Nejhorší typy kupujících na bazarech

Bazary jsou mojí srdcovkou. Ráda na nich nakupuji, ale i nepotřebné věci posílám dál. Věřím, že co neupotřebím já, může za pár korun využít někdo jiný. Tento princip se mi líbí. Nejsem pro zbytečné plýtvání. Navíc si myslím, že některé věci se nově kupovat nevyplatí.

Nejvíce se u mě točí knihy. Pokud vás zajímá, kde je nejlépe nabídnout a získat z nich pěkné peníze, již jsem v minulosti napsala podrobný článek, stačí kliknout níže.

Prodejem i nákupem na bazaru šetříte peněženku a odlehčujete zavalenou domácnost. Za mě je zde plno výhod a plusů.

Nesmíme ale zapomenout na druhou stranu mince. Pokud nepočítám různé pokusy o podvodné jednání, které často musíte odrážet, kámen úrazu je jednoznačně i v komunikaci mezi lidmi.

Podvodnému jednání na bazarech bych ráda dala prostor v samostatném článku. V budoucnu sem určitě přidám odkaz. Ale v tomto textu bych se chtěla zaměřit na pro mne náročné typy kupujících, zákazníků nebo zájemců.

Již v titulku jsem je nazvala „nejhoršími“ a nejsem daleko od pravdy, i když nepopírám, že jsem to lehce dramatizovala. Komunikace s nimi vždy je a bude složitá. Prodejce se buď musí obrnit, nebo s nimi už v prvopočátku utnout kontakt. Víte, kde máte své hranice? Oni Vám je určitě pomohou najít.

Dále bych i chtěla popsat různé nešvary v komunikaci, které nejsou ani tak složité, jako spíš otravné, zdlouhavé a neefektivní. Děláte je? Nevadí, příště to určitě můžete změnit. : )

Asi snem každého prodejce je, aby hned v odpovědi na inzerát četl něco takového:

„Dobrý den, pokud je zboží stále volné, prosím o zaslání přepravcem XY. Pošlete číslo účtu, obratem zaplatím a zašlu své údaje k odeslání. Děkuji, hezký den, Dáša Kocourková.“

Zdvořilé, milé, praktické, vše důležité v pár větách. Já bych obratem zaslala číslo účtu s celkovou částkou, poděkovala a poprosila o údaje. V dalším e-mailu bych případně potvrdila připsání peněz na účet a orientačně nastínila, kdy budu balíček odesílat.

Komunikace se zmíněným prvním e-mailem efektivně zkrátí na potřebné minimum. Ještě by se rovnou daly poslat údaje k odeslání. Ale já osobně to spíš nedělám, pocitově bych nejraději chtěla zahájit komunikaci. Až po odpovědi bych teprve sdílela údaje. Rovnou svůj telefon nebo adresu nechci posílat kamsi do neznáma. Je to na zvážení každého.

Prodejce tomuto způsobu komunikace může jít často naproti: v inzerátu prodávanou věc dodatečně nafotí a popíše. Ideálně by zde také měl napsat nějaké své podmínky obchodu. Tím myslím například: „Zasílám pouze Balíkovnou nebo Zásilkovnou“, „Nezasílám na dobírku“, „Možné osobní předání v Bohumíně nebo v Praze“, „Pouze platba předem na účet.“ „Odesílám jednou za týden v pátek“ a tak dále…

… i když jak se dočtete dále, to stejně někteří lidé vůbec nebudou číst, protože z nějakého důvodu u inzerátů ignorují text. Ale mohu potvrdit, že plno lidí bude vděčných, že ví informace předem a rovnou si z nich vyberou potřebnou variantu. I je to v mnoha ohledech solidní jednání, kdy předem ukážete, co od Vás mohou čekat.

Ale to jsme trochu odbočili, teď již ke slíbeným typům komplikovaných zákazníků.

Než se dostaneme k nejsilnějšímu kalibru, rozjela bych to hezky piánkem, slabším odvarem.

Ráda bych vám představila tzv. Ověřovače.

Neptají se na nic nového, pouze si ověřují, co je již napsáno. Možná i mám pochopení pro jejich obezřetnost, ale moje trpělivost jim rozhodně nefandí.

Inzerát zní: „Prodám knihu XY v moc pěkném stavu. Je jednou čtená, minimální známky užívání. Zasílám Balíkovnou nebo Zásilkovnou. Platba předem na účet.“ K inzerátu jsou také přiloženy fotografie knihy z více úhlů.

