Článek
Je to disciplína, se kterou bojuje ve škole většina dětí. Šplh na laně nepatří mezi oblíbené části osnov tělesné výchovy. Přesto má pro našince zvláštní význam. Význam, který je vhodné si nyní - když se blíží nejvýznamnější sportovní událost roku - připomenout.
Sokolové olympijského dávnověku
Před sto a více lety vypadaly olympijské hry zcela jinak než dnes. Sportovci byli z drtivé většiny amatéři, mnoho z nich bralo sport jen jako prostředek ke zocelení těla a duše. Vzájemné soupeření pak bylo považováno spíše za zpestření. Hrám chybělo dnešní pozlátko. Neexistovala žádná honosná slavnostní zahájení, ani luxusní zázemí. Také disciplíny byly dosti odlišné.
Tak třeba v atletice se soutěžilo ve skoku z místa, a to jak do výšky, tak do dálky. Ještě do roku 1920 bylo na programu také přetahování na laně. Ve střelbě v jedné soutěži stříleli sportovci na běžící jeleny, byť umělé. Střílení živých holubů po olympiádě v roce 1900 na popud ochránců přírody zakázali. Zvláštnosti se nevyhnuly ani gymnastice.
Ta Čechoslováky obzvlášť zajímala. Po válce se v ní totiž začali na světové scéně prosazovat sokolové. Ačkoliv původně nesouhlasili s koncepcí gymnastických soutěží - sami prosazovali kombinaci gymnastických a atletických disciplín - nakonec vzali hry, jak se říká, na milost. Od roku 1920 začala Česká obec sokolská vysílat na hry své perfektně připravené odchovance. Jednou z velkých nadějí byl i silák z Kroměříže, mladý gymnasta, Bedřich Šupčík.
Z Vídně na Moravu a do Paříže
Narodil se v malém městečku u Vídně roku 1898. V dětství jezdil na prázdniny k tetě na Moravu. Časem k ní natolik přilnul, že když se měl po jedné návštěvě vrátit domů, utekl a vyrazil vlakem nazpátek. Jeho rodičům se v té době nevedlo nejlépe a nakonec sami měli problém tak početnou rodinu uživit. Souhlasili proto, že chlapec zůstane u své oblíbené tety natrvalo.
Když dospěl, nakrátko se do rakouské metropole vrátil. Byl silný a mohutný, a tak ho rodina poslala, aby se vyučil řezníkem. V té době do jeho života zasáhla válka. Před vyučením mělo přednost rukování. S rakouskou armádou bojoval mladý silák na rumunské frontě. Hrůzy na bojišti přežil a po roce 1918 se usadil v Brně. A začal cvičit v místním sokole.
Brzo se projevil jeho talent a píle. Jako naděje sokolské jednoty dostal byt a k tomu i místo domovníka v hutní společnosti. Nebylo to sice žádné terno, ale na uživení to stačilo. A to i přes poněkud zvýšené náklady na živobytí. Náročný trénink si žádal vydatnou stravu. Po každém cvičení se údajně gymnasta posilňoval tak, jak se na - byť nevyučeného - řezníka slušelo. Nejraději měl bůček, který zapíjel silnou černou kávou.
Když sokolové začali jezdit na olympiádu, vyhlížel i Bedřich Šupčík své naděje. Bylo mu 25 let a měl všechny předpoklady. Přesto se do nominace olympijského týmu gymnastů pro Paříž dostal až na poslední chvíli. Nakonec ale 25. května 1924 uspěl v rozřazovacím závodě ve smíchovské sokolovně a byl jedním z deseti sokolů, kteří měli reprezentovat na nadcházejících hrách pod Eiffelovou věží.
Družstvo československých gymnastů na OH v Paříži roku 1924. Bedřich Šupčík sedí vpravo dole.
Vzhůru ke zlatu
Vlak se sportovci, kteří byli usazeni ve třetí třídě, vyjel z pražského Hlavního nádraží 12. července. Do Paříže přijel až na výročí dobytí Bastily o dva dny později. Mezi dorazivšími byly i sokolské naděje. Ty se nakonec v průběhu her přetavily v cenné kovy. Z devíti medailí získali gymnasté osm. Kov nejcennější ale výpravě chyběl. A gymnastický program se začínal chýlit ke svému konci.
