Uvědomte si, jaké štěstí máme s Petrem Pavlem. Chybám navzdory

Když Petr Pavel přebíral prezidentský úřad, sliboval naprosto odlišné pojetí této funkce a razantně se distancoval od stylu, jakým vykonával úřad Miloš Zeman. Změna je to tak razantní, že dosavadní počínání hlavy státu může některým připadat až jako krajně nezvyklé.

Asi jsme všichni spokojeni, že Petr Pavel zatím nezpůsobil žádný mezinárodní skandál. Neukradl propisku jako Klaus nebo doposud pozemanovsku nevyzval k likvidaci novinářů. I on však občas přešlápne. V poslední době se mediálním prostorem šířila zejména jeho jízda na motorce bez přilby a martyrium se jmenováním Roberta Fremra jako soudce Ústavního soudu. Po každé z těchto nepříjemností však přichází něco, po čem u prezidenta dlouhých 20 let nebylo vidu ani slechu. Sebereflexe. A dokonce i omluva.

Zajímavé je, že u bývalého prezidenta by se žádná z těchto záležitostí snad ani nemedializovala. U člověka, který se ve veřejnoprávním médium nerozpakoval používat vulgarismy nejhlubšího zrna, by snad ani nestálo za námahu, rozebírat jeho případnou jízdu bez helmy. Ale protože Pavel, na rozdíl od předchozích hlav státu, netropí ostudu, kudy chodí, musíme si zvyknout, že v jeho případě bude mediálně vděčným tématem, i pokud bude „skandálně“ přistižen, že tahá za dveře, na kterých bude nápis tlačit.

Není to tak dávno, co Petra Pavla kolemjdoucí natočil jak jede na motorce bez helmy. Dotyčný kolemjdoucí byl samozřejmě natolik uvědomělý, že záběry musel ihned poslat do televize. Snad mu tento heroický počin zlepšil den. Zprávy o této úsměvné scéně se dostaly i za hranice Česka.

Je pravda, že jízda na motorce bez přilby je přestupek. Ačkoliv by to prezidenta trápit nemuselo, je chráněn imunitou, všichni zřejmě pocitově cítíme, že bez helmy by se na motorce prostě jezdit nemělo. To, že se nezachoval správně, si dobře uvědomil i sám Pavel a jen pár dní poté se zúčastnil akce na podporu motorkářů, kteří cizí vinou skončili na vozíku. Zde věnoval finanční příspěvek, který poputuje na podporu právě motorkářům, kterým chybí peníze na léčbu jejich úrazů.

Naprosto učebnicový a příkladný přístup. Pochybení, sebereflexe, omluva a náprava. Žádné relativizování situace nebo útočení na média za „rozmazávání“ přešlapu. Přitom šlo vlastně o malichernost. Snad každý z nás se někdy proháněl na fichtlu bez helmy.

Pavel na svém Twitteru sdělil, že si uvědomuje pochybení a že „prezident by měl jít v dodržování pravidel příkladem“. To se bohužel nestalo. Ale prezident šel ukázkově příkladem v něčem jiném. A to v tom, jak by se člověk měl zachovat po svém prohřešku. S pokorou a respektem.

Stejně postupoval i v otázce jmenování Roberta Fremra na pozici ústavního soudce. U kandidáta, navrženého prezidentem a schváleného Senátem, se objevily nové informace, které vypovídají o poměrně závažné a nelichotivé soudní činnosti Fremra před rokem 1989. A reakce prezidenta opět příkladná. Uvědomil si, že jeho poradní tým, který mu doporučuje výběr kandidátů na ústavní soudce, u osoby Fremra kriticky chyboval, a tak vlastní jmenování Fremra odložil, dokud nevyhodnotí nové informace. Pokud by však chtěl, jmenovat by jej mohl. Jediné, co Pavel ke jmenování Fremra potřebuje, je souhlas Senátu. A ten již má. Prezident Pavel však opět ukazuje svůj charakter a respekt, když tímto přiznává pochybení a snaží se nyní nalézt nejlepší řešení, ač by mohl Fremra jednoduše jmenovat a celou kauzu smést ze stolu.

Petr Pavel je zkrátka muž na svém místě.