Hlavní obsah
Krása a móda

Žabky nosíme díky válečnému hrdinovi. V Číně odpaloval mosty. Boty mu nakonec ukradli protinožci

Foto: Tiger@西北, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0, Wikimedia Commons

Nazouváky, vietnamky, žabky. Říkáme jim různě. Boty s měkkou podrážkou a tenkými pásky nosíme v létě na pláži, ve městě nebo doma u bazénu. Jen málo z nás ale ví o zajímavé historii obuvi s klapavým zvukem. Za její slávou stojí jeden válečný hrdina.

Článek

Píše se rok 1944. Mnoho britských a indických vojáků se v čínském vnitrozemí najednou dostává do obklíčení japonské armády. Japonci spouští masivní ofenzivu. Při operaci Ichi-go pronikají hluboko do nitra jižní Číny. Nebezpečně se přitom přibližují i k městu Kweilin. Právě tam se nachází jedno z center organizace známé pod zkratkou BAAG (British Army Aid Group).

Jsou to zvláštní polovojenské jednotky, jejímiž členy jsou kromě armádních důstojníků také místní obyvatelé. Obyčejní civilisté a dobrovolníci odhodlaní pomoci při osvobozování své země. Hlavním úkolem kweilinské buňky je zprvu organizovat pomoc tisícům indických vojáků internovaných v japonských zajateckých táborech. Nyní se ale situace rychle mění. Japonci se najednou nebezpečně blíží. Příslušníci BAAG velmi dobře vědí, jak nepřítel zachází se zajatci. Přesto jsou ochotni zůstat a do poslední chvíle bránit Japoncům v postupu.

A právě v tento okamžik vstupuje na scénu náš hrdina. Vedením operace jednotky BAAG, která má za cíl zlikvidovat mosty vedoucí do Kweilinu, je pověřen major Henry John Cowie. Jeho jednotka s minimem vycvičených vojáků, zato s velkým odhodláním, se vydává severovýchodním směrem přímo vstříc nepříteli. Je to závod s časem. Zatímco místní obyvatelé, civilisté i vojáci prchají na západ, Cowie postupuje s nákladem výbušnin dál Japoncům v ústrety. Nakonec se mu a jeho mužům podaří postupně vyhodit do vzduchu všechny mosty do vzdálenosti 60 kilometrů od města.

Foto: U.S. Army, Public Domain, Wikimedia Commons

Evakuace civilistů ve městě Kweilin. Lidé utíkají před přijíždějícími Japonci. Září 1944

Poté, co odpálí poslední nálože, jsou tak blízko nepříteli, že musí v jednu chvíli odvracet náhlý útok japonských vojáků. Jen na poslední chvíli a díky pohotovosti Cowieho se vyhnou tomu, aby sami upadli do zajetí. Jejich veliteli se povede své muže bezpečně vyvést z týlu nepřítele. Uprchnou na západ do Kunmingu, kde se v bezpečí dočkají konce války.

Hrdina s jasnou vizí

Cowieho hrdinská operace zpomalila japonský postup o několik týdnů. Zdržení nepřítele umožnilo spojencům v klidu ustoupit. Sir Lindsey Ride, velitel organizace BAAG, po válce prohlásil, že Cowieho akce byla největším úspěchem britských ozbrojených sil v jižní Číně za celou válku. Taky za ní Cowie obdržel Řád britského impéria.

Boje skončily. Čína se po nastolení míru a po ukončení občanské války znovu stavěla na nohy. V zemi najednou vznikala celá řada podniků, které si kladly za cíl dostat Říši středu zpět na ekonomickou mapu světa. Centrem tohoto snažení se stal Hongkong. A právě tam zamířil po válce i Cowie. Cítil velkou příležitost, jak zbohatnout.

Mladý a podnikavý veterán měl od začátku jasný plán. Téměř z ničeho založil společnost John Cowie & Co. A začal obchodovat s léky a chemickými sloučeninami. Vzkvétající firma ale brzo využila svých zkušeností, aby se přeorientovala na zcela novou komoditu, která zažívala nebývalý rozmach. Na plast.

Netrvalo dlouho a v Cowieho továrnách v Hongkongu začaly vznikat zvláštní odlitky. Odlitky ve tvaru lidského chodidla. Cowie si vzpomněl na dobu, kdy za války pobýval v Japonsku. Inspiroval se jednoduchou obuví, kterou tam nosil skoro každý. Tradiční „zori“ se tehdy vyráběly hlavně z rákosu a nebyly příliš pohodlné. Cowie využil svých znalostí ze zpracování plastu a jeho továrna začala jako jedna z prvních chrlit do světa plastové nazouváky.

Foto: Ken FUNAKOSHI, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0, Wikimedia Commons

Tradiční japonské zori.

Z Hongkongu až do poslední chatrče

Poptávka po levných botách byla hlavně v Asii a Jižní Americe obrovská. Mohli si je dovolit i lidé žijící v těch nejnuznějších podmínkách v rozvojových zemích. Ti navíc měli tu výhodu, že je často mohli díky teplému počasí nosit celoročně.

Brzo si je ale oblíbili i v Evropě. Stačilo, aby se v luxusním modelu moderních žabek nechala vyfotografovat třeba Brigitte Bardot nebo Sean Connery, a nazouváky pronikly i do vyspělých zemí. Odbyt nejen Cowieho továrny vytrvale rostl.

