Článek
Jsme ale cílevědomé a víme, jaké žhavé peklo by nás na cestě čekalo, kdybychom daly přednost spánku. Rychle se oblékáme, balíme, snídani opět vynecháváme a do půl hodiny jsme na cestě. Máme na výběr ze dvou cest, jedna je kratší, ale náročnější s ferratovými úseky, druhá je delší, ale pohodová. Před odletem jsme měly v plánu absolvovat kratší zajímavější úsek, ale při konfrontaci s horkou realitou mallorského srpnového dne jsme se rozhodly zvolit druhou variantu. Ta ferratová cesta je obrácena na východ, usmažily bychom se. Je nám to trochu líto, tak plánujeme, že bychom se sem mohly vrátit s dětmi někdy na jaře a projít to v příznivějších podmínkách. Tohle plánování nám vydrží dost dlouho.
Cesta vede podél vyvýšeného betonového koryta přivádějícího vodu z hor do nádrže. Sem tam je vnitřek koryta a jeho okolí pokryto stovkami bzučících much. Vypadá to, že tam něco chcíplo a pomalu se rozkládá v protékající vodě. V tomhle světle je zákaz koupání v Cúberu směšný a také jsme rády za filtr, kterým jsme nabíraly vodu.
Pohled na nádrž Gorg Blau po cestě
Těsně předtím než vyjdeme z lesa na odhalené horské vrcholy, zakempíme přímo na cestě a uvaříme si snídani. Zase odložíme trika k uschnutí jako vždy v nějaké pauze, ale tentokrát nás překvapí dvojice hikerů spěchajících nahoru. Zvykly jsme si být v horách samy. Ale přesto se na sebe usmíváme. Máme na to jen chvíli, profrčí kolem nás nadzvukovou rychlostí.
Sedíme na cestě v chládku, kolem sebe vidíme ostré vrcholy Puig des Prats a Puig de ses Bassetes, pijeme výbornou drip-it kávu, jíme sušené maso, sušené ovoce, zdravé želé medvídky a prožíváme hluboký pocit klidu a nefalšovaného štěstí.
Pak nahodíme krosny a jdeme. Hodně koukám pod nohy na kamenitou cestu, na které je vidět, že dříve byla dnem oceánu. Vylezeme na vrchol a před námi se otevře výhled. Daleko daleko před námi vidíme Far de Formentor.
Tam v dálce bychom měly už zítra být.
A jdeme dál, jedním z vrcholů, který vidíme po cestě musí být Puig de Massanella, druhá nejvyšší hora ostrova, ale nejvyšší, na jejíž vrchol se dá dostat. Pod sebou hledáme i klášter v Llucu, máme dva tipy. Uvidíme, až tam dojdeme.
Někde pod námi je klášter v Llucu, náš dnešní cíl.
Svýma nohama krájíme kilometry, nejdříve po náhorních planinách, kde na nás praží sluníčko. Chvíli jdeme rovně, pak klesneme do údolí, znovu šplháme přes kameny nahoru a znovu se necháváme vést značením ve spalujícím vedru. Je pro mě překvapením, že si tu cestu pod poledním sluncem vlastně užívám. Člověk si zvykne na všechno.
Najednou je cesta krásně značená. Bohužel v místech, kde se nedá jít nikam jinam.
A pak capkáme po prudce klesající cestě postavené ze zatracených kamenů. Chůze vyžaduje soustředění, protože stačí jednou neopatrně šlápnout a nepříjemně to podklouzne. Už je to zase trochu vopruz, ale někde před sebou tušíme dnešní cíl. Bude to trochu překvapení, protože podle internetu už v klášteře nejsou volné pokoje a o místním kempu jsme nic moc nezjistily, ale tak nějak spoléháme na štěstí.
A znovu kamenitá cesta - tentokrát směrem dolů.
Konečně nás les vyplivne na asfaltovou silnici vedoucí ke klášteru. Instinkt nás provede klášterním komplexem až na recepci, kde nám milá paní řekne, že pokoj pro tři na jednu noc samozřejmě má. V ceně ubytování je snídaně (tu si můžeme formou balíčku vyzvednout už večer), vstup do bazénu (!!) a za 15 euro nám naservírují tříchodovou večeři s místními specialitami. Všechno bereme a po klimatizované chodbě se ubírame do pokoje.
Vypereme si, osprchujeme se, dáme si siestu a vydáme se do bazénu a na prohlídku komplexu. V bazénu je krásně. Když se máčíme ve vodě s výhledem na hory, říkáme si, že je to opravdu nádherná dovolená. Po bazénu projdeme místní botanickou zahradu, která nabízí zde tolik potřebný stín.
Vstup do botanické zahrady
Podíváme se na školu (nyní bez dětí), navštívíme místní kostel (Ve 20. století upraveným ve stylu katalánského architekta Gaudího.) i kapli s černou Madonnou.
V kostele můžete nerušeně rozjímat.
Na konci si vyšlápneme si schody k železnému kříži - vyhlídce nedaleko kláštera. Klášterní komplex je rozlehlý a k večeru tu už nejsou turisté, pouze ubytovaní hosté, takže to tu působí liduprázdně.
Klášter je rozlehlý a k večeru se tu můžete v klidu procházet téměř sami.
Pak už je čas na večeři, kde si musíme nabídku překládat pomocí Google překladače, protože angličtinu tu moc neuznávají, a po večeři máme myšlenky jen na to zakutat se do čistých peřin a spát.
Holky ještě v devět hodin vyrazí pro snídaňové balíčky. Uplyne dlouhých 45 minut než se vrátí zpátky, protože to byla docela mise. Chvíli mi ji líčí, ale já se nezadržitelně propadám do zaslouženého spánku.