Konverzace probíhá tímto scénářem:

„Takže je kniha jednou čtená?“

„Ano, přesně tak.“

„Je v pěkném stavu.“

„Ano.“

„A posíláte Zásilkovnou?“

„Ano, určitě, není problém.“

Ale tak, co k tomu ještě dodat… Většina z nás má málo sociální kontaktu, tak si asi chtějí povídat.

Dalším typem, ze kterého si lehce vrčím pod fousky, jsou Oddalovači.

Ti si svým způsobem komunikace chtějí prodej pravděpodobně užít do posledního možného okamžiku. Odpovídají třeba jednou za týden nebo 14 dní. A velmi často zapomenou připojit třeba adresu, telefon nebo nějaký jiný potřebný údaj k odeslání. Takže se prodej o dalších pár týdnů posune.

Že někdo netráví na internetech 24/7 je chvályhodné a záviděníhodné. Což myslím opravdu upřímně. Ale pokud víte, že jste rozjeli nějaký obchod, měly byste ho dokončit. Minutová domluva je pak projektem na měsíc.

Pokud vám do procesu něco skočí, není nic jednoduššího, než to napsat. „Budu teď pár dní mimo, pak to dokončíme, díky, Láďa.“

Možná by se mohlo zdát, že nejotravnějším typem zákazníků jsou ti, kteří mají moc otázek. To si rozhodně nemyslím a ani si to nikdy myslet nebudu. Naopak jsem ráda, když se lidé ptají. Nedorozumění vzniká velmi často a toto je velmi efektivní způsob, jak předejít zklamání.

Pokud po dodatečných informacích zájem nemá, je to naprosto v pohodě. Nerada řeším reklamace, už to stálo vše velké množství energie, tak je super, že se tomu dá předejít.

Je ale rozhodně velký rozdíl mezi tím, zda zbytečně otravujete (pokud mi dovolíte to říct bez obalu) nebo zda máte dotaz k věci. Zřejmě je to nějaká strategie, která se může vyplatit v koncové ceně, ale já to vnímám jako nátlak, kterému nerada ustupuju. Říkám jim tzv. Přemlouvači.

Jsou to často lidé na první dobrou velmi milí a vstřícní. Zajímají se o vše možné, vykládají nějaké své příběhy, navazují osobnější kontakt. Ale postupně zjišťujete, že se snaží s cenou čarovat až neadekvátně. V podstatě by jim vyhovovalo, kdyby vše bylo zadarmo a ještě byste jim to přivezli až domů. A tam by vám řekli, že jim ještě musíte zaplatit, aby si něco takového vůbec vzali.

„No víte, já o tu věc vlastně vůbec nemám zájem, ale pokud mi ji dáte za 200 Kč i s dopravou, můžeme se domluvit.“ Položka je nastavena na 500 Kč.

„Nelíbí se mi, že je ta bunda tygrovaná, dlouhá a má kapuci, tak já si ji vezmu, ale jen když mi dáte slevu.“ Nebylo by lepší si tedy najít bundu, která se vám líbí a bude víc vyhovovat?!

S těmito lidmi i můžete očekávat, že bude dodatečně nějaký problém. Balík jste odeslala pozdě. Přepravní společnost ho doručovala dlouho. Barva je lehce jiná, než bylo na obrázku a to se jim úplně nehodí, tak prosí o slevu. Kniha je více „ošmataná“, na fotce to tak nevypadalo. A tak dále…

Prodej je svým způsobem hra nebo takový taneček. Na vyjednávání o ceně jsem připravená. U některých věcí klidně na půlku, něco zatím nechám se stávající cenou. Nevadí mi, že to někdo zkouší, já se také zeptám. Nic za to nedáte. Ale Přemlouvači jdou už za hranu.

Neadekvátní způsob komunikace si už umím stopnout. Naučila jsem se to. Asi vás opravdu vycvičí zkušenost z bazarů. Dřív jsem se snažila mile vycházet s každým. Teď už nemám čas ani trpělivost. Navíc to není můj způsob obživy, nestojí na tom můj svět. Když si to neveze tento, další určitě ano.

Už umím dát najevo, že mi komunikace přijde neadekvátní a klidně i odmítnout v ní pokračovat. Nejsem agresivní, neurážím, ale spíš jde o asertivitu. Druhá strana většinou přestane komunikovat.

