Stavovský senát, možná pojistka naší demokracie

Bikameralismus, tj. existence horní a dolní komory parlamentu, má původ ve smíšeném konceptu vlády. Hovořilo o něm i bezpočet myslitelů již od antiky jako např. Aristoteles, Cicero, Tomáš Akvinský a třeba i Jan Amos Komenský. Podle Komenského je předností monarchie jednotící síla, předností aristokracie v čele s panovníkem schopnost spojovat jednotu s mnohostí. Kladným rysem demokracie je síla rozprostírací, která zabraňuje opomíjení některého člena společnosti. Spojení těchto pozitivních sil spatřuje Komenský ve smíšené vládě, ve které dochází ke zvětšení dobra a zmenšení zla ve státě. To může být inspirací pro nás i dnes, neboť naše horní komora je ve skutečnosti pouze upravenou verzí komory dolní, je to pořád orgán přímo volený.

Komenský ze začátku hovoří o monarchii, právě existence horní komory je monarchistický aspekt našeho ústavního pořádku. Horní komora měla reprezentovat zájmy vyšších vrstev, tj. šlechty a později průmyslníků, vědecké elity apod. a zájmy panovníka. Dolní komora měla být hlasem celého lidu.

Instituce panovníka je vedle horní komory další ústavní pojistkou, úřad prezidenta vznikl právě jako náhražka panovníka. Panovník svoji legitimitu neodvozuje od voleb, ale od historické tradice ukotvené v nástupnické řádu, Boží milosti a hlavně od milosti lidu, který může panovníka i celou monarchii kdykoliv svrhnout a v současnosti i demokratickými prostředky.

V Česku pořád máme nástupnický řád, ten je totiž nezrušitelný, a máme i panovnický rod, Habsburkové-Lotrinkové. Někteří historikové, sociologové, ale i první český prezident Václav Havel, tvrdí a tvrdili, že u nás vládne lidový monarchismus. Jednoduše, Češi mají monarchistické vnímání hlavy státu a jeho role.

Pro zřízení horní komory parlamentu, která má vyvažovat komoru dolní, by bylo prospěšné restaurovat monarchii. V konstituční (ústavní) monarchii dokáže mít horní komora opravdu svůj význam.

Ještě než se podíváme na konkrétní návrh fungování stavovského senátu u nás, bych se podíval na obdobné systémy v evropských státech.

Španělský senát je zčásti přímo volený a zčásti jmenovaný. Jmenované senátory jmenují autonomní společenství a počet se odvíjí od počtu obyvatel.

Spolková rada je celá nepřímo volena jednotlivými zemskými sněmy. Zastupuje tedy zájmy spolkových zemí. Německá Spolková rada je neoficiální horní komorou.

Belgický Senát je celý nepřímo volen. Má 50 členů volených regionálními parlamenty a 10 členů, kteří jsou kooptováni dalšími senátory.

Sněmovna lordů je zjednodušeně dělena na tzv. Lords Spiritual (duchovní), Lords Temporal (doživotně jmenovaní a 92 dědičných členů), Crossbench (nezařazení) a Lorda Speakera.

Národní rada, nejedná se oficiálně o horní komoru, ale de facto jí je. Má 40 členů a je čistě postavena na stavovském principu. 22 členů zastupuje zájmy obcí, 6 zastupuje zájmy nekomerčního sektoru, 4 zájmy zaměstnavatelů, 4 zájmy zaměstnanců a 4 zájmy zemědělců, řemeslníků, živností a nezávislých odborníků.

Seanad Éireann má 60 členů z toho je 11 jmenováno Taoiseachem (předsedou vlády), 6 je zvoleno absolventy irských univerzit a 43 je voleno z 5 speciálních odborných komisí. 7  členů je ze správní komise (veřejná správa a sociální služby), 11 je ze zemědělské komise, 5 z kulturní a vzdělávací komise, 9 z  průmyslové a obchodní komise a 11 ze zaměstnanecké komise.

Senát by měl mít nově 144 členů. Byl by tvořen 27 zástupci stavů (stav obchodnický, vědeckotechnický, zdravotnický, učitelský, jazykoznalých (spisovatelé, překladatelé, tlumočníci a novináři), zaměstnanecký, umělecký, dopravců; každý stav by měl tři zástupce), 76 okresními hejtmany (zástupci regionů), 36 zástupci jmenovanými za zásluhy panovníkem a nejvyšším hofmistrem (náhrada za funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky + předseda Senátu) a 4 místopředsedy jmenovanými panovníkem.

Virilní senátoři, tj. působící z nějaké funkce (nejvyšší hofmistr, zástupci stavů a okresní hejtmané) by nedostávali plat. Zbytek by se odvíjel od toho jestli by byli senátory uvolněnými či neuvolněnými, uvolnění by pak dostávali plat ve výši poslaneckého, místopředsedové ve výši místopředsedů Poslanecké sněmovny.

Senátoři jmenovaní panovníkem by plně podléhali jemu a mohl by je kdykoliv odvolat, senátoři jmenovaní za zásluhy by byli jmenováni panovníkem na návrh zemských sněmu, každý sněm by navrhoval 12 lidí. Tito senátoři by byli doživotní, odvolat by je mohl panovník na základě žádosti zbytku Senátu, která by byla ještě předtím schválena zemským sněmem, který daného senátora navrhl.

Takováto změna by byla reformou ústavní a vyžadovala by vůli lidí a jejich zástupců. V současnosti se něco takového jeví jako nereálné, neboť jediní, kdo podobný systém navrhují je Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska). Přesto je to rozhodně zajímavý koncept na zamyšlení, který by potenciálně mohl posílit roli Senátu jako ústavní pojistky.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.