Článek
Z mateřského deníku: Jak jsme (ne)měli štěnice
Dítě je tvor (ne)dokonalý a je na nás zcela závislý. Jinými slovy, porodili jste si vlastního malého rozkošného parazitka, který na vás bude parazitovat celý život a vy si ho budete s láskou hýčkat. Něco jako byste dostali klíště a pojmenovali ho Kamil. A právě o jeden zážitek s parazity bych se s vámi chtěla podělit.
Když vám do bytu vtrhne madam Regrese
Znáte regresi? Regrese pochází z latinského slova regressio a přesný překlad zní „úpadek“. To úplně perfektně vystihuje náš domov. U nás to volně přeloženo znamená „průstřel hlavy“. Já jsem nikdy madam Regresi nepotkala, dokud nám ta plíživá ludra nevklouzla do bytu se slovy: „Ahoj, tak mě tu máte! Jestli jste si spánek uložili do spánkové banky, tak teď je čas si to přednaspání vyzvednout!“ Spánková banka samozřejmě neposkytuje žádné zhodnocení a vaši spánkovou investici projela na burze.
Babča Regrese přijela za naším synem a společně měli párty každý den do svítání. Tato dáma, kterou si představuju jako svraštělou seniorku s modrými stíny na buldočích víčkách a fialovým přelivem na šedých kudrlinách, vám foukne cigaretový kouř přímo do xichtu a pak nasadí úsměv s protézou, která je žlutá jako zralá kukuřice. Tak tahle megera se k nám nastěhovala v listopadu na dobrý měsíc a půl a její pobyt byl příjemný asi jako podání klystýru za asistence ucpaného záchodu.
Kruhy pod očima a lepra na těle
Každé ráno jsem stála v koupelně před zrcadlem a nevěděla jsem, jestli mám opláchnout to, co zbylo z mého obličeje, nebo raději opláchnout zrcadlo, jestli ještě vůbec dobře zrcadlí. Kruhy pod očima o velikosti kol od traktoru mi sahaly až po kotníky a k tomu mě opruzoval pantáta Lysina, který babce Regresiové nejspíš vyskočil z kárované kabele na kolečkách. Chlap nevypadal o nic líp. Ten měl kruhy ne pod očima, ale přímo na víčkách, takže jsem se mu posmívala, že je jako Uršula z Malé mořské víly. Vizážistka Spánková Deprivace mu totiž vytvořila vážně fajn fialové kouřové stíny. Jenže karma má uši všude a rozhodla se mé posmívání potrestat.
Jediný, kdo byl v plné síle a hopsal do čtyř do rána po posteli, byl náš syn, který zkoušel, jestli jeho rodiče dožijí jeho prvních narozenin. A jak tak stojím v té koupelně, drbu se, protože mě všechno svědí. Počkat, mě vážně všechno svědí! Rychle svlékám triko, koukám do zrcadla a vidím všude štípance.
Já: „Pane bože, co to mám na sobě za lepru?!“
Muž: „Co je zase?“ přichází s mimibossem v náručí načuhovat na kus mé zdevastované kůže.
Já: „No podívej se na to!“
Muž: „Co to je? Co jsi dělala? Já nevím, proč musíš mít furt nějaký problém.“
Já: „Já že mám problém? Já se takhle prostě vzbudila! Máš pocit, že jsem se v noci nudila, tak jsem si vzala vodovky a nakreslila si štípance, aby ses mě na ně mohl ráno zeptat?!“
Muž: „Tak tam máš komára.“
Já: „Jo jasně, v listopadu mi tu lítá s kulichem a šálou! A podle množství štípanců pozval celou rodinu až z Afriky, včetně tetičky Malárie?“
Muž: „Tak co to může být?“
Já: „Co když jsou to štěnice?“
Muž: „Kde bysme vzali štěnice? Jako je tu bordel, ale na štěnice ho tu ještě tolik není…“
Já: „To ty jezdíš vlakem a sockou na rehabky! Podívej se na Francii, jak byli zamoření, normálně si to nosili domů z MHD!“
Muž: „Ale já nejsem doštípaný.“
Já: „No jasně, ty totiž dojdeš, hodíš si hadry na postel a určitě na nich byla kukla!“
Akce kulový blesk a rodinná rada nad matrací
A tak začala naše předvánoční hysterie. Někdo dělá vánoční úklid, někdo peče cukroví, no a my jsme lovili štěnice. Abychom měli opravdu, ale opravdu objektivní názory, zalarmovali jsme naše rodiny. Moje máma odsouhlasila, že to ty štěnice jako budou, takže nepřijedou a ať prý jdeme hned na kožní. Skoro tchýně zhodnotila, že už to jako viděla, dělají to fakt štěnice a ty si tvoří takové cestičky… (Bylo naprosto marné jí vysvětlovat, že cestičky si dělá svrab).
A tak jsem chlapa s výhřezem plotýnek donutila vyskládat věci z úložných prostorů postelí, odtáhnout matrace, strčit mu do ruky baterku a jít ty štěnice najít.
Já: „Tak cooo? Jsou tam?“
Muž: „Já nic nevidím.“
Já: „Jak nic nevidíš? Tak si rozsviť, ne?“
Muž: „Co si myslíš, že jsem udělal?“
Já: „Tak se podívej pořádně! Na Googlu psali, že jak na ně posvítíš, tak utečou. Utíká tam něco?“
Muž: „Jo, moje nervy utíkají. Jinak nic.“
Já: „Tak já se zeptám poskoka (ChatGPT) ten to bude vědět!“ rychle vkládám fotku svého těla.
ChatGPT: „Ano, podle zaslané fotografie vypadají štípance jako od štěnic. Dále to může být blecha, komár, roztoči. Pokud si nejste jistí, zavolejte deratizátora.“
Deratizační inkognito gigolo na scéně
A tak jsme volali deratizátora. Já už byla v mrákotách, že k nám přijede auto se švábem na střeše jako v Mužích v černém a úplně vidím ty sousedy z protějších bytů: „Máňo, pojď se podívat, u Vilíkovců mají šváby!“
Naštěstí našel muž firmu, která byla inkognito jako gigolo na nudapláži. Trochu říznutá eskortem – zavoláš, dorazí a za 8 tyček ti to vystříkají.
Přeskočím rovnou na konec a sdělím vám, že deratizační gigolo nic nenašel. Byt byl čistý, my jsme byli o tisíc korun za kontrolu lehčí… a štípance nebyly štípance, ale stresová vyrážka z nevyspání. Jakmile ludra Regrese v lednu odjela, vyrážka zmizela, dítě začalo spát, s ním i já a vše se vrátilo do starých kolejí. Krásný případ toho, jak je důležité zachovávat paniku.
