Článek
Dnes nejsem unavená tak, jako bývá člověk po dlouhém dni v práci. Tohle je únava z deseti let života, který nebyl životem, ale nekonečnou bitvou. Je to únava z manžela, který propadl alkoholu a v každé sklenici utápěl i poslední zbytky mé úcty.
Léta jsem se snažila dokazovat, že mám právo na pravdu. Že není v pořádku chovat se k ženě tak, jak se on choval ke mně. Dusil ve mně hlas tak dlouho, až jsem skoro zapomněla, jak zní. A dnes? Dnes mě nejvíc vyčerpává ta marnost.
Život jako prasklý balon
I když si vymezím hranice, on je s klidně překračuje. Jako by mi dělal věci schválně – z jeho úst slyším přesně ta slova, která mě nejvíc zraňují. V jeho přítomnosti cítím, jak ze mě život uniká jako vzduch z prasklého balonu. Cítím neuvěřitelný úbytek energie. I když spolu jen mluvíme po telefonu, nekontrolovaně zívám. Moje tělo křičí, že je v ohrožení, zatímco on se mě ptá, jak mi může „pomoct“.
Ve skutečnosti tím ale chce pomoct jen sobě. Chce být v mé blízkosti, aby ze mě mohl dál vysávat poslední zbytky síly. Nechápe, nebo nechce pochopit, že tou hlavní příčinou mých úzkostí a panických atak je on sám.
Fáze zombie
Často pláču. Pláču nad svou vlastní neschopností říct to konečné, radikální NE. Tolikrát jsem ho už vyslovila, ale pro něj nikdy nemělo váhu. Moje slova se odrážela od jeho lhostejnosti a vracela se mi jako rány. Vysává ze mě život tak dlouho, až se ze mě stává „zombie“. Bez smíchu, bez energie, bez motivace. Jen odevzdaná schránka, která se snaží přežít další den.
Ale učím se na sebe nebýt tak přísná. V prostředí s alkoholikem klasické „ne“ často nefunguje, protože oni nehrají podle pravidel. Pochopila jsem, že moje skutečné a největší „NE“ je ten rozvod, který jsem nastartovala. To je moje největší vítězství, i když mě teď stojí veškeré síly.
Dovolit si jen být
Dovoluji si teď být tou zombie. Je v pořádku jen být a dýchat. Nemusím se hned smát, teď je čas na šetření sil a hojení. Ten pláč, který přichází po každém setkání s ním, beru jako očistu. Každá slza odnáší kousek toho jedu, který do mě léta lil.
Jsem rozhodnutá. Promluvím si s ním naposledy a pak utnu veškerou komunikaci. Už mu nemusím nic dokazovat. Jemu ne, světu ne. Jen sobě. Zítra se probudím a budu vědět, že už nemusím mlčet, abych si zasloužila klid. Ten klid si beru zpět.
Vaše Ulrika
