Článek
Freud se celý život zabýval tím, jak nás ovlivňuje dětství. Já se teď zabývám jak přežít dětství svého dítěte, aniž bych musela na Freudovu pohovku.
Na mnoho synových milníků jsem se dopředu těšila. Zpětně hodnotím své představy jako zcela naivní. Ano, naivní. Jestli je totiž někdo schopný vyvést vás z omylu, je to vlastní dítě.
Kdo s koho: Když je i Včelka Mája rozbuškou
Doufala jsem, že v období dvou let bude snadné se spolu domluvit. Akorát, že ne tak úplně. Plány se mi rozhodlo zkřížit období vzdoru. To přišlo ruku v ruce s mentálním rozpadem. S mým vlastním rozpadem. Snažíte se nevybouchnout, zatímco sledujete, jak vaše dítě explodovalo a máte chuť explodovat taky. Stojíte nad ječícím dítětem, které se rozhodlo mrskat se na betonu jako kapr na pánvi. Tlak situace okamžitě přitáhne pohledy kolemjdoucích matek. V zádech cítíte bodání jejich očí. V rukou jim chybí cedulka s nápisem: vaše utrpení, naše radost. Každá z nich si v duchu hluboce oddychne, že alespoň jednou za čas nedělá scénu její dítě. Konečně mohou být diváky v divadelním představení s názvem Životní disharmonie.
Jakákoli varianta, kterou batoleti nabídnete, je zaručeně špatně.
Já: „Zapnu ti Včelku Máju, jo?“
Syn: „Neceš Máju!“
Já: „A co chceš?“
Syn: „Máju?“
Zapnu Máju a…přesně tohle je ta osudová chyba, na kterou celou dobu čekal.. Způsobila jsem výbuch hlasivek!
Syn: „NECEŠ MÁJU!“
A tak jsem televizi zase vypla a seděli jsme v naprostém tichu. Tím začalo naše ráno. Tím nám syn odstartoval přímou linku do očistce.
Vítejte na palubě mateřských aerolinek
Tehdy mi došlo, že mateřství není procházka růžovým sadem, ale spíš nízkonákladový let. Kdyby existovala mateřská letecká aerolinka a já v ní pracovala jako letuška, vítala bych cestující asi takto:
„Dobrý den, vážení cestující. Srdečně vás vítám na palubě letu Střemhlav, který právě startuje z destinace Zoufalství. Čeká nás mezipřistání v Bezmocnosti, kde se zdržíme asi dvě hodiny. Do cílové stanice Frustrace dorazíme okolo dvacáté hodiny, přesně v čase uspávání. Nepohodlně se usaďte. Naše sedačky mají v sobě zabudované speciální předměty pro masáž hýždí, mezi které patří plastové panenky, figurky a angličáky. V oblasti chodidel vás bude nepříjemně stimulovat ostrá kostka lega. K jídlu podáváme kukuřičnou křupku vylovenou ze dna kabelky a k pití je připravená studená káva. Přejeme vám dlouhý a mimořádně nepříjemný let, plný turbulentních batolecích nálad.“
Za trest na dětský den
Rozhodla jsem se syna vzít na dětský den. Skákací hrad, hudební vystoupení, jízda na koních. Myslela jsem si, že mu vytvořím krásný zážitek. Bohužel se role otočily a syn vytvořil z dětského dnu naši společnou noční můru. Hudební vystoupení jsme nakonec pořádali my. Válel se totiž po zemi a křičel tak intenzivně, že se frekvencí svého hlasu dostal daleko za hranici slyšitelného spektra. Místo jízdy na koni házel kameny do rybníčku a párkrát tam málem hodil i sám sebe.
Vrcholem programu bylo hudební vystoupení, kde tančili animátoři v maskách. Čekala jsem nadšení. Místo toho syn při pohledu na obřího Medvídka Pú totálně ztuhl, zkameněl a odmítal dýchat.
Jenže domů se taky nešlo. Zkamenělé dítě bleskově ožilo a spustilo scénu století, že domů rozhodně nechce. Dostat ho do kočáru byl nadlidský výkon. Byli jsme v pasti, dítě tam nechtělo být, ale nechtělo ani domů. V ten moment jsem dostala do levého oka tik, který se mě držel ještě další měsíc.
Karma se vrací jako bumerang
Moje těhotná kamarádka byla nedávno na výletě v ZOO a vyslechla zoufalý rozhovor jiné matky s jejich syny: „Tak já se vám tady snažím vytvořit zážitek a vy se chováte takhle?! Roztrhla bych vás jak hada a je mi úplně jedno, že mě zavřou já si půjdu do vězení klidně odpočinout!!“
A už teď se z ní stává matka s cedulkou: „vaše utrpení, naše radost“. Schválně, jestlipak věří na karmu? Protože já se těmto krizovkám kdysi smála taky. A vesmír mi to teď vrací i s úroky.