Jedinou výjimkou, která trendu vietnamek dlouho odolávala, byl Nový Zéland. Na ostrovech totiž platily přísné regule pro dovoz, a tak se tam laciné boty dlouho neprodávaly. Uměle vytvořená díra na trhu ale nezůstala dlouho bez povšimnutí. Po nabídnuté příležitosti skočil jistý mladý podnikatel jménem Morris Yock.

Yock zakoupil stroje a formy na plastové výlisky a začal ve velkém vyrábět boty velice podobné Cowieho žabkám. Nazval je příhodně „jandals“. Zkomoleninou, která měla připomínat japonský původ a podobu se sandály. Byl to právě tento název, který se brzo stal jablkem sváru. Stejně totiž nazýval své výrobky i Cowie. Oba muži shodně tvrdili, že na nápad přišli při válečném pobytu v Japonsku a že právě oni jsou autory moderních „vietnamek“.

Ukradené žabky

A zatímco Cowie nepovažoval obyčejné nazouváky za něco, co by bylo hodno právní ochrany, Yock to viděl jinak. Už v polovině padesátých let si na plastové boty nechal registrovat ochrannou známku. A tak, zatímco válečný hrdina Cowie patřil mezi průkopníky a jednoduchou obuv vyráběl v ohromných počtech a dávno před Yockem, byl to nakonec Novozélanďan, kdo vlastnil práva na značku „jandals“. Ironií pak zůstává, že sám Yock musel materiál pro své boty zpočátku dovážet právě z Cowieho továren v Hongkongu.

Celý spor byl o to úsměvnější, že původ samotných bot sahal prokazatelně do doby před několika tisíci lety. Dávno předtím, než je objevili spojenečtí vojáci v Japonsku, nosily se podobné otevřené boty s jednoduchou podrážkou a páskem na chodidlo ve starém Řecku, na Blízkém východě nebo třeba také v Koreji. Nejstarší žabky byly doloženy už ve starověkém Egyptě, kde v nich chodili 4 tisíce let před Kristem.

Ani plastové žabky nebyly žádnou žhavou novinkou. Firma Mitsubishi je údajně vyráběla ještě před válkou.

Nic to ale nemění na tom, že to byl právě Cowie, kdo produkci těchto ikonických bot zdokonalil natolik, že se staly doslova ikonou. A svou nemalou zásluhou k tomu dopomohl i Yock. Z „jandals“ se totiž i díky němu stal v Oceánii fenomén a doslova národní poklad.

Foto: Philip Adolphe Klier, Public Domain, Wikimedia Commons

Žena v žabkách. Fotografie barmské ženy v tradičním úboru s ikonickou obuví na nohou. Snímek vytvořil Philip Klier okolo roku 1900.

Klapání je slyšet všude

Díky velkoprůmyslové výrobě, která je dodnes soustředěná z velké části v Asii a Oceánii, jsou žabky známy prakticky všude. Znají je na Filipínách jako „tsinelas“, v Barmě jako „hnyat-phanat“, v Izraeli jako „kafkafim“. Někde jejich název vtipně odkazuje na asijský původ; třeba u řeckých „sayonares“ nebo maďarských „vietnami pápucs“. Jinde zase připomíná charakteristický zvuk, který jejich nošení provází; odtud anglické „flip-flops“ nebo jihoafrické „slip-slops“.

V Brazílii se v devadesátých letech rozdávaly obyvatelům slumů, aby nechodili bosí. Dodnes jsou často jedinou dostupnou obuví v končinách, kde vládne bída, ale také teplé počasí po celý rok. Třeba africké děti si je s oblibou vyřezávají ze starých pneumatik.

Zároveň je ale nosí vrcholní manažeři, herci i sportovci. Na stejné ulici v nich potkáte Brada Pitta i místního bezdomovce. Lidé v nich chodí pro jejich jednoduchost, láci a pohodlí. Postupně se staly kulturním symbolem. Symbolem globalizace, symbolem rovnostářství.

Jak jsou milované, jsou i nenáviděné. Ortopedi a lékaři kritizují jejich špatnou ergonomii a zdravotní rizika, která přináší dlouhodobá chůze po plochých a měkkých podrážkách. Ekologové zase jejich slabou výdrž nebo haldy poztrácených bot, které vyplavuje moře.

Ale nejvíce ze všech je jistě nenávidí jihoamerické děti.

Z žabek se totiž v latinské Americe stal nástroj pro trestání zlobivých ratolestí. Jako často jediná vhodná věc, která je po ruce (nebo spíše po noze), slouží žabky místním ženám jako plácačky na zlobivé potomky.

Z ikonické boty, která se díky světové válce a několika podnikavým veteránům rozšířila do celého světa, se stala spása chudé většiny, módní ikona na nohou slavných, havajské národní dědictví a postrach brazilských dětí.

Kdo by to byl do těch obyčejných plastových odlitků řekl.

Zdroje:

https://industrialhistoryhk.org/flip-flops-across-the-globe-how-hk-exporters-john-cowie-and-nylex-left-their-global-footprints-with-plastic-sandals/

https://nzhistory.govt.nz/maurice-yock-trademarks-jandal

https://collections.tepapa.govt.nz/object/1654341?page=1&rtp=1&ros=1&asr=1&assoc=all&mb=c

https://receptionflipflops.com/blogs/news/the-history-of-flip-flops?srsltid=AfmBOooQEW4ZB7PA-fJsxR6cahzScZSDcMXPm_hHdeEEyhTgCrTE5noe

https://gwulo.com/baag

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz