Článek
Romantika je krásná, tedy alespoň z pohledu ženy. A není nic příjemnějšího, než když je žena dobývána a lákána různými vějičkami, aby se podělila o svoji pozornost.
Jak jde čas, seznamovací rituály se mění. Doba je rychlejší, změnily se komunikační možnosti, a v podstatě je to v pořádku, že se věci dávají do pohybu zase trošku jinak.
Jako Udivená Padesátka jsem se ale dnes opět divila. A ano, týkalo se to seznamování. Jsem pejskařka. A k tomu patří, že když má pejsek potřebu pročítat si někde cestou pesemesky, stojíte na kraji chodníku a čekáte a koukáte, co se děje okolo.
Dnešní situace: stojíme si tak nedaleko fotbalového hřiště na sídlišti, pejsek má spoustu práce se čmucháním. Nedaleko postává skupinka teenagerů, věkem kolem 14 až 16 let. Mezi nimi dvě děvčata, pravděpodobně někdo nový z okolí. Zaregistrují je dva chlapci, tak přijdou ke skupince a jdou se seznamovat.
Jeden z chlapců přijde k jedné té nové dívce a zeptá se jí: Jaký máš bodycount? Děvče vyvalí oči, a tak to chlapec znovu zopakuje, aby tomu dobře rozuměla. A ještě zeptá, jestli ví, na co se jí ptá…
Já z těch šoků prostě nevyjdu. Dovedu si představit asi sto větiček, kterými by šlo začít konverzaci. Ale tohle? Opravdu se jí jako první zeptal na její „sportovní“ minulost? Pro jistotu se mi zde nechce psát to slovo na S, aby byl tento můj článek schválen…
Napadá mě, kam ten svět spěje. Kdyby se někdo chtěl se mnou seznamovat a začal touto otázkou, okamžitě ho zařadím do skupiny "o toho bych si ani kolo neopřela"… Ale to děvče ne, ono si s ním začalo ještě podávat ruce. Ono jí to nevadilo? Vždyť on se vlastně hned první otázkou, kterou jí položil, zeptal, jak moc je „zkušená“ (omlouvám se, opět ožehavé téma).
Přijde mi, že někdy je ten vývoj až trochu moc.
Pánové, zůstaňte prosím gentlemani. Neberte nám ty sbírky motýlů, pozvání na dobrou večeři nebo na víno, nebo třeba na tůru na Sněžku. A tyhle otázky si nechte, jo? Věřte, že pokud to trošku vrátíte zpátky do romantiky, i ty dámy se k vám budou chovat mnohem lépe…