Pokud jde o slušnost, vytrácí se. Je to trend, který i umožňuje online anonymita. Nějakým způsobem to beru, ale vždy mě lehce cukne v oku, když přijde reakce „dd,volné?“ - že by šlo o nějakou špionážní akci? Zapomněla jsem být obeznámena s klíčem zmíněné šifry? Jak na to mám reagovat?

Často už odpověď na nějaké své e-maily neodstanete. Tak je obecně příjemné, když se někdo po nějaké době ozve, že už věc sehnat jinde nebo že už nemá zájem. Stejně jako je milé, když někdo napíše, že mu přišel balíček, vše je v pořádku a moc děkuje. Není to povinnost, já to také nedělám pokaždé. Ale připomíná to více osobní setkání.

Dalším podtématem, který bych chtěla zmínit, je úroveň psaného projevu. Já osobně na pravopisu tolik nelpím. Na bazarech očekávám hlavně aspoň takovou úroveň, abychom se pochopili.

Párkrát se mi ale stalo, že to bylo už za hranou. Docela se i divím, že balík odešel na správné místo.

Příklad z jedné komunikace. Kdo byl na druhé straně netuším, ale povedlo se nám to vyřešit na výbornou. Byla jsem na sebe neuvěřitelně pyšná. Jelikož jakékoli pokusy o – „Můžete mi prosím ještě jednou napsat, kam mám zaslat balíček?“ - dopadly stejně nečitelně. Detektivní práce.

„Odkuste mizme hodnin muzeteposlat super Zasillkovna kasavo naditek mejl nemam“

„Usto máte naučte gdito dojde“

Dalším z náročných typů kupujících jsou Koukači. Už jsem o nich něco málo nastínila výše v textu. Kochají se obrázky, ale nečtou text, maximálně si všimnou ceny. Vlastně ani netuší, že nějaký text existuje.

Jako příklad uvedu, když jsem kdysi rozprodávala nevyužité a úplně nové dudlíky. Na jednu fotku jsem vyfotila všechny, které zůstaly. V textu jsem pak rozepsala jejich přesný název a udala cenu. Inzerát jsem nechala za 1 Kč. Bohužel tam nějaká částka musela být uvedena a něco jako „v textu“ nešlo dopsat. Bylo to myslím na Marketplace.

Asi po týdnu jsem od tohoto způsobu ustoupila. Psalo mi neuvěřitelné množství lidí, že si ty všechny dudlíky za 1 Kč rádi vezmou.

Nebo když do textu napíšete, že už některá z vyfocených knih není. Prostě na obrázku je a tečka. Není možné se vyhnout nedorozumění. Bojuju proti tomu tak, že udělám rekapitulaci objednávky v e-mailové komunikaci. Pokud nečtou pořádně ani e-maily, bohužel je pak čeká rozčarování až při rozbalení.

Dalším typem jsou Intenzivňáči. „Mám obrovský zájem, je to stále volné?“ – pak už se nikdy žádné komunikace nedočkáte. Nebo „Nutně potřebuju, abyste to odeslala zítra, velmi na balíček spěchám.“ – vyzvednou si ho až v poslední den uložení. Typická je pro ně intenzivní potřeba, která pak ale neodpovídá skutečnosti.

Možná to tak moc potřebují, že to sehnali jinde. Ale jak už nezískám další informace, nemám bohužel z čeho dál vycházet.

Jedná se o samostatnou kapitolu, se kterou se setká každý. Něco slíbí, ale nakonec skutek někam utek. Jedná se přesně o ty, kvůli kterým už na dobírku zasílat nechcete a nebudete. Nerezervujete. Nebudete plánovat osobní setkání, jelikož nedorazil a ani se neomluvil. Přesně tyhle typy Nespolehliváků vás vycvičí.

V článku jsem se zaměřila na negativní typy kupujících. V posledním odstavci bych ale chtěla zmínit, že jich je naštěstí menšina. A je dobře, že tomu tak je. Moc děkuji všem, kteří jsou normální, skvělí a obchody díky nim sviští. Moc děkuji za sebe i za ostatní prodejce.

A jaké jsou vaše zkušenosti? Máte nějaké další typy, které vám nevyhovují?

Pište do komentářů, ráda si je přečtu.