Článek
Je klidné letní ráno. Teprve sedmnáctiletá Nancy McEwanová se už nemůže dočkat cesty do práce. Dostala totiž od svého otce nové auto. Žlutý kabriolet Chevy Camaro. Snaživá mladá dívka už nějaký čas pracuje právě pro otce jako sekretářka. A toho rána, 7. července 1967, konečně má vyrazit do práce v novém voze.
Camaro zničehonic vlétlo do stromu
Nancy míří po pobřežní dálnici Belt Parkway okolo letiště JFK směrem ke Coney Islandu a dále do centra New Yorku. Je to cesta, kterou dobře zná. Užívá si výhledy na oceán a nedaleké pláže v Queensu. Samozřejmě má staženou střechu. A protože je horko, stáhne i boční okénka.
Jen pár aut za Nancy jede toho rána policejní hlídka. Vše vypadá jako normální letní cesta do práce.
V tom ale Camaro s Nancy za volantem prudce změní směr. Sjede ze silnice a naráží do stromu. Policista v hlídkovém voze reaguje okamžitě. Zastavuje a běží směrem k vozu. Je zaskočený tím, co právě viděl. Na silnici nebyla žádná překážka ani nehoda. Auto sjelo z cesty zcela neočekávaně.
´Zřejmě se muselo něco stát té mladé řidičce´, myslí si, když dobíhá k autu. Otevře dveře a vidí Nancy s hlavou bezvládně ležící na volantu. Volá na ní. Křičí. Ale Nancy nereaguje. Jen slabě sípá. Strážník se snaží zjistit, co se stalo. Ale Nancy neodpovídá. Je slyšet jen slabé sténání. Policista volá sanitku. V tu chvíli si většina přítomných myslí, že to ona mladá slečna zřejmě přehnala s alkoholem.
Žluté Chevy Camaro kabriolet z roku 1967. Přesně takové auto řídila v osudné ráno i Nancy McEwanová.
Ale kde se tam vzala ta díra?
Za chvíli přijíždí sanitka a odváží Nancy do nemocnice. Je v bezvědomí. Doktoři sice rychle vyloučí opilost. Stále ale nemohou přijít na to, proč se dívčin stav po relativně lehké nehodě tak rapidně zhoršuje. Nakonec nepomáhají ani injekce adrenalinu. Nancy po dvou hodinách od příjezdu do nemocnice umírá.
Až několik hodin poté objeví jeden z lékařů to, co bylo předtím jejich očím skryto. Malou nenápadnou dírku za Nancyiným pravým uchem. Nekrvácela a jak byla přikryta vlasy, nikdo si jí nevšiml. Byla to díra po kulce.
Ten objev všechno změnil. Najednou byla celá záležitost předána kriminální policii. Vyšetřováním případu byl pověřen zkušený newyorský detektiv Albert Seedman. Ostřílený kriminalista postupoval pragmaticky. Obhlídkou místa činu. Netrvalo dlouho a Seedman zpozoroval podezřelou skupinku. Jeden muž a dvě ženy se potulovali okolo dálnice s něčím, co vypadalo jako zbraň. Brzo se ale ukázalo, že šlo o planý poplach. Ten muž byl fotograf, ženy modelky a zbraň pouhá atrapa.
Seedman upřel svou pozornost na auto. V Camaru ale nenašel nic podezřelého. Žádné díry po kulce, žádné stopy, nic. Navíc měl k dispozici očité svědectví policisty, který sledoval Nancy ještě v době před nehodou. Seedman tak mohl s jistotou vyloučit, že by vrah cestoval s Nancy v autě.
Musíme převrátit každý kout
Dalším bodem vyšetřování byl výslech svědků. Všichni, včetně onoho policisty, shodně vypověděli, že v době nehody ani před ní neslyšeli žádný výstřel. Seedman začínal tušit, že to nebude zcela běžný případ. Věděl, že Nancy byla postřelena. Věděl také kde a kdy se tak stalo. Ale jeho zkoumání místa činu nikam nevedlo. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se v okolí rušné dálnice potuloval vrah nebo, že by se tam střílelo. Chyběl také motiv. Nebyl důvod pro to, aby chtěl někdo mladou Nancy zabít.
Seedman byl zdánlivě v koncích. Ale nevzdával se. Po Belt Parkway projede denně více jak dva miliony lidí. Další statisíce žijí v jejím sousedství. A někdo z nich přece musel něco vidět nebo slyšet. V dalším týdnu tak Seedman a jeho tým doslova převrátili okolí dálnice vzhůru nohama. Byli si vědomi toho, že hrají o čas. Šlo jim byť jen o nejmenší detail, zvuk, sebemenší záblesk. A s každým dalším dnem se pravděpodobnost takového svědectví snižovala.
