Článek
„Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,“ recitovaly děti v mateřské škole. Malý Kája si však postavil hlavu a za žádnou cenu nechtěl společně s ostatními koledu odříkat. Měl k tomu hned dva důvody. Zaprvé mu nikdo nevysvětlil, co znamená to „doprovody“ a zadruhé mu přišlo trapné vynucovat si dárek touto cestou. Doma pak oznámil, že on s pomlázkou chodit nebude, i kdyby mu to mělo přinést dvě tašky sladkostí.
Chlapec od svého názoru nikdy neustoupil. Ve škole sice ochotně vyráběl všechna ta kuřátka a káčátka, ale koledování po sousedech nepřipadalo v úvahu. Aby nebyl ošizen o zážitky, začal ho navštěvovat mírumilovný velikonoční zajíc s košíčkem dobrot. Všichni byli spokojeni a pomlázka nikomu v domě nechyběla.
„V pondělí mě musíš vyšlehat, abych neuschla,“ smála do telefonu Kájova snoubenka. „Dobře víš, že takové věci nedělám, tak mě do nich nenuť,“ ozvalo se z druhého konce drátu. „Ale jestli chceš, koupíme si mazanec a pojedeme spolu na výlet někam, kde už kvetou stromy.“ Dívka měla Káju ráda, a proto s jeho návrhem souhlasila.
Po svatbě se páru narodili dva chlapci. Když začali objevovat svět, našel si k nim cestu velikonoční zajíček. Ten jim kromě čokoládových vajíček zanechal i živého ušatého kamaráda, který se rázem stal miláčkem rodiny. Na tradiční pojetí svátků si léta nikdo ani nevzpomněl.
„Kde se to tady vzalo?“ divil se Kája, když po příchodu z práce našel v předsíni dvě zbrusu nové pomlázky. „Všichni kluci dnes ve školce jednu dostali,“ odpověděl Kuba. Matěj ho doplnil: „Upletl je Aleš. On to umí.“ Oběma rodičům bylo jasné, že dárek od milovaného pana učitele se zkrátka odmítnout nedal. Teď ještě přijít na to, jak s proutěnými výrobky naložit.
„Naši děti rozhodně nepotřebují žebrat. V tom jsme snad za jedno,“ rozhovořil se Kája, když byl s manželkou o samotě. „Já bych ty pomlázky nenápadně ztopil a časem bych je hodil do kotle.“ Žena se však vůči tomuto řešení rázně ohradila: „Ať si je nechají na památku! Kolik chlapů učí ve školce a kolik z nich vyrábí dětem dárky?“ Na to již manžel neřekl ani slovo.
Vzácné pomlázky našly místo na zdi dětského pokoje. Kluci je k jejich pravému účelu nejspíš nikdy nepoužijí, ale to není podstatné. Dárku od pana učitele si totiž velmi cení. Vždyť je upletl jen proto, aby jim udělal radost. A na tom záleží ze všeho nejvíc.
