divadla. Z filmů si jej ale pamatovat nemůžeme. Narodil se v roce 1853 a zemřel v roce 1920. Žil tedy v době, kdy byl český film převážně ve stádiu svého zrodu.
Vojanovy sady jsou krásným místem k úniku před hlukem velkoměsta, místem k rozjímání s trochou tajemna, které sem vnáší kaple sv. Eliáše a příběh jeptišky Marie Elekty.
