Článek
V České republice neoplýváme nerostnými surovinami, ani zde nesídlí velké firmy a nevyděláváme ani skrz bankovní systém. Ne, u nás peníze vydělává lidský potenciál. Pokud se tedy chceme stát nejbohatší zemí světa, vše to začíná u lidí a u jejich vzdělání. Pojďme se tedy podívat na to, co je potřeba v našem základním školství změnit.
1) Děti absolvující dnešní školní systém se dožijí začátku 22. století. Netušíme, jaké dovednosti a znalosti budou potřebovat, netušíme, jak bude vypadat jejich svět. Ale víme, že technologický pokrok bude už jen zrychlovat, to bude klást vyšší nároky na schopnosti učit se nové věci a umět se pohybovat v proměnlivých informacích. Učit se tedy znalosti „na celý život“ nemá smysl.
2) Ve zdravém těle zdravý duch. Fyzická a psychická stránka člověka je neoddělitelná, nelze se ve škole jednostranně věnovat jen psychické stránce. Je potřeba přidat mnohem více tělesné výchovy. Tuto odpovědnost nelze přenášet na zájmové kroužky, třetina dětí žádný kroužek nenavštěvuje a jen polovina dětí navštěvuje nějaký sportovní kroužek.
3) Osobnost je důležitější než znalost. Učme děti sociální dovednosti, tzv. soft-skills, sebeovládání, učme je řešit psychické problémy. Je spousta oblastí, které dnešní školství úplně ignoruje. Pracováním pod stresem se dnes rozumí vyvolat u dětí stres (třeba krátkým časovým úsekem na vypočítání příkladu a hrozbou špatné známky) a sledováním, kdo pod stresem dostane jedničku a kdo pětku. To je ale úplně špatně. Musíme děti učit, jak se pod stresem uklidnit, zachovat chladnou hlavu a třeba i dostat trojku, ale hlavně z toho stresu umět vystoupit. Stres je obrovský rizikový faktor snad všech závažných nemocí.
4) Každé dítě si zaslouží individuální přístup. Mám rád film Škola základ života od Martina Friče, ale přiznejme si, že takové vzdělávání, kdy jeden učitel bojuje s bandou sarkastických uličníků prostě postrádá efektivitu. Nízká porodnost nám dává obrovský potenciál vzdělávat děti efektivně. Dnes máme poměr 1 učitel na 20 dětí, tento poměr se musí změnit na 1:10, ideálně 1:5. Jen v úzkém kolektivu lze učit skutečně individuálně a efektivně.
5) Redefinujme okruh základních znalostí. Ano, já, moje matka, babička i její matka, všichni jsme se ve škole učili, že ruchadlo bylo vynalezeno bratranci Veverkovými. Teda ne, že by někdo z nás věděl, k čemu je dobré to vědět. Vážně jsme jako společnost přesvědčeni, že tato vědomost patří do základních znalostí?
6) Více jak 1/2 dětí půjde na univerzitu, téměř nikdo neskončí základní školou. Vzdělávání je celoživotní proces. Škola nás má naučit, jak se učit. Jak se učit efektivně a zdravě. Nemá smysl probrat úplně každou látku, jen proto, aby se na středních školách opakovala.
Učme se tedy efektivně v malých skupinách, upozaďme důraz na faktičnost, vzdělávejme se komplexně. Od Švýcarska nás dělí jedna správně vychovaná generace.
