Článek
Zázračná metoda z mateřských fór
Reverzní psychologie. Tak tuhle metodu na mě začal používat můj syn.
Většinou dostávám rady, jak použít reverzní psychologii, když kamarádkám odmítá potomek odejít z hřiště, zatímco stojící matka pod skluzavkou úpěnlivě prosí: „Pojď domů.“ Nechceš? „Tak jo, já jdu bez tebe.“ Mládě chvíli zmateně kouká, jestli ho vážně hodlá matka ponechat napospas, a pak se rozbíhá s hlasitým řevem zpět k mámě.
Náš syn takhle zásadně nefunguje, je imunní. I když je toto opuštění proti mému přesvědčení, zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
Boj o přežití u městské fontány
Nemohla jsem syna dostat od vodní fontány. Cákal se v ní jako holub v pítku, z botiček si vyrobil bažinu, ale za žádnou cenu nechtěl odejít. Držel se vody jako pouštní poustevník, který nepil celé měsíce. Kdykoli jsem ho chtěla oddálit, začal křičet. S křikem lákal pohled dravců – lidí, kteří se kochali mým „neštěstím“ a naše počínání sledovali jako film v kině.
Odhodlaná syna odlepit, jsem ho vzala do náruče s jasně určeným cílem – dostat ho do kočárku. JENŽE! Ten škvor se chytil fontány a držel. Já v ruce místo tělíčka táhla už pouze za nohy. Lidi, kteří původně procházeli, se zastavili a smáli se.
Přišel můj „AHA moment“
A v tenhle moment jsem si vzpomněla na rady a měla jsem aha moment. „AHA! Tohle je ta situace, kdy mám použít reverzní psychologii!“
Já: „Miláčku, pojď, musíme jít domů, bude obídek.“
Syn: „Ne. Neceš oběd.“
Já: „Mamka chce obídek, pojď.“
Syn: „Ne, voděnku ceš.“
Já: „Dobře, tak tu budeš sám, já jdu domů.“
Syn: „Tak jóó, papa.“
A zůstal stát u fontány, ani se nedíval, jestli se vzdaluji. V tento moment mi došlo, že reverzní psychologie není naše cesta.
Když žák překoná svého mistra
Jenže… jak se říká, že děti se učí příkladem, syn o pár dní později v obchodě použil tuto metodu… nečekaně… na mně.
Jako každý den jsme se synem jeli na menší nákup do obchodu. On jel v kočárku, já jela po svých. V obchodě jsme nakoupili vše potřebné a přesunuli jsme se k pokladně a jezdícímu pásu, na který jsem vyskládala nákup.
Syn: „Co to děláááš?“
Já: „Vyskladávám nákup.“
Syn: „Ploč?“
Já: „Protože ho musíme zaplatit.“
Syn: „Ploč?“
Já: „Protože se to takhle dělá, protože nekradem.“
Syn se na mě podíval, s naprostým klidem zahlásil: „Bacha, kradem! Papa!“
V tu chvíli paní pokladní ztuhla s markovacím randelem v ruce, lidé ve frontě za mnou vybuchli smíchy a já rudá až za ušima pochopila, že reverzní psychologie je sice skvělá věc, ale není pro mě.
