Článek
O fingovaných úmrtích dětí a novorozenců v NDR dosud neexistují přesná čísla
Ukradené děti v bývalé Německé demokratické republice jsou v posledních letech v současném Německu velmi ožehavým tématem, o kterém se začalo veřejně a otevřeně mluvit. Stovkám německých rodičů, kteří se obrátili na zájmovou skupinu Interessengemeinschaft Gestohlene Kinder der DDR (Ukradené děti v NDR), byli děti za komunismu nejen nuceně adoptovány. Někteří rodiče tvrdí, že jim komunistický režim lhal a bylo jim řečeno, že jejich děti zemřely nečekaně v nemocnici během hospitalizace nebo během porodu či krátce po něm. Namísto toho ovšem měly být tyto děti adoptovány v politicky spolehlivých rodinách.
Jak poukazuje německý portál Brigitte, o fingovaných úmrtích novorozenců a malých dětí v nemocnicích v bývalé NDR se doposud málo ví. Neexistují žádná přesná čísla nebo plně objasněné případy. Německé ženy, které přišly za zvláštních událostí ve východním Německu v nemocnici či porodnici o dítě, poukazují na to, že chybějí například zprávy o pitvě, porodní záznamy porodních asistentek nebo že úmrtní listy jsou vystavené na jiná jména a ručně do nich bylo následně napsáno jméno jejich dítěte.
Pokud jde o nucené adopce v NDR, situace byla před rokem 1989 jiná. Šlo zde o děti, které byly vytrženy ze své původní rodiny a proti vůli svých biologických rodičů předány k adopci. Nuceně adoptovány byly zejména děti politicky nespolehlivých rodičů, děti z rodin, které se pokusily o útěk za hranice na západ, nebo děti z rodin, které „ohrožovaly veřejný pořádek“ podle paragrafu 249, tzv. Paragrafu o asocialitě. Nucenými adopcemi byly v NDR postihovány početné rodiny nebo samoživitelky s nestálými partnery nebo zaměstnáními.
Po pádu berlínské zdi v roce 1989 se staly nucené adopce v NDR rovnocennými s adopcemi v západním Německu. To znamená, že pouze děti mají právo na informace, nikoliv však jejich rodiče. To, co slouží v Německu k ochraně dětí, v případě nucených adopcí znamená, že se matky a otcové stále cítí vystaveni absolutní moci úřadů.
Případy údajně zemřelých dětí v NDR se zabývá novinářka Grütznerová
Na řadě případů, kdy bylo pravděpodobně předstíráno náhlé dětské úmrtí v bývalé NDR, již několik let pracuje německá novinářka Henriette Fee Grütznerová. V letech 2021 a 2022 natočila pro televizní stanici RTL čtyřdílný televizní dokument s názvem Entrissen - Die verschwundenen Babys der DDR (Unesena - Zmizelá miminka v NDR), ve kterém se pomocí indicií a důkazů zabývá dosud téměř nepředstavitelnou formou odebírání malých dětí.
V jednom z dílů televizního dokumentu se novinářka Henriette Fee Grütznerová věnuje osudu německé ženy Reginy, která v dubnu roku 1983 přivedla v bývalé NDR na svět syna Daniela. I když byli její rodina, otec syna, se kterým žila odděleně, i úřad pro mládež proti, 19letá žena se rozhodla, že si novorozeně ponechá.
V jednom roce byl Reginin chlapec přijat do nemocnice s podezřením na zánět mozkových blan. Když jej chtěla jeho máma Regina jako obvykle navštívit, zdravotnický personál jí sdělil, že její syn zemřel. Několik dní poté obdržela úmrtní list. Dále jí řekli, že se o pohřeb již postaral úřad pro mládež a sociální péči. Pro Reginu byla synova smrt šokem, věřila ale nemocnici.
Řekli jí, že syn zemřel. DNA test po letech potvrdil opak
V roce 2008 se život dnes šedesátileté Reginy obrátil vzhůru nohama. Nečekaně zjistila, že její syn Daniel, kterého desítky let považovala za mrtvého, je naživu. Daniel, který vyrůstal pod jménem Eike a kterému je v současnosti 40 let, brzy zjistil, že byl adoptován. Když našel svou biologickou maminku Reginu, tato žena nemohla uvěřit, že její syn žije. Měla totiž u sebe písemné potvrzení, že její dítě zemřelo jako miminko ve věku jednoho roku.
„Najednou mi někdo jednoho dne zazvonil na dveře bez jakéhokoli varování. Nemohla jsem se ani radovat, ani plakat. Truchlila jsem po Danielovi a najednou tam stojí cizí muž s jiným jménem a říká, že je můj syn,“ okomentovala v televizním dokumentu Regina znovusetkání se svým synem.
Nicméně DNA test potvrdil, že jde skutečně o matku a syna a že smrt Eika byla v NDR pouze předstíraná, aby mohl být adoptován. V současném Německu jde dosud o jediný případ unesených dětí v bývalé NDR dokázaný prostřednictvím DNA testu.
Následky letitého odloučení jsou pro matku a syna dodnes znatelné. Opakovaně se snaží přiblížit jeden druhému, ale pro oba to není snadné. Regina truchlila po svém mrtvém synovi roky. To, že má před sebou dospělého muže, který je její syn, je pro ni stále těžko uvěřitelné. „Rozum a srdce se neshodují. Můj smutek z jeho smrti je stále větší než radost, že žije,“ podotkla Regina v televizním dokumentu novinářky Henriette Fee Grütznerové.
Matka Regina a její syn Eike odvyprávěli svůj příběh také pro německou televizi Stern TV. Podívat se na něj můžete zde: https://www.youtube.com/watch?v=qmhW9RTjGo4