Pátrání bylo důkladné, ale výsledky nikde. Až se Seedman rozhodl omezit oblasti, kam směřovat pozornost vyšetřovatelů, na několik míst, z nichž mohl výstřel s největší pravděpodobností vyjít. V jednom takovém místě se nacházela benzínová stanice, kterou provozoval jistý Theodore DeLisi.
Belt Parkway v místech, kde se dálnice vzdaluje od břehu. Právě tady vyjelo Camaro s Nancy za volantem mimo vozovku a narazilo do stromu.
DeLisi samozřejmě věděl o případu Nancy. Nejen proto, že jeho pumpa byla asi jen dva bloky od místa nehody. Věděl o něm také proto, že byl blízkým přítelem rodiny. S otcem Nancy se znal dlouhá léta a dívku si pamatoval ještě jako nemluvně. Bohužel, ani on nedokázal kriminalistům pomoci. Toho osudného rána totiž strávil na pumpě jen chvíli. Pak odjel rybařit.
Ježiši, já jsem ji zabil!
Vyšetřovatelé ale nic nepodcenili. Vyslýchali DeLisiho dál. Pumpař jim vyprávěl každý detail z onoho rána, na který si vzpomněl. A najednou se zarazil. Všechno mu došlo. V okamžiku věděl, kdo zabil Nancy. V tu chvíli zbledl jako stěna. Byl to on.
Přesně v 8:40, když Nancy projížděla po Belt Parkway, byl Theodore DeLisi na lodi nedaleko průlivu Gerritsen Inlet. Připravoval se na nahození prutů. Byl božský klid a on se nudil. Aby se zabavil, vhodil do vody prázdnou plechovku. Pak vytáhl pušku, zamířil a vystřelil. Jenže kulka plechový cíl nezasáhla.
Místo toho se zřejmě zvláštním hnutím osudu odrazila od vodní hladiny a nabrala směr k dálnici. Tam právě v tu chvíli projížděla nic netušící Nancy ve svém Camaru. Nedlouho poté, co stáhla okénko, trefila ji zbloudilá kulka těsně za pravé ucho. Byla sice zpomalená odrazem od vody, ale i tak měla ještě dost energie, aby pronikla skrz.
Hrůzné dílo náhody bylo dokonáno. Seedman konečně mohl uzavřít jeden z nejméně pravděpodobných případů, jaké kdy byly zaznamenány. DeLisi byl následně obviněn ze zabití. Nakonec byl ale osvobozen. Prokuratura totiž neunesla důkazní břemeno. Celý konstrukt byl jednoduše příliš neuvěřitelný. Jediným trestem pro DeLisiho tak byla pokuta 100 dolarů za použití střelné zbraně v hranicích města.
Tomu, že nebyl DeLisi odsouzen se nakonec nelze příliš divit.
Pro představu - od místa, kde se DeLisi chystal rybařit, až k místu, kde byla zasažena Nancy, je to více než kilometr. Pokud by DeLisi střílel na plechovku pohupující se na vodní hladině z výšky 1,5 metru a vzdálenosti deseti metrů, pak by decimetr rozdílu ve výšce, z níž výstřel vyšel, znamenal asi dvacet metrů rozdílu v dopadové oblasti.
Jinak řečeno, stačilo, aby DeLisi pohnul hlavní byť jen o setinu milimetru nebo vystřelil o desetinu sekundy později, a už by kulka po odrazu od vodní hladiny nezasáhla hlavu nebohé Nancy.
Ale nic naplat. V tu chvíli se zřejmě všechny okolnosti seběhly v jeden čas a v takovém sledu, že tragédii nešlo zabránit. Theodore DeLisi dal do pohybu sled událostí, které nakonec vedly k zabití mladé Nancy McEwanové.
Jakkoliv to zní neuvěřitelně, je to jediné možné vysvětlení toho, co se v to ráno roku 1967 na předměstí New Yorku stalo.
Zdroje:
https://www.nytimes.com/1967/12/08/archives/indictment-barred-in-a-road-shooting.html
https://www.nytimes.com/1967/07/09/archives/parkway-death-laid-to-accident-police-say-shooting-seems.html#:~:text=When%20asked%20how%20police%20got%20in%20touch,Knapp%20Street%20exit%2C%20east%20of%20Sheepshead%20Bay.
Haag, L.C., „Bullet Ricochet from Water,“ AFTE Journal, Vol. 11, No. 3, July 1979, pp. 27-34
Nennstiel, R., „Study of Bullet Ricochet on a Water Surface,“ AFTE Journal, Vol. 16, No. 3, July 1984, pp. 88-93
https://shooterscalculator.com/ballistic-trajectory-chart.php