Už probíhaly soutěže v rámci gymnastického víceboje. Do toho byl v programu her zařazen i šplh na laně, zároveň oceněný jako samostatná disciplína. Díky začlenění do víceboje byla konkurence do té doby nevídaná. Pod sedm a půl metru dlouhé lano tak na Stade de Colombes usedlo toho dne přesně sedmdesát gymnastů. Příležitosti, kdy zazářit, se krátily. Cítil to i Bedřich Šupčík. Šplh byl zřejmě jeho poslední nadějí na zlato. Nadějí, která se zhmotňovala v jeho silných pažích.
V závodě dlouho vedl Francouz Seguin výborným časem 7,4 sekundy. Domácí výprava už věřila ve vítězství svého borce. Tlak, který Šupčík cítil před startem, musel být obrovský. A pak to přišlo, na pokyn se odlepil od země a doslova polykal lano pod rukama. Mohutné paže se přitahovaly až k pasu a nohy švihaly vzduchem. A už byl nahoře. 7,2 sekundy! To byl čas, na který nikdo ze soupeřů nemohl stačit.
I dnes, po sto letech, budí ten čas respekt.
Na nejvyšším stožáru pod pěti kruhy se poprvé třepetala československá vlajka.
Šupčík ale zůstal po sokolsku skromný. „Člověk dobře zvládne tak lehkou věc jako šplh a najednou je z toho tolik slávy,“ prohlásil krátce po triumfu.
Nešťastný rok 48´ a smutný konec podlomeného šampiona
Po olympijském úspěchu se Bedřich Šupčík účastnil gymnastických závodů i nadále. Individuální úspěchy se mu ale spíše vyhýbaly. Kariéru ukončil roku 1931. I poté ale zůstal sportu dál nablízku. Působil v sokolu, nejprve v Nuslích, poté v Hostivaři. Za těžkých válečných časů si přivydělával jako prodejce hasících přístrojů. Doslova osudným se prvnímu zlatému Čechoslovákovi stal zlomový rok 1948. Po únorovém převratu upadl Šupčík přes své zásluhy v nelibost. Nedlouho poté ho navíc postihl první infarkt.
Odešel z Prahy do klidného prostředí jižních Čech. Útočiště našel v Horosedlích. Pocházela odtamtud jeho žena. Změna prostředí pomohla jen krátce. Zanedlouho jej postihl další infarkt. Nemohl pracovat, a tak požádal o pomoc Státní výbor pro tělovýchovu a sport. Nepochodil. Jako člen sokola byl státu trnem v oku. Bedřich Šupčík zemřel 11. července 1957. Třetí srdeční příhodu už nepřežil.
Jeho odkaz ale znovu ožil před třiceti lety. To se začala tradice pořádání Memoriálu Bedřicha Šupčíka. Závody, které organizuje Sokol Příbram, se odehrávají přesně podle olympijských pravidel šplhu na laně. Příbramští tak letos mají hned dva důvody k oslavám, jednak se jejich podnik pořádá už po třicáté, jednak si připomenou 100 let od úspěchu jejich sportovního vzoru.
Nakonec - český šplh má důvodů ke spokojenosti více. Češi dodnes drží ve šplhu řadu rekordů. Borci jako Aleš Novák nebo Martin Vacek dávno překonali výkony jejich slavného předchůdce.
Oněch sedm vteřin na Stade de Colombes ale tehdy ukázalo našim sportovcům, jak chutná olympijský triumf. Od té doby nebyla olympiáda, na které by naše výprava zlato nezískala. Doufejme, že tato tradice bude i sto let po výkonu brněnského sokola pokračovat.
Zdroje:
Sláva vítězům - Bedřich Šupčík (dokument), VERA VISTA, Česká televize, 2001,
https://zivotopis.osobnosti.cz/bedrich-supcik.php
https://cesky.radio.cz/pred-125-lety-se-narodil-prvni-ceskoslovensky-olympijsky-vitez-8797331
