Článek
Během procházení svých poznámek jsem objevila zajímavou větu.
Napadlo mě, jak často se to doopravdy děje. Jak často necháváme rodinu, ale klidně i cizího člověka, aby nám řekl, kdo jsme?
Přemýšlejte o tom.
Když si nedáte tu práci s tím, abyste zjistili, co máte rádi, za čím si stojíte, co vás fascinuje, rozhodne to za vás někdo jiný.
Pokud nebudete věnovat čas sebepoznání, budete přebírat náhodné a protichůdné představy ostatních o vás.
Klidně i v dobré víře řečené nějakou tetičkou, sudičkou nebo paní učitelkou.
A děsivé na tom je, že si toho možná ani nevšimnete. Jednoho dne si náhle uvědomíte, že žijete život utvářený názory všech ostatních. Kromě toho vašeho.
Je to postupné, pomalé a plíživé. Neděje se to najednou. Dětství je k tomu samozřejmě nejnáchylnější, ale člověk se utváří celý život.
Někdo o vás řekne, že jste příliš hluční, tak se snažíte umlčet. Nebo že jste příliš sobečtí, začnete tu být více pro druhé. Příliš líní, přecitlivělí, vzdorovití…
Nebo někdo naznačuje, že nejste dost takoví, jací byste měli být, tak se roky snažíte být někým jiným. A proč? Snaha zapadnout? Potěšit ostatní? Být „hodný kluk“ nebo „hodná holka“? Pochvala?
Nikdo jiný vás nemůže definovat.
Ani rodiče, ani přátelé, ani společnost. To můžete udělat jen vy. A jde to, jen je potřeba vynaložit trochu úsilí.
Chce to být sám se sebou, klást těžké otázky a být upřímný o tom, co chcete a kdo jste. Říct sám sobě i to, za co se stydíte, bojíte se toho, nechcete to.
Není to jednoduché. Je to chaotické a nepříjemné. Osamocená cesta válečníka. Ale stojí to za to.
Jaká je jiná možnost? Vstřebat očekávání a poznatky ostatních je samozřejmě také způsob, ale nemusí vést k vaší spokojenosti. Neukazujete své já? Časem zjistíte, že netušíte, kdo jste. Rozpustili jste se. Zmizeli.
Kdy jste naposledy strávili čas poznáváním sebe sama? Kdy jste se naposledy zeptali sami sebe: „Co vlastně DOOPRAVDY chci? Co mě dělá DOOPRAVDY šťastným? V co DOOPRAVDY věřím?“
Věnujte pozornost věcem, které vás rozsvítí, ale i těm, které vás vyčerpávají. Říkejte ne, pokud se vám to zdá správné, i když s tím ostatní nemusí souhlasit.
Osobitostí odměníte sebe, ale obohatíte i společnost.
Zasloužíte si svůj vlastní život podle své definice. Pokud je pevně uchycená, není zde místo pro jinou. Poznání toho, kdo jste, na velmi hluboké úrovni je nejlepší způsob, jak se ochránit před internalizací znejišťujících názorů ostatních.
Svět se vám vždy bude snažit říkat, kým máte být. A vy se musíte rozhodnout, jestli budete poslouchat.
