Reforma armády do stavu obranyschopnosti

Od 1. ledna 2005 je česká armáda plně profesionalizovaná, bohužel po rozpadu Československa stát zanedbal oblast obrany a dnes tedy armáda disponuje, pokud vůbec, zastaralými zbraněmi a její stavy jsou na minimu, co nám dovoluje Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS).

S-KOS Česku dovoluje maximálně:

K 1. lednu 2023 AČR disponovala:

V tomto porovnání působí současný stav armády bídně, o to horší je, že by Česko v případě velké války potřebovalo podle současného náčelníka generálního štábu generálporučíka Karla Řehky 150 tisíc dobře vycvičených vojáků a to do čtyř měsíců od teoretického konfliktu. Jako Česko můžeme být rádi, že naši sousedé jsou buď spojenci z NATO nebo partneři z EU, ale ani to nevylučuje potenciální střet z východu a ani to, že v dnešním století jsme fakticky pořád v kybernetické válce. Myslím, že je tedy jasná potřeba se dostat, co nejblíže k limitu stanoveném S-KOS, na to rozhodně 2 % HDP stačit nebudou.

Spousta lidí si teď určitě řekne, že je potřeba obnovit povinnou vojenskou službu, ale uvědomme si, že na to armáda nemá kapacity, místo, rozpočet atd. a navíc je podle Listiny základních práv a svobod možnost vojenskou službu odmítnout.

V nedávné době přibyla další institut, který má tvořit část záloh, jedná se o tzv. dobrovolné předurčení, které doplňuje další dva v současnosti existující instituty a to dobrovolné vojenské cvičení a aktivní zálohu. Tyto instituty se prakticky snaží nahradit povinnou vojenskou službu a potenciálně to podle mě může mít úspěch, ale v dnešní situaci a vlastně i plánu ji nahradit nemůžou. Sám vidím problém nejen ve financích, ale i v nastavení a systému, který je založen na neustálém vytvářením nových institutů. Systém záloh potřebuje tedy velkou a komplexní reformu a já se teď pokusím nastínit svojí laickou představu o zálohách.

Inspirací pro mě jsou c. a k. ozbrojené síly a jejich systém záloh. Nejdříve než se pustím na popisování svého návrhu, tak musím objasnit, jak vlastně ozbrojené síly za Rakousko-Uherska fungovaly.

Branná moc Rakousko-Uherska byla tvořena společnou armádou, námořnictvem (to nás v případě Česka nijak nezajímá) a zeměbranou + domobranou. Za Rakousko-Uherska byla povinná vojenská služba a oproti dnešku ji nešlo odmítnout, ale to není podstata, na kterou se chci zaměřit. V tomto článku mě primárně zajímá vztah armády, zeměbrany a domobrany. Podle branného zákona měl rekrut povinnost sloužit tři roky v armádě, pak byl sedm let veden v záloze u své jednotky. Po sedmi letech byl převeden do zeměbrany, ale to není konec záložníkovy cesty, v zeměbraně byl veden další dva roky a na konec byl zařazen do domobrany.

Základem takové reformy by mohlo tedy být vyřazení aktivní zálohy z armády a vytvoření z ní samostatné složky ozbrojených sil vedle armády a vojenské kanceláře hlavy státu. Nová složka ozbrojených sil by se mohla nazývat právě zeměbranou. Vytvoření nové složky by si vyžádalo i zřízení nového velení, pod které by spadala armáda i zeměbrana, mohlo by se nazývat generálním inspektorátem ozbrojených sil. Zeměbrana by byla strukturálně podobná armádě a měla by i svůj generální štáb, její jednotky by fungovaly na stejném systému jako dnešní aktivní zálohy. Pod zeměbranu by patřila i domobrana, která by byla takovým vojskem „na papíru“.

Domobrana by se skládala ze čtyř částí:

Takováto reforma systému záloh by rozhodně nebyla všespásná, ale potenciálně by mohla umožnit lepší, organizovanější a rychlejší mobilizaci. Taková reforma by rozhodně nebyla proveditelná v krátkodobém rozhledu, je to věc na celé století.

Ano, dost ožehavé téma, kde se tvrdí, že je to ztráta suverenity, narušování našeho členství v NATO anebo, že je to naprostá zbytečnost. V druhé části článku se pokusím objasnit proč by evropská armáda mohla být užitečná, dobrá pro NATO a proč by nezničila naši suverenitu, ale spíše by jí posílila.

V dnešním globálním světě je potřeba ukázat zuby vůči autoritářským režimům jako je Čínská lidová republika a to malými evropskými armádami nedosáhneme. Společné evropské ozbrojené síly by mohly dát Evropské unie v rámci NATO dobrou vyjednávací pozici, neboť by se z nás mohl stát opravdu rovnocenný partner USA.

Základem pro vytvoření OS EU je společné evropské ministerstvo obrany a společné projekty nákupu zbraní. Základem pro OS EU by byl Generální štáb OS EU, který by vedla rada složená z náčelníků generálního štábu jednotlivých členských zemí (v českém případě generální inspektor), celé radě by předsedal celoevropský náčelník generálního štábu, který by byl jmenován ministrem obrany EU. Pod Generální štáb OS EU by přímo spadaly Speciální síly OS EU, které by byly vytvořeny z dosavadních speciálních sil jednotlivých států (tyto jednotlivé síly by byly pořád organizovány podle příslušnosti ke státu, ale byly by strojeny, vyzbrojovány a financovány unijním ministerstvem obrany). Hlavní důvodem pro takový krok je vycvičení ještě více specializovaných vojáků, kteří by se mohli rovnat těm z USA. Na podobném principu by byla i organizována vojenská a civilní kontrarozvědka (taková evropská CIA), Kybernetické a i Vesmírné síly OS EU.

Součástí OS EU by zajisté nemusely být neutrální státy, kterých by se tedy obranná část evropské politiky netýkala a měly by pozorovatelský status s hlasem poradním. Složky OS EU, které by spadaly pod generální štáb by pak mohly být v případě stavu nouze (např. válka) nějakého členského státu použity pro jeho potřeby.

Jak jde vidět na mém konceptu evropské armády, tak zachovává jednotlivým armádám členských států autonomii a navíc tak posiluje roli EU vůči USA, nejedná se tedy o zbytečnost ani narušení suverenity.

Jak dokazuje chování režimů jako jsou v Rusku a Čínské lidové republice, tak je nejen česká obranyschopnost potřebná, neboť dokud zde takové režimy budou, tak nikdy nebudeme v bezpečí.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.