Článek
V suterénu magistrátu se odehrával příběh, který vás nyní seznámí s tím, jak se stín zla rozléhal nad městem. Je tvořen z rozhovorů těch, kteří se ocitli uvězněni v podzemí úřadu– úředníci, kteří padli za oběť svému vlastnímu systému, ztraceni v labyrintu nekonečných formulářů, směrnic a předpisů, jež nakonec zřejmě byly navrženy výhradně k tomu, aby posílily moc jednoho muže. Tento muž nebyl nikdo jiný než tajemník magistrátu, který svou autokratickou vládu maskoval pod rouškou ochrany a bezpečnosti.
Pokud by byla pravda jen desetina toho, o čem si lidé v této místnosti povídali, pak velkou část úřadu paralyzoval nepředstavitelný strach z moci jednoho jediného muže a další část byla ochotna obětovat všechno, aby zůstala na jeho straně. Pokud by to nebyla pravda, jak je možné, že tolik lidí věří těmto konspiračním teoriím? Jistě, tady dole není nikdo, kdo by mohl opanovat a uvádět věci na pravou míru. Možná to byl úkol, který čekal právě na Rudu. Jenže Ruda byl zmatený a neměl odvahu postavit se na jednu nebo druhou stranu. Bylo vůbec nutné zaujímat jakékoliv stanovisko? Ruda si nepřál nic jiného, než se odsud dostat ven. Za svou ženou, za svou dcerou, za svými koníčky. A také do své oblíbené hospody. Tohle je určitě jen zlý sen, dostane se odsud a všechno bude jako dřív.
Marta se podívala na Rudu a neodpustila si další pošťouchnutí: „No, pane Hulínský, když uvážíme, že všichni víme, které straně pan tajemník slouží, tak by vás jeho praktiky neměly ani trochu překvapit.“ Ruda sebral veškerou svou odvahu a vmetl Martě do tváře, že je to nesmysl, že dokonce ještě před výnosem, kterým se zrušily volby, musel být tajemník bezpartijní, jinak by nemohl zastávat funkci, kterou zastával. Marta se opět od srdce zasmála. Honza zvednul obočí a zmohl se jen na: „Rudo, to teď asi nemyslíš úplně vážně, že ne?“
Populistické a trochu extrémistické hnutí Motýle 8, známé klientelismem a nepotismem, bylo skutečně spojováno s osobou tajemníka, protože před svým jmenováním pracoval pro svého tchána, který byl podporován političkou, která dokonce v minulosti pracovala pro STB. Alespoň to tvrdili novináři, což přece ještě zdaleka nemusí nic znamenat. Že politikům a příznivcům tohoto hnutí nebylo nic svaté, lež se stávala pravdou a pravda se v ústech jejich představitelů rozplývala do ztracena, bylo všeobecně známé. Ale propojení pana tajemníka s hnutím Motýle nebylo nikde černé na bílém.
Podívala se na hodinky: „Za chvilku bude končit směna, tak co kdybychom to nabídli Rudovi?“
Ruda vůbec nerozuměl tomu, o čem to mluví. Marta jen otočila hlavou a významně pokynula k mříži, která v zadní části uzavírala místnost. „Každý den v 18:30 se mříž zvedne. Je možné projít. Má to však háček,“ odmlčela se. Honza ji doplnil: „Nikdy nevíš, jestli se sem budeš moci vrátit.“
Ruda byl v šoku. Nemohl uvěřit tomu, že je tak snadné odejít. V 18:30 se zvedne mříž a je možné vyjít. Tak proč tu všichni sedi?
Marta si vzala slovo: „Rudo, vy jste naprosto ztracený případ, vůbec nic vám nedochází. Myslím, že jste vhodný adept na to v 18:30 zvednout kotvy, projít mříží a už se sem nikdy nevrátit.“ Rozesmála se. Ruda přemýšlel, co vyřazené úředníky drží v prostorách suterénu.
„Copak vy odsud neodcházíte? Už někdo odsud odešel?“ odvážil se zeptat Ruda
„Ale ano,“ pravila Marta, „Byli zde takoví pošetilí kolegové, kterým vůbec nedocházelo, co se stane, až opustí tuto budovu. Jednou, to bylo ještě před výnosem č. 07849.7.5.782.P, to bylo dokonce jedno celé oddělení. Dost to naštvalo pana tajemníka, všichni tudy prošli a pak si v 18:30 normálně namířili ven z magistrátu. Že jim tím peklo v životě teprve začalo, začali chápat asi mnohem později. Osobně jsem nikoho z nich nepotkala, nemluvila s nimi, ale traduje se, že byli tak naivní, že jim vůbec nedocházelo, jakou moc ten špicl má, že třeba nastoupili do jiných úřadů, nevěda, že i těm sedí pan tajemník na penězích a tím tahá za nitky, v tu chvíli se stali jeho loutkami. A to doslova. My se odsud nehneme. Dokud tu sedíme, jsou alespoň naši blízcí v bezpečí.“
Rudu zamrazilo. Svou ženu a své dítě miloval. Bylo to jeho slabé místo. Musel to mít i ve složce.
