Monarchistická vize Evropské unie

Základ je pro většinu lidí zvláštní, neboť jím je dohromady spojený euroskepticismus a eurofederalismus. Euroskepticismus je namířen na současný stav a směřování EU. Eurofederalismus míří na ideální stav EU.

Současný stav Evropské unie je neutěšující a bídný. EU se odklonila od svého původního směru a dnes z ní je velký a nefunkční byrokratický kolos. Evropští politici se nechovají jako státníci, ale spíše jako úředníci. EU často řeší zbytečné věci, které by řešit ani nemusela. Současné evropské instituce fungují na složité a ne moc efektivní bázi. EU nedokáže být konkurenceschopná i vůči menším Spojeným státům americkým (USA = 336 577 800 obyvatel; EU = 446 735 291 obyvatel). Ani nedokáže hrát podobnou roli jako USA na zahraničněpolitickém poli. Evropská unie v současném stavu nedokáže být supervelmocí a světovým hráčem, i když tato role jí náleží. EU již nesmí řešit malichernosti a musí svůj primární zájem upřít na tři základní pilíře a to: mezinárodní obchod, zahraniční a obranná politika = celounijní témata.

Problémem je i současné (ne)směřování Evropské unie. Současná evropská garnitura prakticky nic nedělá na zlepšení. Euroskeptici prosazují nějaký pochybný návrat k EHS, musíme si, ale uvědomit, že takový návrat by neakceptovaly západní státy, které by vytvořily svojí Západoevropskou federaci a vedlo by to k vysokorychlostní Evropě, Česko by již nemohlo nic ovlivňovat, neboť by vše záleželo na federaci. Myslet si, že současní eurooptimisté představují jiné východisko je mylné, dnešní eurofederalisté ve skutečnosti nejsou federalisty a prosazují postoje eurocentrismu, který rozhodně není řešení.

Jak jsem již zmínil, současný stav i směřování EU neumožňuje Evropě růst. Správnou cestou by měl být návrat k idejím zakladatelů evropského projektu jako byl Konrad Adenauer, Winston Churchill, Alcide De Gasperi, Jean Monnet a Robert Schuman. Konkrétněji by měl být směr EU založen na myšlenkách Panevropského hnutí. Tj. cílem by mělo být vytvoření decentralizované federace suverénních evropských států, které by se spojily na základě společných evropských hodnot jako je úcta ke svobodě a demokracii, úcta ke křesťansko-židovským základům morálky, úcta ke společné a často i strastiplné historii.

Základem je jasná a zásadní reforma celého evropského systému a to zrušení všech současných evropských smluv a vytvoření jediné smlouvy, která by určovala chod celé EU (evropská ústava). Tato ústava by měla být založena na principu subsidiarity. Vznikl by opravdový evropský parlament, ten by se skládal ze dvou komor. Dolní komora (Sněmovna reprezentantů EU) by byla volena občany, volebním obvodem by byl členský stát. Sněmovna reprezentantů by měla 365 členů (Sněmovna reprezentantů USA (435 členů) nemá tolik poslanců jako má dnešní Evropský parlament (705 členů)). Horní komora (Rada Evropské unie) by byla tvořena ze zástupců členských států (každý členský stát jeden zástupce). Každý člen Rady EU by měl právo veta na témata, která by nebyla celounijní, v případě veta by takový předpis platil pouze ve státech, které by ho schválily. Výkonnou moc by zajišťovala Ministerská rada EU, ta by byla tvořena ministerstvy zahraničí, obrany, financí, hospodářství a vnitra, byla by jmenována Radou EU a to na základě výsledků voleb do Sněmovny reprezentantů EU, sněmovna reprezentantů by ministerské radě (ne)vyslovila důvěru. Projekt eura by neměl být plně zdobrovolněn, nově by mělo být povinné pouze členství v ERM II.

Proč by monarchisté podporovali projekt Evropské unie? Jsou v tom dva hlavní důvody. Prvním důvodem je historická podobnost, není tajemstvím, že někteří přirovnávají EU k Rakousko-Uhersku. Samotná moderní myšlenka evropské spolupráce vznikla právě v reakci na rozpad R-U, přišel s ní česko-japonský šlechtic Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi, který se domníval, že rozpad Rakouska vytváří v Evropě mocenské vakuum. Hrabě Coudenhove-Kalergi byl i inspirován Karlem a Otou Velikým a Svatou říši římskou, jeho myšlenky významně ovlivnily výše zmíněné otce zakladatele. Tj. Část monarchistů vidí v EU reinkarnaci Rakouského císařství a Svaté říše římské. Druhým důvodem je postoj české královské rodiny (habsbursko-lotrinské dynastie). Syn zatím posledního českého krále Karla III. Otto von Habsburg byl blízkým spolupracovníkem Rciharda hraběte Coudenhove-Kalergi a po jeho smrti se stal i mezinárodním prezidentem Panevropské unie. Jeho syn a současný titulární král Karel Habsbursko-Lotrinský vede rakouskou pobočku Panevropské unie.

Pro některé monarchisty je konečným a ideálním cílem Evropská unie, která by byla federální monarchií (federace republik a monarchií, která by měla společného celofederálního panovníka). Základem této dlouhodobé myšlenky je odkaz Svaté říše římské a možnost vytvořit a upevnit pomocí panovnického úřadu společnou evropskou identitu. V konceptu EU jako federální monarchii se nabízí dvě řešení a to volená monarchie (stejně jako Svatá říše římská) a dědičná monarchie. V obou případech by došlo k vytvoření Kurfiřtské rady, která by přijímala panovníkovu přísahu a případně by ho mohla i sesadit, byla by tvořena hlavami členských států a ministerským předsedou EU (ten by měl poradní hlas). V případě volené monarchie by Kurfiřtská rada ještě volila panovníka, aktivní a pasivní volební právo by měly korunované hlavy států, pouze pasivní volební právo by měli prezidenti. V případě dědičné monarchie by bylo potřeba určit panovnickou dynastii. Nejen čeští monarchisté se často shodují na habsbursko-lotrinské dynastii, neboť ta od roku 1438 do roku 1806 (s krátkou přestávkou v letech 1742–1745) držela titul římského císaře a dnes se její členové považují za Evropany a jsou spjati s Panevropskou unií.

Evropská unie není dokonalá a zaslouží si i kritiku, ale naším cílem by rozhodně nemělo být opouštění nebo rozbíjení EU. Odstrašujícím příkladem není jenom Spojené království, je to i naše historie. Rakousko-Uhersko bylo takovým pomyslným předchůdcem dnešní EU a jeho rozbití nám přineslo dvacet úspěšných let dobíhajících z dob R-U a to pod protektorátem Francie. Pak přišel rok 1938 a nastalo 51 let totality se statisíci mrtvými. To je důvod proč chtějí státy jako Ukrajina a Gruzie do Evropské unie. Místo vedení politiky pasivní rezistence vůči EU bychom se měli zaměřit a aktivně propagovat její reformu, konečným důsledkem této reformy může být i vytvoření evropské monarchie, která by reprezentovala všechny Evropany a pomohla by k vyzdvižení společné identity.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.