Článek
Témata diplomových a bakalářských prací jsou různá, člověk se občas diví, k čemu se studenti mají vyjadřovat. Ale na druhou stranu to beru tak, že člověk, který projde zdárně vysokou školou, by měl umět nějakou kloudnou myšlenku vyplodit i na neobvyklá témata.
Občas se ke mně takováhle ještě neobhájená práce dostane. Chápu to, že ne každý je naprostý borec na gramatiku, a tak ráda pomůžu svou radou. Anebo na mě občas vykoukne na sociálních sítích žádost o vyplnění dotazníku, pomocí kterého student dělá do své práce výzkum.
No a dnes byl den dotazníkový. Na jedné ze sociálních sítí na mě vyskočil dotazník, který se týkal hodnocení produktové stránky e-shopu. Čekala jsem ukázku internetové stránky a k tomu pár otázek, jak se mi to líbí. Internetová stránka se mi ukázala s pár základními údaji o produktu, ale ty otázky? Jednalo se tam o sluchátka, a většina otázek se týkala toho, jestli bych takovému obchodu věřila, jestli bych si to koupila, a jestli bych se nebála o své peníze.
Připomnělo mi to situaci, jako kdybych přišla k úplně neznámému domu na neznámé adrese a dostala jsem dotazník na téma, co má majitel ve sklepě. Nebo jako kdyby na takové té seznamce, kde se posílají fotky doleva nebo doprava podle toho, jak se zdá dotyčný sympatický, byl dotazník, jestli podle fotky obličeje poznám, jestli má ten člověk na sobě ponožky… Z toho dotazníku nemohlo vyjít nic kloudného.
Anebo další příklad. Dostala se mi do ruky bakalářská práce z oboru Cestovní ruch, kde její tvůrce požádal o vyplnění dotazníku v diskuzních skupinách na sociálních sítích určených pro studenty té samé vysoké školy (jakože já vyplním dotazník tobě a ty pak mně). A pak s velkou slávou udělal ten tvůrce do té práce rozbor, že o téma té práce se zajímají většinou lidé ve věku 19 - 24 let, kteří mají dokončenou střední školu s maturitou a nemají vysokoškolské vzdělání. Ale to snad v té skupině mají skoro všichni, protože na vysokou školu se převážně chodí hned po maturitě, takže maturita + věk 19 - cca 22-24 let je samozřejmostí, a bez maturity by je tam nevzali. No a protože jsou ve skupině studentů, tak sami ještě vysokou nedokončili.
Toho tvůrce jsem upozornila na tuhle věc ve stylu, že když se ptám na otázku slonů, tak se pak nesmím divit, že mi neodpovídají velryby. A také jsem podotkla, že podle mě by tento výzkum neměl být vůbec uznán z důvodu neadekvátní a příliš úzce zaměřené zkoumané skupiny respondentů.
Později jsem se dozvěděla, že ta práce prošla v tomto stavu i s tímto průzkumem. S průzkumem, který vlastně díky zkoumané skupině lidí neukázal vůbec nic, protože kromě studentů se téma, které již nebudu zmiňovat kvůli ochraně toho tvůrce, týkalo i velké množiny lidí s nižšími přijmy, například rodin s maminkami na mateřské dovolené nebo důchodců. A ti osloveni vůbec nebyli.
Vzhledem k mým zkušenostem se musím ptát… Za jaké braky dovolí studentům získat vysokoškolské tituly? To se ani profesoři, kteří se k pracem vyjadřují jako poradci nebo hodnotitelé, nad takovými blafy nepozastaví? Jak hodně validní je pak takový titul, který je získán na základě takových zcestných závěrů? A vzhledem k tomu, že ty práce jsou pak do určité míry přístupné dalším lidem - nebudou z takových prací pak čerpat další studenti? A když už jsme u té přístupnosti - nebude z nich čerpat i umělá inteligence, která nám to pak bude předkládat jako pravdu pravdoucí? Kdo za to všechno ponese odpovědnost?
Samozřejmě podotýkám, že toto se netýká všech vysokoškolských prací obecně. Dostaly se mi do rukou i práce vysoce kvalitní a odborné, u kterých jsem až zírala, jak jsou studenti chytří a zvídaví, a u těch klobouk dolů…
Vracím se ale k té poslední otázce - kdo za to všechno nese odpovědnost?
