Článek
Měla pověst rázné a nesmlouvavé ženy. Dokonale bořila nastavené konvence doby. Měla velkého obchodního ducha; dokonce si dovolila i pracovat. Ba co víc, oplývala technickým nadáním. A k tomu všemu ještě zdravou drzostí. Bertha Benz byla jako z jiného světa.
Věno do továrny a cesta k patentu
Za tehdy ještě neznámého - jistého Karla Benze - se provdala v roce 1872. Karl byl podnikatel, vynálezce a člověk, který měl změnit svět. V prvních letech jejich manželství to tak ale rozhodně nevypadalo. V té době byl Benz majitelem továrny, která stavěla stroje v německém Mannheimu. Špatná situace na trhu a spory se společníkem Augustem Ritterem zapříčinily, že se mladý podnikatel rychle dostal do zdánlivě bezvýchodné situace.
V té chvíli mu jeho žena poprvé vytrhla trn z paty. Vybrala v bance celé své věno, což tak akorát stačilo na vyplacení Rittera jako druhého společníka. Od té doby mohli Benzovi s firmou nakládat podle svého uvážení. To je nakonec zachránilo.
Karl Benz své podnikání dál rozvíjel. Založil společnost Benz & Cie, která se počátkem 80. let pustila do výroby motorů. Postupem času vyráběli i několik desítek dvoutaktních jednotek za měsíc. Když vydělal dost peněz, rozhodl se využít znalosti z výroby motorů k tomu, aby postavil vůz, který by jeho motor poháněl. Z původně okrajového výstřelku vynálezce se v průběhu let měla stát hlavní výrobní náplň závodu.
S postupem času Benz zjistil, že jeho dvoutakty jsou pro účel pohonu vozu příliš těžkopádné. Základem se tak nakonec stal lehčí čtyřdobý agregát, jehož konstrukce byla založena na Ottově patentu. K ideálnímu souznění motoru a vozidla vedla ještě dlouhá cesta. Zatímco stacionární motory mohly být chlazeny z vodovodního řadu prakticky neomezeně, u automobilu to možné nebylo. Benz tak vůz vybavil vodním chlazením. Voda z nádrže nahoře tekla samospádem k bloku motoru a když se ohřála, měla stoupat vzhůru, a tam se zase ochlazovat. Tento první pokus o „chladič“ příliš nefungoval. Jiná vylepšení byla zdařilejší. Přibylo vysokonapěťové zapalování, které dodávalo impulz zapalovacím svíčkám, nebo třeba diferenciál.
Výsledkem bylo 29. ledna 1886 vystavení patentu č. 37435 na „vůz poháněný spalovacím motorem“. Tento patent je dnes považován za jakýsi rodný list automobilu.
Třetí generace prototypu, se kterým Bertha absolvovala svou jízdu.
Začarované vozy a perfekcionista Benz
Konzervativní společnost ale ještě nebyla na motorizované kočáry připravená. Lidé sice se zájmem a úžasem hleděli na vůz, který jede sám bez koňského spřežení. V jeho využitelnost ale moc nevěřili. Někteří se ho dokonce báli. A není se jim moc co divit.
První automobily nejezdily tak bezstarostně jako dnešní vozy. Vyjížďka většinou vypadala tak, že vůz jel pomalu a jen na krátkou vzdálenost, zatímco jej doprovázel jeho výrobce, který co chvíli něco dotahoval, seřizoval, doléval nebo opravoval. A přitom je vesele objížděly koňské povozy. To nevzbuzovalo u přihlížejících přehnanou důvěru.
Je potřeba dodat, že Benzův vůz byl výjimkou. V roce 1888 se zrodila už třetí generace prototypů. Narostl objem motoru, zvýšil se výkon a zlepšila spolehlivost. To vše bylo dílem řady zkušebních jízd a vylepšení. Samotný Karl Benz si však stále nebyl jistý a vůz neustále inovoval.
Tady se do osudu automobilu opět měla vložit paní Bertha.
Možná vycítila důležitost reklamy. Možná usoudila, že nastal čas ukázat lidem možnosti automobilu na vlastní oči. Možná chtěla dokázat, že i prostá žena s dětmi si v něm může vyjet na dalekou cestu. Kdo ví.
Ať tak či onak, rozhodla se paní Bertha navštívit svou matku ve Pforzheimu a využít k tomu právě automobil. Z jejich domu v Mannheimu to bylo přes 100 kilometrů. Moc dobře si uvědomovala, že by ji její muž na podobnou cestu samotnou nepustil. Ráno 5. srpna 1888 si proto přivstala a ještě za úsvitu se svými dvěma syny Richardem a Eugenem vytlačila jeden z prototypů Benz Patent-Motorwagen přes dvůr na alej za domem.
První cesta dílem satanovým
Motor nastartovala až hluboko mezi stromy, aby svého muže neprobudila. Pro tento krycí manévr měla ale ještě jeden dobrý důvod. Německé úřady zakázaly provoz ďábelských samohybů na veřejných silnicích. A jelikož moc dobře věděly o Benzových zkušebních jízdách, vjezd do jejich domu z hlavní silnice pravidelně hlídali strážci pořádku. Byla to zkrátka jiná doba. Automobil byl tehdy Vatikánem prohlášen za dílo satanovo a věřícím bylo doporučováno na něj raději ani nepohlédnout.
