Článek
Tajemných a možná i trochu strašidelných míst, kterým lidé přisuzují často nadpřirozené vlastnosti, najdeme po Česku mnoho. Přímo na území hlavního města Prahy se tak hovoří o Bohnickém hřbitově, kam se pohřbívali pacienti blízkého ústavu pro choromyslné, ale i váleční vojáci, kteří zemřeli na nakažlivou nemoc. V okolí pak najdeme například hřbitov v Čelákovicích, kde odpočívají lidé v polohách, jako by je tehdejší lidé považovali za upíry, či Noutonický hřbitov, kde lidé slýchávají různé hlasy a kroky. Ještě do nedávna se ale zapomínalo na les, který leží jen kousek od Prahy. A nebojí se do něj pouze lidé, bázeň cítí i zvířata.
Abychom les našli, musíme se vydat z Prahy směr Říčany. Kousek od této obce, mezi obcemi Žernovka a Mukařov, totiž leží les, o kterém vám místní nepoví nic dobrého. Říká se mu Pánova březina, a když do něj zavítáte, davů se opravdu obávat nemusíte. Jen málokdo si tam troufne. Ani těch zvířat moc nepotkáte. V lese tak uslyšíte nanejvýš hrobové ticho.
Strašidelné příběhy o lese se tady předávají z generace na generaci. Vznikaly ještě v dobách, kdy byli lidé silně věřící, báli se nadpřirozena a spoustu věcí si neuměli racionálně vysvětlit. Je tedy jen na nás, do jaké míry budeme tyto příběhy pokládat za autentické. Hovoří o nich ale i přímo oficiální stránky obce Žernovka. Lidé podle nich mají v lese pocit bázně a pocit stísněnosti, občas zahlédnout i tajemné stíny a postavy, zvířata jsou strachy bez sebe. Les dokonce okolní obce označují za nejtajemnější a nejstrašidelnější les v Čechách.
A traduje se toho hodně. Ve středověku tu mělo dojít k brutálnímu mučení a vraždě jedné kněžny, v předminulém století zde pak sebevraždu spáchal nešťastný pár, jehož sňatek byl rodinami zapovězen. Příběhů je ale mnohem víc. A město pro zvýšení zájmu o les tyto příběhy využívá. Všechny totiž byly sepsány a doloženy v místní kronice. Jaké to je ale překvapení, že ona kronika, která nám má povědět pravdu, před zhruba 60 lety shořela při požáru.
Je však pravda, že i lidé, kteří o lesu nic nevědí, zde nemají úplně dobrý pocit. Vkročit do něj se psy je prakticky nemožné. Rozklepou se a odmítají do lesa vstoupit, nebo vstupují s velkými obavami a některým místům v lese se obloukem vyhýbají. I místní si odváží vstoupit jen do některých části lesa, kde je podle nich bezpečno.
Ať už věříte na duchařské příběhy, nebo jste jejich odpůrci, jedno se lesu musí nechat. Tajemno z něj přímo sálá. Ale jestli v něm zahlédneme stíny a pohybující se postavy, které zničehonic zase zmizí, to už je na představivosti každého z nás.
Zpracováno na základě:
