Článek
A co teprve více než sto?
Že je holý nesmysl vstřelit v průměru více jak branku za minutu? Navíc, když se těžko můžeme bavit o minutě čistého času hry? Možná je to nepředstavitelné, ale výsledek zapsaný v Guinessově knize rekordů jako nejvyšší výhra v historii profesionální kopané dokládá, že stát se to může.
Rozhodná křivda
Abychom pochopili, jak k takovému přídělu může dojít, musíme se seznámit s průběhem Malgašské ligové sezóny roku 2002. V onom ročníku se na Madagaskaru zrodilo velké překvapení. Místní tým Stade Olympique de l’Emyrne se toho roku dokázal probojovat až do druhé fáze africké Champions League. Byl to obrovský úspěch, a to přesto, že ve své domovině se tým výrazně prosadil už v předešlé sezóně, kdy dokázal získat národní titul. V roce 2002 se tak od mančaftu čekala obhajoba. Vypadalo to nadějně. Olympique se dostal až do skupiny čtyř mužstev bojujících o ligový triumf systémem každý s každým.
V rozhodujícím předposledním zápase s týmem DSA Antananarivo vedl Olympique ještě pár minut před koncem 2:1. Takový výsledek by týmu zaručoval možnost obhajoby titulu. Na samotném konci utkání ale sudí odpískal spornou penaltu ve prospěch soupeře. Remíza 2:2 znamenala, že Olympique ztratil naději na zisk titulu, který tím připadl jejich úhlavnímu rivalovi, týmu AS Adema. Trenér a vedení klubu zuřilo. O křivdě, která na nich byla spáchána, měli hned jasno. Na vině byli sudí, kteří se jistě nechali podplatit jejich největším nepřítelem v podobě Ademy. Nakonec - v Africe nic neobvyklého. S tím se ale nehodlali Olympijští jen tak smířit.
Když hráči Olympicu nastupovali onoho říjnového večera k závěrečnému ligovému duelu právě s Ademou, nesli na bedrech tíhu této křivdy. Nastupovali do zápasu, ve kterém měli bojovat o obhajobu titulu. Místo toho už o nic nešlo a oni byli odsunuti do role komparzistů nucených sledovat vlastně už jen exhibiční zápas jistého mistra. Mistra, který podle nich podplatil rozhodčí, aby je už s týdenním předstihem o titul připravil. Hráči Olympicu byli odhodláni nenáviděné Ademě oslavy triumfu pořádně znechutit.
Pomstít se, ale komu? Fanouškům?
Nedlouho po výkopu soupeře se neúspěšní obhájci titulu zmocnili míče a začalo představení, na které všichni aktéři ještě dlouho vzpomínali. Frustrovaní fotbalisté si k překvapení sudích, protihráčů, ale také diváků začali dávat vlastní góly. Jeden za druhým. Zdaleka nejvíce zaskočeným mužem na pažitu byl v tu chvíli jejich vlastní brankář. Ze strachu, že by mohl ďábelský plán sabotovat ještě před výkopem, mu totiž hráči svůj záměr zatajili. Šokovaný brankář se tak nejprve vztekle snažil zabránit přívalu vlastních gólů. Zakrátko mu ale nezbývalo než rezignovaně sledovat, jak si jeho spoluhráči vybíjejí proti jeho bráně vztek a jeho síť se v podstatě nepřestává vlnit pod přívalem vlastenců.
Scénář byl stále stejný. Vylovit míč z brány, dostat ho ke středovému puntíku, výkop po obdržené brance a nejkratší cestou zpět do vlastní sítě. Zprudka zavěsit, ulevit si, hvizd rozhodčího a znovu. Hráči Ademy se po celou dobu prakticky nedostali k míči. Na jednu vlastní branku potřebovali fotbalisté Olympicu v průměru pouhých 36 vteřin. Není divu, že sudí měli co dělat, aby to všechno stíhali sledovat. A co teprve ti, co měli na starosti zápis z utkání. Ještěže nebylo třeba přidávat nastavený čas za gólové oslavy.
Byli ale i tací, kteří toto počínání sledovat odmítli. V prvé řadě to byli fanoušci. Ti se poroučeli z ochozů po prvních pár desítkách vlastních gólů. Na takové představení zvědaví nebyli, a tak se ještě v průběhu zápasu u pokladny tvořily nespokojené houfy požadující vrácení vstupného.
Jak naložit se sabotéry?
A jak reagovali hráči Ademy? Zůstali v němém úžasu. Jelikož ale měli titul v kapse, stačilo jim jen počkat na konec zápasu. Nechtěli v žádném případě riskovat jakýkoliv trest, který by mohl následovat, pokud by se na protest proti počínání soupeře rozhodli hru nějak sabotovat. I tento fakt umožnil, že se skóre nakonec zastavilo až na cifře 149-0.
To vedení svazu neoplývalo takovou trpělivostí jako hráči Ademy. Když se prezident Malgašského fotbalu o celé věci dozvěděl, rozhodl se hříšníky exemplárně potrestat. Kouč Olympicu Zaka Ratsarazaka dostal zákaz působení ve fotbale po dobu tří let a klíčoví hráči týmu nejenže nesměli do konce sezóny hrát, ale byl jim i zakázán vstup na všechny stadiony v zemi.
Potíž byla v tom, že mezi hříšníky figurovaly i některé opory reprezentace. I z tohoto důvodu byl zákaz hráčům po pár týdnech zrušen. Nakonec kapitán Olympicu toho večera, Mamisoa Razafindrakoto, se měl zanedlouho stát kapitánem reprezentace.
A sudí? Ti vyvázli bez trestu. A to i přes protesty některých fanoušků, kteří namítali, že měli rozhodčí utkání pro nesportovní chování hráčů ukončit. My můžeme být rádi, že tak neučinili. Zabránili by tím totiž tomuto sice bizarnímu, ale rozhodně velmi obtížně překonatelnému rekordu.
Zdroje:
https://theathletic.com/4673013/2023/07/15/ademo-emryne-really-happen/
https://www.theguardian.com/football/2023/jul/21/football-most-lopsided-results-149-own-goals-bayern-munich-27-0
