Článek
Pokud nejste skalním fanouškem NASCAR, asi vám jeho jméno mnoho neřekne. Potomek ukrajinských přistěhovalců vyrůstal na farmě v Pensylvánii. Už v šestnácti letech musel mladý Henry Yunick začít naplno pracovat poté, co mu zemřel otec. Již v té době se začal věnovat svému životnímu poslání - rychlým kolům. Nejdříve závodil na motocyklu. Tehdy mu ale ladění motorů ještě příliš nešlo. Motorka mu během prvních závodů strašně kouřila a od té doby mu kamarádi neřekli jinak než Smokey.
Zakrátko vypukla válka. Henry Yunick to dotáhl až na pilota létající pevnosti - Boeingu B-17. Smokeyho posádka, známá jako Smokey and his firemen si za války vydobyla své renomé při více než padesáti vzletech nad okupovanou Evropu. Tato zkušenost zřejmě zapříčinila, že se po skončení války Smokey ještě více vrhnul do závodění. Jednoduše přičichl k adrenalinu a k vysoké rychlosti a už se jich nehodlal vzdát.
Vším byl rád
Po válce se přesunul na slunnou Floridu - na věhlasnou Daytona Beach - a zanedlouho už stál u zrodu legendární série NASCAR. V té si vyzkoušel všechny možné role. Byl jezdcem, mechanikem, šéfem týmu. Přestože dokázal získávat vavříny za volantem, nejvíce mu seděla role inovativního konstruktéra. Jako samouk se vypracoval z majitele skromné garáže na jednoho z nejlepších konstruktérů závodních speciálů v celé soutěži. Po dobu třiceti let jste ho mohli vidět motat se v paddocku okolo závodních aut v jeho typickém bílém overalu, kovbojském klobouku a s dýmkou v ruce.
Říct, že se Smokey Yunick nebál zkoušet nové věci by bylo velmi mírné. On se přímo vyžíval v hledání skulinek v pravidlech. Nutno konstatovat, že pravidla to byla vcelku strohá. Zanedlouho se kolem Smokeyho začala tvořit aura největšího podvodníka na okruhu.
Tady je ale třeba objasnit, že označit jej za podvodníka je příliš příkré. Vlastně jsem si jistý, že by ho to uráželo. On sám si po celou kariéru zakládal na tom, že jeho speciály přesně odpovídají liteře pravidel. A měl pravdu. Na co už tak nějak pozapomněl bylo to, že si často liboval v tom, že v regulích nacházel až absurdní mezery a výklady.
Závodění na Daytona Beach počátkem padesátých let. Domovská scéna Smokeyho Yunicka. Tehdy se začal prosazovat jako konstruktér.
Prořízlé blatníky a prořízla pusa
Na jeden ze závodů sezóny 1967 přivezl Yunick svůj Chevelle se sériovými zadními blatníky. Závodní vozy měly samozřejmě větší zadní pneumatiky a snížený podvozek. Kola tak byla v blatnících velmi „utopena“. Když to viděli mechanici ostatních týmů, začali se smát. „Koukněte na něj, jak asi bude vyměňovat zadní kola?“, pokřikovali. Yunickův plán byl ale jiný.
Se sériovými blatníky, které zakrývaly větší plochu kola, a byly proto aerodynamičtější, nechal auto odjet jen kvalifikaci. Na to stačila jedna sada kol. Po jejím skončení blatníky v rychlosti prořezal tak, aby mohl v závodě pohodlně zadní kola vyměnit. Když to členové ostatních týmů viděli, jejich úsměvy a pošklebky jim zamrzly. Okamžitě si šli stěžovat na to, že Yunick dělá na svém voze nepovolené úpravy.
Potíž byla v tom, že pravidla umožňovala sériové blatníky proříznout. Když na Yunicka doráželi, že tak učinil v průběhu závodu, osočil se na ně: „Ale pravidla neříkají, KDY je mohu proříznout.“
Úsporný závodník
Smokeyho vozy zvládly na stejné množství paliva kroužit po dráze o znatelně delší dobu než ostatní závodníci. Jury začala mít brzo podezření. A právem. V té době sice existovalo pravidlo, které říkalo, jak má být velká palivová nádrž. Ale to bylo všechno. Lišák Smokey nebyl žádným studovaným fyzikem, ale o tepelné roztažnosti benzínu dobře věděl. Do aut tak tankoval hluboko podchlazené palivo. Toho se zprvu vešlo do nádrže více. Jak se benzín v průběhu závodu postupně ohříval, nabýval tím na objemu. Tak se vlastně částečně kompenzovalo spotřebované palivo.
Další díru v pravidlech pak Smokey objevil v samotné palivové soustavě. Zatímco objem nádrže byl jasně stanovený, o přívodních hadičkách se v regulích nikde nehovořilo. Mazaný konstruktér tak do svého Chevelle namontoval třímetrovou hadici o průměru okolo pěti centimetrů. Tím navýšil počáteční objem natankovaného paliva téměř o šest litrů.
