Článek
Nenechte se mýlit. V dnešní době vyráběné vozy jsou lepší než všechny veterány. Kvalitou výroby, bezpečností, spolehlivostí, výbavou. Tím vším moderní auta dalece převyšují ta stará. Ale právě v honbě za dokonalostí nebo v touze uspokojit to, co je dnes za dokonalé považováno, automobilky často zapomínají na to, že se jedná hlavně o dopravní prostředek. O stroj, se kterým by se lidem mělo dobře žít a který by měl poskytnout co nejpříjemnější zážitek z cesty z A do B. Přesně při zcela obyčejném používání pak mnohdy narazíme na situace, kdy si říkáme, jestli ten Favorit nakonec nebyl lepším autem.
Co tedy z mého pohledu v moderních vozech chybí, nebo naopak zbytečně přebývá?
1. Jednoduché ovládání
Na prvním místě je to jednoduchost. Uživatelská přívětivost. Srozumitelnost. Říkejte tomu, jak chcete. Klasickým příkladem tohoto neduhu je pro mě předminulá generace Hondy Civic. Ačkoliv nepatřím ještě ani ke střední generaci, tak zorientovat se v palubním menu pro mě bylo slušnou maturitou. Proklikávání se jednotlivými úrovněmi nastavení a ovládání palubního počítače by se dalo přirovnat k proplétání se digitálním bludištěm. Představa, že to někdo dělá za jízdy se rovná představě o nepěkné nehodě. Tohle jinak praktické a kvalitní auto tím pro mě ztratilo veškerou atraktivitu.
Není to ale jen o palubních počítačích a elektronice. Je to i o ergonomii a uživatelské přívětivosti interiéru a jeho jednotlivých prvků. Nehaptická dotyková tlačítka u Volkswagenu už jsou všeobecně známá a automobilka se jich pro jejich katastrofální nepraktičnost postupně zbavuje. Na frak dostává ale i taková notorieta, jako je kulatost volantu. Nebudu teď hodnotit Teslu a její volant ve stylu K.I.T.T.a, protože jsem s takovým autem nejel. Stačil mi ale Peugeot 5008 a jeho „ovládací kostka“ místo volantu. Když jej necháte se vrátit do polohy „rovně“ prostým povolením úchopu volantu, připadáte si, jako když mácháte s prádlem. A v tu chvíli se ptáte „proč?“. Přesně v takový okamžik si pokládáte otázku, proč někdo popřel sto let prověřený a osvědčený koncept kulatého volantu.
To ale stále není to nejhorší. I když totiž máte volant kulatý, může vám auto jeho ovládání znepříjemnit. A to dokonce natolik, že je to životu nebezpečné. To jsme si tak jednou vyjeli s kamarádem na lyže do Krušných hor Mercedesem GLE Coupé. Na zledovatělé úzké silnici jsem pro plynulost a zamezení smyku projel zatáčku s tím dva metry širokým monstrem s jemným najetím do protisměru. A v tu chvíli cuk, auto sebou smýklo doprava, až jsem měl dojem, že jsme dostali defekt. Automatický stabilizátor jízdy v pruzích se nás právě pokusil úspěšně zachránit od plynulé a zcela bezpečné jízdy. Právě tyto komplikované systémy, které ještě nejsou schopny pobrat všechny jízdní situace, jsou jednou ze zhoub moderních aut.
2. Pohodlná křesla
Teď asi máte za to, že jsem si něco šlehnul. Přece nelze srovnávat sedačky z Favorita s tím, na čem se sedí v moderních autech. A já říkám, že ano. Právě Favorit měl kupříkladu sedadla velmi pohodlná (když pomineme plastové výlisky místo hlavových opěrek). Nic to ale nebylo třeba proti Mercedesu W123, neřkuli proti křeslům ve starých amerikách. Taková sedadla se už dnes do aut nemontují. Ano, existují čestné výjimky v podobě zejména Volva a Mercedesu, kteří stále vyrábějí velice pohodlná skorokřesla. Třeba i sedadla v Golfu GDI minulé generace byla velmi ergonomicky podařená.
