Učitelská dovolená? Rest day v Sólleru

Ráno se probouzíme za úsvitu. A. už má za sebou koupel. Rychle se vyštrachám ze spacáku a rovnou běžím do moře. Nikde ještě není ani živáčka, takže není třeba žádný koupací úbor. Plavu vstříc kotvícím jachtám pohupujícím se na kraji zátoky, pak se zase otočím, nechávám se nadnášet mořskou vodou a koukám na oblohu, kde se pohodlně usazuje slunce. K tomu žhnoucímu peklu má zatím daleko, zatím vysílá jen lehoučké teplé doteky. Zatím ho mám ráda.

V restauraci to už začíná žít, personál se připravuje na další náročný den. Je čas vylézt z vody.

Chystáme snídani - kaše, kafe, sušené maso. V restauraci nabereme ještě vodu, personál nás jen mlčky sleduje. Zřejmě stále ještě nepobrali, kde jsme se tu vzaly a co máme za lubem.

Dáme napít kachně (hodně štěstí, holka). Chvíli sledujeme srandovní polskou rodinku ve složení uťápnutý taťka, dvě roztomilé malé holčičky a éterická mladá maminka, která ale taťkovi šéfuje tvrdou rukou. Když nás omrzí sledovat, jak se taťka honí po těch obrovských šutrech, aby našel ideální místo na celodenní ležení, ale matce je těžké se zavděčit, takže vláčí slunečník a tašky plné proviantu sem a tam, nahodíme krosny na záda a vykročíme na cestu. Je devět hodin ráno a slunce začíná připalovat.

Chvíli se vracíme zpět po silnici, ale to trvá jen kilometr. Pak vede značení do lesíka a nahoru do kopce. Vládne mezi námi dobrá nálada, několikanásobná koupel udělala svoje.

Šlapeme po prašné cestě zalévané sluncem i háji olivovníků, dlouho jdeme po cestě s výhledem na moře.

Jdeme po silnici i lesem, kde na nás dýchá ze skal neuvěřitelný chlad. A pomalu se nám formuje v hlavě plán dnešního dne. Dojdeme do Sólleru, zaplatíme si hostel a užijeme si odpočinkové odpoledne. Zase z nás teče, puchejř na obloze neúnavně spaluje zemi pod sebou, ale nám je hej, protože máme v navigaci Hostal Nadal, ke kterému je to nějakých 6 kilometrů, a tam na nás čeká teplá sprcha, dobré jídlo a pohoda.

Jde se nám lehce, užíváme si výhledy, pomazlíme se s kočkou a už klesáme do Sólleru. Podle mapy jdeme mimo trasu GR221, ale ukazatele potkáváme a směr je správný, takže si s tím moc hlavu neděláme.

Za chvíli jsme v městském ruchu, jdeme přesně podle navigace a za necelých dvacet minut vcházíme do hostelu. Neubráním se vtíravé myšlence, co budeme dělat, když nebude volný pokoj? To by se náš božský plán na odpočinkové odpoledne začal rozpadat. Obavy se ukážou být zbytečné, pokoj pro tři osoby na jednu noc mají a ochotně pronajímají. Při zapisování opět stojíme v klidu v klimatizované místnosti a na můj nos útočí všechny naše pachy. Modlím se, aby tyhle pachy neútočily i na nos paní recepční.

Dostáváme do ruky klíč od pokoje a tradá naposledy v tento den nahazujeme krosnu na záda. V pokoji letí krosny na zem a taky se zbavujeme propoceného oblečení.

Vypereme si oblečení, natáhneme si z okna šňůru, co nese A., postupně si dáme sprchu, trochu si zdřímneme a před čtvrtou hodinou ukončujeme siestu a vydáváme se na prohlídku města.

Sóller je malé město a my navíc kousek od hostelu narazíme na trať historické tramvaje, která vozí turisty mezi městy Sóller a Port de Sóller. Naskočíme na ni a jedeme do Port de Sóller, kde si užijeme turistické odpoledne - vychlazené pivo, prohlídka jachet v přístavu, zmrzlina a cesta zpátky tramvají.

V Sólleru vystoupíme blízko Plaça de la Constitució, abychom si prohlédly kostel Sant Bartomeu a budovu Banc de Sóller. Na náměstí je mnoho zajímavých soch a instalací, spousta turistů a fajn atmosféra.

Dáme si autentickou argentinskou večeři (Podnik nás zaujal cestou tramvají netradiční výzdobou a klidným venkovním posezení.) a jdeme spát.

Dnes byl fajn den, ale zítra nás čeká brutální převýšení cestou k nádrži Cúber. Abychom se vyhnuly největšímu vedru, plánujeme vstát brzo a vydat se na cestu za svítání.

Tak uvidíme, jak nám plán vyjde a co nás zítra čeká.