Legenda říká, že dokonce vyráběl nádrže větší, než bylo povoleno. Dovnitř pak před kontrolní přejímkou umístil basketbalový míč. Nafouknul ho, a když komisař vlil do nádrže palivo, aby zkontroloval její objem, bylo vše v pořádku. Před závodem míč vypustil, vytáhl ven a měl o několik litrů větší nádrž než konkurence.
Chevy Chevelle, se kterým závodil na konci šedesátých let Curtis Turner. Nápis nad předním kolem říká „Smokeyho zatraceně nejlepší garáž ve městě“.
Zaokrouhlete to na deset!
Ať už to s basketbalovým míčem bylo jakkoliv, faktem zůstává, že úpravy na hranici pravidel byly často trnem v oku kontrolních komisařů. Mnohdy to došlo až tak daleko, že byl Yunick nejen donucen úpravy odstranit, ale dokonce bylo vzápětí vydáno nové pravidlo, které na jeho inovace reagovalo. Někteří pamětníci tvrdí, že v průběhu šedesátých a sedmdesátých let takto Smokey „stvořil“ až polovinu všech regulí série NASCAR.
Pochopitelně každý takový zářez jeho inovací Yunicka naštval. Říká se, že při jedné přejímce mu komisaři našli vícero nepovolených úprav. Jedna z nich se - jak jinak - týkala nádrže. Tu měli inspektoři stále ještě vymontovanou vedle vozu. V ten moment mu oznámili, že našli devět prohřešků. Na to se na ně Yunick naštvaně otočil, „zaokrouhlete to na deset“, křiknul a bez nádrže nastartoval a zmizel v dáli. Na benzín z tlusté přívodní hadice bez problému dojel až do své dílny.
Všechny ty na první pohled bláznivé nápady jsou ale jen šílenými výstřelky, které byly v očích fandů motorsportu vždy zajímavé, a proto taky Smokeyho proslavily. Faktem ale zůstává, že si slavný „podvodník“ za svou konstruktérskou kariéru připsal i řadu seriózních prvenství a patentů. Jen namátkou - posilovač řízení s proměnlivým účinkem, prodloužená zapalovací svíčka, úpravy mazání motoru při vyšších otáčkách. Nad to byl prvním, kdo na závodní automobil namontoval přítlačné křídlo dávno předtím, než to napadlo někoho z F1. Byl také jedním z průkopníků větrného tunelu. Jako první pak třeba taky přišel s plochým spodkem podvozku pro lepší aerodynamiku nebo s deformovatelnou bariérou pro větší bezpečnost při vyjetí z trati.
Zmenšený závoďák a posmrtná burza
Excentrický chlápek, který do práce létal vrtulníkem přes Halifax River a mučil sousedy do brzkého rána túrováním motoru, se stal už za života legendou. A jak to tak bývá, kolovaly o něm různé mýty a více či méně uvěřitelné příhody.
Jednou prý zmenšil svůj závodní Chevelle na 7/8 původní velikosti. Když auto nezapadlo do mustru, který měli komisaři zhotovený ze sériového Chevelle, začal se s nimi hádat. Nakonec objevil, samozřejmě čistě náhodou, na vedlejším parkovišti jedno sériové auto, na kterém komisařům ukázal, že jeho vůz je skutečně stejně velký jako ten, který se prodává u dealerů. Až na to, že Smokey vyrobil auta dvě. Ano, to druhé nechal na onom parkovišti.
Těžko tak říct, čemu se ještě dá věřit, a co už by bylo moc i na takového mága, jakým Henry „Smokey“ Yunick byl. Hořkosladkým faktem je, že toho po sobě moc nezanechal. Poté, co v roce 2001 zemřel na leukémii, rozprodala jeho žena všechny pohyblivé součásti jeho dílny nadšeným fanouškům. Bylo to jeho přání. Nechtěl, aby věci nashromáždil nějaký boháč a otevřel si muzeum, kde by vybíral vstupné.
Nakonec se tomu nikdo z jeho obdivovatelů nedivil. Jeden z nich při té příležitosti vzpomínal, kterak se Smokeyho jednou po závodě zeptal, kde by mohl sehnat jeho legendární bílý overal. Smokey se na něj zmateně podíval, svléknul se, odevzdal mu svůj úbor a domů odjel jen v trenýrkách.
Zdroje:
Foyt, A.J.; Sullivan, Walter (1984). A.J. My Life As America's Greatest Race Car Driver. Times Books
The Orlando Sentinel, Thu, Feb 14, 2002 ·Page A17
https://eu.news-journalonline.com/story/news/2011/05/09/renowned-mechanic-smokey-yunick-was-many-things-most-of-all-he-was-unforgettable/30719951007/
http://warbirdinformationexchange.org/phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=9103
