Článek
Znáte takové ty věčně podrážděné, nevrléa naprosto protivný matky, které by neměli pouštet z klece na veřejnost, protože jejich řev se rovná King Kongovi, kterému zrovna strhli voskový pásek z oblasti bikin?
Ráda bych řekla, že jsem věčně pohodová žena v Zenu na mateřské dovolené (která mimochodem vůbec není dovolenou, ten název vymyslel nějakepřechytralej cynik), ale bohužel s dítětem tzv. Homo nespalus, který je křížený s homo věčněnaprsus, nejsem éterická víla. Spíš se přikláním k té výše zmíněné kleci.
Výprava za jídlem se šnekem a kočárkem
Potřebovala jsem doplnit zásoby a obchod byl jasná volba. A tak jsem nabalila dítě a invalidního chlapa s výhřezem plotny a vyrazili jsme. Teda já a dítě jsme vyrazili, muž šel chůzí něco mezi slimákem a stonožkou po amputaci končetin. Vše ještě naplánujte v době vycházek, mimo kození, kdy homo chcenažralus potřebuje jíst a směle vyražte.
Dorazili jsme do cíle a začlo hledání vytoužených potravin, mezi které patřilo navštívit i masný úsek. Můj drahý, který používá kočárek místo chodítka se zařadil do fronty a signalizoval na mě lépe než zaměstnanec letiště letadlům, ať jdu za ním.
Útok u pultu s masem
Slyšeli jste někdy o tom, že s mateřstvím se bystří sluch? Přesně proto jsem za sebou ihned zaslechla větu: „To neumíte stát ve frontě?“
Otočila jsem se a spatřila paní ve středním věku. Ta paní bohužel svou poznámkou právě strhla opici depilační pásek a vyrazila jsem do protiútoku:
Co si to dovolujete? Já nikoho nepředbíhám! Můj muž,“ ukazuji namířeným špičatým prstem přímo na něj, ať to všichni vědí, „tady stál už před vámi a já jsem se přišla jenom zařadit. Takže ano, já ve frontě stát umím!“
Šokující rozuzlení
Paní se na mě podívala s výrazem naprostého anděla: „Já jsem se ptala dcery, jestli na mě může počkat ve frontě…“
Vedle stojící výrostek přikývl: „Jóóó, ona se ptala mě. To nebylo na vás.“
Hlasité ticho v obchodě
V ten moment nastalo v obchodě naprosté, hlasité ticho. Mně bylo ze mě samé tak strašně stydno!
„Ježišmarjá, pardon,“ hlesla jsem, „já už jsem se lekla, že je to na mě a že mi nadáváte.“
Okamžitě jsem se otočila na svého chlapa: „Tos mi to nemohl říct?!“
„Já už jsem tě nestihl zastavit,“ pokrčil rameny. „Tys byla tak rozjetá, že jsem nad tím jen mávl rukou. Řekl jsem si, že tě nechám, jinak bych to schytal sám.“
„No to je zajímavé,“ sykla jsem na něj. „Doma neslyšíš nic, ale tady slyšíš kuňkat babu přes půl fronty? Víš, jaký je to teď trapas?“
„Vím, já tu celou dobu stál a slyšel jsem to,“ uzemnil mě.
Ponaučení pro příště
Takže s mateřstvím se bystří leda tak hluch. Ještě že ta paní byla otrlá rodička a evidentně měla pro ženy v akutní mateřské tenzi pochopení.
Jsem ráda, že je náš prcek ještě miminko. Nemůže tak okoukat moje reakce a začít vytvářet podobné thrillery v obchodech. Mám ještě trochu času, než vyroste, abych se stala lepší verzí sebe samé.
