Článek
... že si nedaj pokoj. Ach bože, nechápu, jak někdo takové hnusy může vůbec číst.“
Před deseti lety bych s ní pokrytecky souhlasila, ale teď jsem jen s upřímným úsměvem dodala: „Třeba já romantické knihy čtu.“
Vzhledem k zvednutému obočí a vyvaleným očím bylo patrné kamarádčino překvapení: „Ale vždyť ty jsi přece inteligentní, vzdělaná…“
„Možná. Ale pořád žena.“
Netuším, jestli je to zralostí nebo naopak znakem stárnutí, ale některé pokrytecké vrtochy už s sebou nechci vláčet jako svou třetí nepřiznanou nohu.
Kdysi bych se ke čtení „romanťáren“ nepřiznala. Od okolí bych očekávala nesouhlasné zabručení a odsouzení. Raději jsem dokola živila všechny ty pozérské mantry o věhlasných autorech, kteří podlé mého nebyli ničím jiným než generátorem náhodných slov.
Samozřejmě zde se vší pokorou přiznávám, že má inteligence mohla být nedostatečná k uchopení a zpracování tak náročných textů. Geniální nadprůměr si možná v něčem takovém libuje.
Ale zpět k tématu…
Ráda bych tu orodovala za důležitost všeho romantického!
Ironické okénko do jiného světa
Náš svět je postavený na tvrdé a ryzí rozumové složce. Všechny manželské a partnerské svazky jsou založené na objektivním zhodnocení movitých a nemovitých věcí, dovedností, schopností, reálného potenciálu. Místo „líbíš se mi“ se posílá vyhodnocení genetických a inteligenčních testů.
„Nene, nesundávej to tričko, proboha, vypočítej mi tu raději pár matematických úloh. Pak mi stopneš, za jak dlouho zvládnu namontovat poličku. Od minula jsem se zlepšil! Budu rozhodně lepším a efektivnějším partnerem než je Luděk z obchodního.“
Jakmile se zamilujeme, cítíme sympatie nebo něco podobného, okamžitě ukončujeme kontakt. S takovým člověkem se rozhodně nechceme vázat něčím tak primitivním a nestálým jako jsou city. Fůja!
Přesně proto opovrhujeme romantickou literaturou. Vztahová interakce není naším každodenním chlebem. Netoužíme po lásce. Fůja znovu!
Je to jen o pocitech, neinteligentních pocitech
Milostné knihy nebo romantická témata mají nálepku podřadné literatury. Černý Petr mezi oddechovou literaturou. Westernové kovbojky nebo krvavé detektivky taky intelektuálně nepovznášejí na každé stránce, ale až takové opovrhování snášet nemusí.
Netuším, kde je zakopaný pes, ale upřímně mi to přijde jako jedno velké nedorozumění.
Milostní příběhy čtu, aby sytily mé romanticky-ženské pocity. Což mi přijde jako hlavní důvod jejich existence. Jsou přesně poskládané k tomuto účelu a jejich upřímnosti si vážím. Nehrají hru na většího, lepšího.
Provokují k silným a nakažlivým pocitům kolem zamilovanosti, rituálů namlouvání, nedosažitelnosti partnerů, lásky různých forem a tvarů, prvního jiskření, zklamání a tak dále.
Emoce mají být naservírované k okamžitému použití. Instantní dávka drogy přímo do žíly.
K tomuto způsobu se osvědčila všechna trapná klišé a přesně to, co je „romanťárnám“ vyčítáno. Protože to prostě a jednoduše funguje.
Samozřejmě že existuje výrazná variabilita. Špatné, dobré, útlé, rozsáhlé, nestydaté, cudné, pohádkové, realističtější a plno dalšího. Každý si může najít, co jeho srdci lichotí.
Já osobně již také potřebuji výrazné sebezapření, abych se zvládla ztotožnit s náctiletou hrdinkou, která se hloupoučce chichotá, když její nápadník šilhá nebo se z ní na první našlápnutí stává fúriovitá štěkna.
V tomto ohledu bych poslouchala spíše srdeční a pocitové rádce než ty rozumové našeptávače. Ty se musí nasytit při četbě jiných žánrů.
Pokud romantické knihy někdo vezme a podrobí je kritickému bádání po všech možných stránkách, věřím, že to bude obrovský propadák. Zbytečná ztráta času. Mají svoji specifickou funkci a tu dělají dobře. Přesně kvůli tomu jsou oblíbené a vyhledávané lidmi, kteří je potřebují a vidí v nich smysl.
Rozhodně netvrdím, že bychom z nich měli dělat veledíla, což rozhodně nejsou, ale neměli bychom jim ubírat důležitost. Nedělat z komára velblouda. Když už je ale komárem nazveme, tak mu zase nevyčítejme, že je komárem.
Tři romantické příběhy měsíčně, ať to spolu, manžílku, ještě pár let zvládneme…
V reálném životě je jistě ocení všechny dlouholeté vztahy. I když na nic není čas, neznamená to, že by si pocity přestaly diktovat své požadavky.
Někdo je potřebuje nakrmit okamžitě, někdo naopak zvládne dlouholetý půst.
Má smysl vyprahlý, ale funkční vztah ohrozit reálnou nevěrou nebo je lepší si na pár hodin zalézt do pelíšku s písmenkovým šejkem, milionářem, hrabětem nebo jen „obyčejným“ fešákem?
/Otevřená odpověď./
Závěrem…
Romantické příběhy mají své místo a jsou přínosné.
Když tomu žánru neholdujete, neodsuzujte ho.
Pokud Vám nejde vypnout kritický našeptávač, zkuste ho oblbnout čtením v jiném jazyce. I když bude romanťárna v němčině nebo fránině stejně hloupoučká, můžete to považovat za investici do vzdělání.
Dámy, nezapomínejte ale číst i něco jiného! Emoce jsou jenom jedna část z ohromného celku. Pocitově nasycená, ale jinak tupá, není rozhodně nic záviděníhodného.
(Mluvím primárně k ženám, protože opravdu netuším, jak to s romantickými knihami mají pánové. Tak se omlouvám, pokud se někdo bude cítit odstrčený.)
Neočekávejte, že by se váš gaučový vykydlouš pouštěl do velkých gest. Hlavní hrdinové romantických knih mají speciálně vypěstovanou rezistenci vůči dešťovým scénám, takže nepociťují ten lehce trapný dozvuk, když se jdou domů převléct.
Přeji hezky strávené chvíle u romantických knih.
Teď už se s nimi nemusíte schovávat.
