Článek
Bohumil Hrabal se narodil v Brně v roce 1914 jako Bohumil František Kilian. Jméno, pod kterým ho dnes známe, přijal až později jako svůj umělecký pseudonym. Přestože to nejprve vypadalo, že z něj bude právník, do advokátní praxe nikdy nenastoupil, přestože vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jenže to bylo přání rodičů a ne Hrabalovo. Vystřídal řadu profesí, než se konečně našel v literatuře.
Začal publikovat poměrně pozdě. Jeho díla začala vycházet, až když mu bylo více než čtyřicet let a teprve těsně před padesátkou se stal spisovatelem z povolání. Přesto se stal jedním z nejpřekládanějších českých autorů do světových jazyků. Překládanější byl pouze Jaroslav Hašek a Karel Čapek.
Sedmdesátá léta ale pro Hrabala znamenala dočasný zákaz publikace, přesto mu to nezabránilo, aby jeho díla vycházela jako takzvaný samizdat. To znamená, že byla jeho díla vydávána tajně a ilegálně v rozporu s tehdejším socialistických režimem. Přestože to nebyla doba pro Hrabala vhodná, nikdy neemigroval a zůstal své rodné zemi věrný.
Jeho literární tvorba vešla do dějin a dle řady jeho příběhů byly později natočeny i filmy. Každý bude určitě znát sbírku povídek Pábitelé, novely Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo Příliš hlučná samota. Hrabal v nich často využíval své osobní poznatky, které sesbíral během života. Přestože pro něj revoluce znamenala naprosto volnou ruku v tvorbě, zdraví bylo to, co mu už v té době přestávalo sloužit.
Na podzim roku 1996 byl hospitalizován v nemocnici na Bulovce kvůli pohmožděninám v oblasti zad. Byl tam hospitalizován přibližně tři měsíce. A našel si tam zálibu, která mu dělala radost. Rád krmil z okna ptáčky. 3. února 1997 se ale jeho životní pouť uzavřela. Toho dne totiž skočil z okna svého pokoje, které bylo v 5. patře nemocniční budovy. Na následky pádu zemřel.
Přestože se nejprve spekulovalo o tom, že šlo o nešťastnou náhodu a že spisovatel vypadl z okna jen omylem při krmení svých milovaných ptáčků, byla celá věc nakonec uzavřena jako sebevražda. Všechno tomu totiž nasvědčovalo. Potvrdil to i Hrabalův ošetřující lékař, který tvrdil, že měl toho dne Hrabal poněkud podivné řeči o smrti. Navíc bylo okno v pokoji tak vysoko, že by z něj svévolně nevypadl.
Dle dostupných informací si z knížek, které měl na pokoji, vystavěl schůdky, aby po nich vystoupal až do okna. A pak skočil. Dopadl na zem jen tři metry vedle svého ošetřujícího lékaře, který se právě vracel do nemocnice. Ač se mu snažil pomocí, Hrabal byl na místě mrtvý.
Tak odešel pan spisovatel, který tady po sobě zanechal odkaz, který stále žije mezi jeho příznivci. Navždy tak bude v hodinách literatury vzpomínám jako jeden z největších českých autorů minulého století.
Zpracováno na základě:
