Známí a neznámí čeští monarchisté

U nás asi jeden z nejznámějších je již zesnulý Adolf Born. Stal se známým nejen ilustrováním Macha a Šebestové a spousty jiných, ale i svým nostalgickým a idealistickým názorem na Rakousko-Uhersko (i přestože se narodil až v roce 1930) a rozhodným monarchismem.

Je český architekt narozený roku 1942. Je znám jako předseda spolku Radecký Praha a zastánce obnovy pomníku maršála Josefa Václava Radeckého z Radče na Malostranské náměstí. Mimoto působí v Klubu Za starou Prahu a v letech 2014 až 2018 byl českým zemským hejtmanem monarchistické politické strany Koruna Česká.

Je senátor za obvod č. 9 Plzeň-město. Je členem ODS a mimo svou senátorskou funkci je ještě starostou Městského obvodu Plzeň-Slovany. Do senátu byl poprvé zvolen v roce 2014 jako koaliční kandidát ODS a Koruny České.

Je český historik, heraldik, genealog a magistrální rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů. Od roku 2015 je čestným členem politické strany Koruna Česká, která toto vyznamenání uděluje těm, co se zasloužili o propagaci monarchismu.

Je český podnikatel člen vinořské větve starobylého rodu Czerninů. Angažoval se při vyvěšení banneru ve formě vlajky Českého království s nápisem „Návrat krále“ během demonstrace Letná 2 – znovu za demokracii!. V roce 2020 byl jedním z autorů petice za přejmenování Koněvovy ulice podle české královny Marie Terezie.

Je novinář a dokumentarista, v roce 2007 oceněný Cenou Ferdinanda Peroutky. V roce 1999 podepsal monarchistické prohlášení Na prahu nového milénia, kde se signatáři vyslovují pro obnovu monarchie.

Rozená Ilkovičová, vdova po bratrovi Václava Havla Ivanovi. V roce 1999 uzavřela smlouvu s umělcem Davidem Černým o instalaci sochy, která představuje svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně, vystavenou v paláci Lucerna. Součástí smlouvy je právě i dohoda, že tam má viset do té doby, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.

Je laicizovaný kněz a bývalý ministr kultury za KDU-ČSL. Je otevřeným monarchistou a v listopadu 2015 byl prvním členem vlády České republiky, který jako host vystoupil na sněmu monarchistické strany Koruna Česká. Ve svém projevu uvedl, že v kanceláři má místo obrazu prezidenta portrét blahoslaveného Karla, posledního českého krále, jehož je velkým ctitelem.

Je řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, spisovatel, esperantista a držitel nejvyššího počtu vysokoškolských titulů v České republice k roku 2012. Od roku 2015 je čestným členem Koruny České.

Je překladatel, filolog, lingvista a od března 2023 člen Rady České tiskové kanceláře. V letech 2010 až 2017 byl poslancem za TOP 09 a známým se stal díky tomu, když své stanovisko „proti návrhu“ na vyjádření nedůvěry Nečasově vládě vyzpíval. je kritický k osobě TGM a hlásí se k monarchismu. V roce 2021 kandidoval jako nestraník do Poslanecké sněmovny na kandidátce Koruny České.

Je filmový i divadelní herec, komik a dabér. V roce 1999 podepsal monarchistické prohlášení Na prahu nového milénia od Petra Placáka.

Je moravský šlechtic z rodu hrabat Mensdorff-Pouilly, jeho otcem byl Alfons Karel Mensdorff-Pouilly, který byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939. Kvůli svému původu byl komunistickým režimem považován za nepohodlného a vojenskou službu si odsloužil v pověstných PTP. Od pádu komunistického režimu působil jako diplomat. Je členem Řádu maltézských rytířů a Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Od roku 2017 je také čestným členem Koruny České.

Je zpěvák, textař, komik, kreslíř, humorista atd. Jako všichni zde uvedení je monarchistou a zastává názor, že vznik Československa nebyl v zájmu československého lidu, ale spíše vítězné Dohody, neboť za císaře Karla spěla monarchie k federalizaci a větší svobodě.

Je potomek rytířů Mornsteinů, po otci a po matce moravské větve hrabat Žerotínů. Pracuje jako zemědělec a podnikatel. Je rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. V roce 2021 kandidoval do Poslanecké sněmovny z druhého místa na kandidátce Koruny České. Na dotaz redaktora Seznam Zpráv uvedl: „Konstituční monarchie je zárukou demokracie a vlády práva, protože hlava státu není závislá na momentální politické náladě, je neutrální a skutečně nadstranická, čímž brání uzurpaci moci populisty a radikály.“

Je spisovatel, textař, historik a publicista. Před listopadem 1989 patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, mimo jiné publikoval v samizdatu a organizoval mnoho demonstrací. V roce 1988 založil disidentskou iniciativu České děti a vydával její samizdatové noviny jménem Koruna. Zatímco jiné opoziční skupiny byly umírněné a opatrné, pro Hnutí Českých dětí to ale neplatilo. Z Českých dětí se pak v roce 1990 vytvořilo roajalistické hnutí Koruna Česká, kde byl do roku 1992 Placák místopředsedou. Je autorem monarchistického manifestu Na prahu nového milénia.

Je historik zaměřující se na Habsburskou monarchii v 19. století a na české národní obrození. Svou práci zaměřuje na popisování mýtů ohledně národního obrození a vztahu Čechů k mocnářství. V roce 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České.

Je historik umění, jeho hlavní oblastí zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. od roku 2015 je čestným členem Koruny České a pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021 podpořil Korunu Českou (zde).

V únoru tohoto roku (2023) zesnulý kytarista, zpěvák a bratr Jiřího Schelingera. Účinkoval ve skupině Projektil a v letech 1986 až 1987 spolupracoval s undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe. Na přelomu tisíciletí působil jako představený monarchistického hnutí Koruna Česká.

Je politolog, spisovatel, překladatel z angličtiny do češtiny a konzervativní komentátor. Je obdivovatelem britské monarchie a sám se považuje za konstitučního monarchistu. Například uvedl: „Historie ukázala, že je konstituční monarchie nejen slučitelná s demokracií, ale že ji dokonce vyvažuje a napomáhá.“ Jako někteří výše zmíněný podepsal v roce 1999 prohlášení Na prahu nového milénia.

Je básník, hudebník a žurnalista. V roce 1988 byl jedním z prvních aktivistů disidentské skupiny České děti a spolu s Petrem Placákem byl prvním signatářem manifestu Návrat krále. V roce 1999 také podepsal prohlášení Na prahu nového milénia.

Je novinář, pedagog, signatář Charty 77 a spoluzakladatel, mluvčí a lídr Občanského fóra. Roku 2016 napsal pro web HlídacíPes.org text Soumrak a naděje střední Evropy, ve kterém zkritizoval etnický nacionalismus a za základní historický problém střední Evropy označil rozpad Rakousko-Uherska místo jeho reformy. Při 100. výročí vzniku republiky prezentoval na semináři 100 let od konce monarchie příspěvek Republika aneb ztráta důstojnosti. Poukazoval v něm na myšlenky britského filozofa Bagehota, který dělil politiku na dvě složky, důstojnou a efektivní. Podle něho vznikem republiky byla odstraněna ta důstojná složka představená v monarchii a již nic jiného ji nenahradilo.