Ostatní automobilky ale mnohdy rezignují na to, že jejich zákazníci mohou jezdit i delší trasy, a montují do svých aut věci, které svým pohodlím připomínají spíše lavice v kostele. Za všechny jmenujme třeba první generaci BMW X1. To měl člověk pocit, že do těch sedáků snad museli zašít pranýř. Hrozné pryčny.
Těžko říct, co výrobce k této tortuře zákazníků vede. Možná to bude snaha navodit dojem sportovního vozu. Velké a těžké SUV ale skořepinová sedadla skutečně nepotřebuje a vaše rodina tvrdost sedadel ani tvrdost podvozku na cestě na dovolenou taky neocení. Tady se asi smysluplné odpovědi nedobereme. V konkrétním případě „iksjedničky“ si asi budeme muset vystačit s tím tvrzením, že lidé zkrátka s logem BMW koupí i pytel hnoje. Jen proto, aby měli mezi rukama to bílomodré kolečko.
3. Praktičnost
Nemohu si pomoct, ale když si vzpomenu na odkládací polici ve staré Pandě - a vlastně nemusíme chodit ani tak daleko, něco podobného měla i Honda Jazz - zdají se mi dnešní auta v tomto ohledu velice hloupě řešená. Jistě, dnes existují kolenní airbagy a v crashtestech se přísně posuzuje řešení a tvrdost plastů v této oblasti. To ale jistě nebrání automobilkám v tom, aby v autech byl alespoň elementární odkládací prostor. I to je totiž součástí bezpečnosti. Věci ponechané ve voze volně svému osudu se v případě nehody mohou stát smrtícím projektilem. Krom toho s autem bez odkládacích ploch se nedá šťastně žít.
A pak je tu kufr. Tady by se měla stydět zejména moderní SUV. Asi si zase klepete na čelo. „Přece neexistuje nic praktičtějšího než můj Tucson…“ Pokusím se to vysvětlit. Auta musíme vždy posuzovat podle toho, v jaké jsou velikostní kategorii. Třeba první Ford Kuga měl zavazadelník o objemu jen směšných 360 litrů. Pro srovnání ona Honda Jazz, která je kratší než první Fabia, měla 390 litrů. A to už se nebavíme o tvaru zavazadelníku nebo o výšce nákladové hrany. Když pak budeme porovnávat sobě rovné a to dnes nedotknutelná SUV s vymírajícím živočišným druhem v podání kategorie MPV, dojdeme k zajímavému zjištění. MPVéčka jsou naprosto jednoznačně praktičtější volbou. Tak např. při porovnání Touranu (model 2017) s Tiguanem (model 2021) zjistíme, že tahle velikostně téměř na vlas stejná auta mají sice v rámci prostoru pro posádku téměř stejné rozměry kabiny, v zavazadelníku už je to ale jiná písnička. Touran má kufr o celých 130 litrů větší1. Proč? Je to jednoduché, pohon všech kol, masivnější podlaha, vyšší světlá výška, to všechno ubírá SUV na vnitřním prostoru a někde se to musí projevit. Není to příliš velká daň za bezstarostné přejíždění patníků? Osobně bych raději přivítal návrat módy MPV.
Dalším smutným bodem je variabilita interiéru. Už značka Nash v padesátých letech nabízela ve svých sedanech sedadla, která se dala různě konfigurovat. Třeba tak, že uvnitř vozu vznikla rovná plocha na spaní. Do třetice se vrátíme k Hondě Jazz. Ta měla vzadu tzv. magic seats (kouzelná sedadla), která se dala vyklopit nahoru k opěrkám, pak se dozadu vešlo třeba nedemontované jízdní kolo. Když se přední sedadla bez hlavové opěrky posunula zcela dopředu, dala se sklopit do roviny a spolu se zadními sedáky pak vytvořila zcela rovnou plochu podobnou té, kterou razil v padesátých letech za oceánem americký Nash. A já se ptám, proč tohle auta (až na světlé výjimky v podobě - třeba novému Jazzu) dneska neumí?
