Článek
Na konec listopadu nám odbory zastupující učitele základních a středních škol zase připravily jednoho nepříjemné překvapení. Bude se stávkovat. A to rozhodně nabourá program desetitisíců rodin v České republice. Pokud totiž nemají pro své děti hlídání, nezbyde jim nic jiného, než si vzít dovolenou a být se svými dětmi doma. Za to patří učitelům velké ironické poděkování.
Prvním důvodem, proč jdou učitelé do stávky, je snižování reálných mezd pedagogických i nepedagogických pracovníků za poslední roky. Reálné mzdy nám ale klesají všem. Nejen učitelům. Reálná mzda se v Česku snižuje již třetím rokem a je to způsobeno vysokou mírou inflace a nižším zvyšováním nominálních mezd, než jakého jsme byli svědky v posledních dvou dekádách. Životní úroveň se tak snižuje drtivé většině obyvatel České republiky, protože se právě nacházíme v krizi. Učitelé jdou však do stávky sami za sebe.
A právě učitelé, kteří vzdělávají naše děti, by jim měli jít příkladem. Ukázat jim, že lze slovy a činy bojovat za celý národ, nikoli jen za jednotlivou skupinu obyvatel. Právě platy učitelů se za poslední dekádu zvýšily natolik, že i přes pokles reálných mezd učitelů v posledních letech, jsou na tom stále reálně lépe, než byly třeba před 10 lety.
My zaměstnanci mnohdy nemáme možnost stávkovat, protože v zaměstnání nemáme ani odbory. Proč tedy stávkují zrovna učitelé? Mají vzdělávat naše děti, které tímto počinem přijdou o den školy. A současné děti potřebují každý možný den školy navíc, aby z nich něco bylo. Navíc učitelé podstatně zkomplikují situaci i všem rodičům.
Druhým důvodem stávky učitelů je důchodová reforma a neochota snížit důchodový věk pro náročné profese. Tady se nedá nic než souhlasit. To je skutečně velký problém, který je potřeba neprodleně řešit. Proč ale opět na půdě škol bez účasti dalších zaměstnanců z jiných oborů, které se toho nebudou moci zúčastnit.
Učitelé argumentují tím, že se v důsledku nízkého rozpočtu budou muset na 40 procentech škol snížit počty učitelů. O jaké snížení počtu učitelů se jedná, už ale neuvádí. Pokud bude snížení nutné pouze na necelé polovině škol, pak toto snížení v těchto školách nebude nikterak razantní. A možná je to vlastně dobře. Učitelé si neustále stěžují na to, že jsou prací přetíženi. Mnohdy ale vyučují pouze kolem 22 vyučovacích hodin týdně, což je asi 16,5 běžných hodin. Samozřejmě k tomu náleží i příprava na hodiny, kterou už však ve většině případů mají hotovou z předchozích ročníků, a opravování studentských testů. Je to výsměch lidem, kteří pracují často v mnohdy náročnějších pozicích i 40 hodin týdně.
Učitelé, pokud chcete v této zemi něco změnit, nezapomínejte, že bez našich dětí vás nebude potřeba. Podporujme se navzájem a neházejme si klacky pod nohy.