4. Dobrý výhled
Auta už dneska nejsou tou prosklenou výlohou jako kdysi. Zase vzpomenu na první Pandu, ze které bylo vidět jako byste snad jeli na motocyklu. To už dnes v moderních vozech nezažijete a souvisí to s pasivní bezpečností. Auta jsou větší, robustnější, masivnější. Řidič už nesedí nalepený ramenem na dveřích jako ve starém MINI, ale je mnohem dále od okraje vozu, a tím i dále od potenciálního nebezpečí, které může z vnějšku přijít. Má ale také zcela jinak postavené zorné pole. Takový řidič, nebo třeba malá řidička, velkého SUV pak zpravidla nemá vůbec ponětí, co se okolo vozu děje. Kromě toho, že to může snadno skončit novou ozdobou na laku pocházející od betonové tvárnice nebo jiné podobné skryté překážky, může to často skončit i velmi tragicky. Pod linií bočních oken se totiž stejně tak snadno schová třeba malé dítě na odrážedle.
Podobné je to s předními sloupky střechy. To, co bylo dříve jen jakýmisi párátky držícími střechu, je dnes elementární součástí ochranné klece, která následuje hned za deformační zónou a slouží k odvádění sil při nehodě mimo prostor pro posádku. A podle toho i vypadá šířka a mohutnost těch sloupků. V některých případech ale takový sloupek zastiňuje výhled řidiče do té míry, že se za ním schová například chodec nebo motorkář. Pak je na malér zaděláno.
Jistě, mnoho výrobců tento nedostatek způsobený pasivní bezpečností nahrazuje dalšími prvky bezpečnosti aktivní. Jsme pak obohaceni o head-up displeje, kamery nebo alespoň čidla. V praxi se ale stejně řidič nejčastěji spoléhá na vlastní zrak. Na to bychom neměli zapomínat. Opravdu není možné zachovat bezpečí řidiče a - vlastně ho vylepšit rozšířením jeho zorného pole?
5. Manuální převodovka
Ach jo, už vidím všechny ty reakce. „Manuál je přežitek“, „automat už dneska řadí efektivněji“, „kdo se má s tou spojkou pořád ve městě namáhat“, a tak dále. Co naplat, řidiči zlenivěli. Auta už jim sama parkují, sama svítí, dokonce některá se už i pokoušejí sama řídit. A tak je přece jasné, že nenechají člověka trápit se s řadící pákou. Faktem ale je, že to z nás dělá horší řidiče. Pokusím se to vysvětlit.
Jako dobří řidiči byste měli být schopni nastoupit do jakéhokoliv auta a bez problému ho odřídit. Pokud toho nejste schopni, je to asi stejné, jako by se váš instalatér ve dveřích otočil s tím, že dělá jen půlcoulky. Jasně, každé auto je jiné, ale správný řidič by měl být schopen se po pár kilometrech adaptovat. Už proto, že nevíte, co vás může v životě potkat.
Problém je, když jste posledních dvacet let strávili za volantem služebního BMW se dvěma pedály. To poté po přesednutí do běžného auta se třemi pedály většinou následuje poskakování, vytáčení motoru, stání na spojce, zkrátka přinejlepším nejistota za volantem. Nebo jste - nedej bože - držitelem onoho průkazu omezeného na automat. To potom nemůžete v normálním autě s manuálem ani usednout za volant, neb jste v tu chvíli považováni v podstatě za osobu bez řidičského oprávnění.
Jako zapřisáhlý zastánce manuální převodovky jsem ale nakonec došel k možná překvapivému závěru. Přiměly mě k němu zprávy z USA. Opakovaně se tam na internetu objevily zvěsti o nepovedených krádežích aut. Zloděj překonal zabezpečení vozidla, už byl uvnitř, ale po chvilce z auta opět naštvaně vystoupil a dal se na útěk. Zjistil totiž, že je vůz vybaven manuální převodovkou, se kterou si nedokázal poradit. A já proto říkám - jen tak dál. Auta nás pravověrných „manuálů“ budou za chvíli v bezpečí.