Když se zmatený Karl Benz krátce nato probudil, našel na stole v kuchyni údajně jen prostý vzkaz: „Vzala jsem naše syny za matkou. Vrátíme se za pár dní.“
V tom okamžiku samozřejmě ještě netušil, jaký dopravní prostředek jeho žena k daleké cestě zvolila. Došlo mu to až poté, co ve stodole zjistil, že jeden z jeho vozů chybí.
Odvážná Bertha se na cestě musela potýkat s mnoha problémy. Ten první dobře znala ještě z testovacích jízd. Tehdejší silnice byly - podobně jako dnešní polní cesty - vyjeté do dvou stop. Mezi kolejemi byl travnatý pás, často plný kamení a jiného nepořádku. A jelikož Benzův stroj byla v podstatě tříkolka, přední kolo po onom pásu po celou cestu poskakovalo. Nepohodlí ale nebylo jediným svízelem.
První benzínku měl lékárník aneb na co brzdy?
V té době samozřejmě neexistovaly čerpací stanice. Benzův vůz navíc neměl palivovou nádrž, jen velkou plovákovou komoru karburátoru, kam se vešly asi čtyři litry ligroinu, tzv. lehké nafty, na kterou auto jezdilo. Paní Benzová tak musela vcelku brzo řešit, „kde nabrat“. Jejím štěstím bylo, že ligroin byl jako rozpouštědlo běžně k dostání v lékárnách. Vedoucí té ve Wieslochu tak měl toho dne nečekanou návštěvu. První motoristka mu vykoupila téměř všechny zásoby - pro ni tak drahocenného - paliva. Lékárna v centru tohoto malého městečka se tak vlastně stala první čerpací stanicí na světě. Dodnes tam najdete připomínku Berthiny zastávky a dokonce sochu, která znázorňuje první motoristy na jejich voze.
Socha Berthy Benz a jejich synů ve Wieslochu
Při cestě musela řešit ještě další potíže, a to i technického rázu. S ucpanou tryskou si poradila díky vlasové sponce. Na izolaci svíčky zase použila podvazku. Horší to bylo, když přišel kopec. Dvoustupňová převodovka neumožňovala vcelku těžkému vozu s nízkootáčkovým motorem zdolat prudší stoupání. Jejím dospívajícím synům tak často nezbývalo než seskočit a vůz do kopce potlačit.
Celkem jim cesta do Pforzheimu zabrala celý den. Do cíle dorazili až pozdě večer a vzhledem k možnostem stroje, který byl vybaven dvoulitrovým jednoválcem o výkonu necelých tří koňských sil, to byl vlastně skvělý výkon. Podobnou dobu jim měla zabrat i cesta zpět do Mannheimu.
Na té ale musela paní Bertha řešit první nebezpečnou situaci. Při sjezdu z kopce u vesničky Nussbaum začaly na voze selhávat brzdy. Díky nízké dosahované rychlosti se naštěstí nic nestalo a ona se svými syny dokázala nakonec zastavit. Pro další jízdu ale byl dřevěný špalík, který byl ovládán pákou a doléhal na hnací hřídel, nedostatečný. Výprava proto zastavila u místního ševce a nechala si dosedací plochu potáhnout tvrdou kůží na podrážky. Vlastně tak byly vynalezeny první brzdové destičky na světě. S takto vylepšeným vozem se nakonec všichni tři zdárně vrátili domů.
Hurá do výroby
Důsledky cesty byly dalekosáhlé. Bylo to poprvé, kdy někdo vyjel s automobilem mimo rovné ulice města. Poprvé musel nový vynález zdolávat vesnické cesty, kopce a jiné nástrahy. A lidé poprvé na vlastní oči viděli, že to dokáže. A s ženou za volantem. Pardon, tehdy ještě za kniplem.
Utíkaly za nimi děti, ale také zvědaví dospělí. Psali o nich v novinách. Plašili koně. Zkrátka vzbudili rozruch. Lidé z celého Německa se najednou začali o těchto divných povozech dozvídat více.
Výsledkem ale také bylo, že se Karl Benz pustil do výroby třírychlostní převodovky, díky které vůz vyjel i strmější stoupání. Na všechny vozy se začalo montovat brzdové obložení podobné tomu, které zhotovil švec v Nussbaumu a Benz se začal zaobírat myšlenkou čtyřkolového vozu, kde by přední kolečko nemuselo drkotat po kamenech mezi vyjetými kolejemi.
Hlavním výsledkem ale bylo, že se Benz Patent Wagen ještě do konce roku 1888 dostal do prodeje. Než přišla zima, měla továrna padesát zaměstnanců a do konce století jich v jejich útrobách pracovalo na pět stovek. Byla to největší fabrika na automobily té doby. V roce 1895 vyrobili první autobus a roku 1909 dosáhl jejich model Blitzen jako první benzínový automobil rychlosti přes 200 km/h.
Psal se rok 1926, když se továrna spojila s dlouholetým konkurentem Daimlerem a dala tak vzniknout automobilce s trojcípou hvězdou ve znaku. Ta pokračuje v nejdelší tradici výroby motorových vozidel dodnes. A to vše díky odvaze jedné ženy, která se nebála vydat na cestu s vozem, který na ni ještě vlastně nebyl tak úplně připraven. A v době, kdy lidstvo muselo teprve pochopit, že auto není dílo satanovo.
Zdroje:
http://www.bertha-benz.de/index.php?sub=3&inhalt=strecke&col=g
https://engelsbergideas.com/portraits/bertha-benz-the-pr-pioneer-who-introduced-the-world-to-the-car/
https://www.drive.com.au/caradvice/bertha-benz-and-the-worlds-first-road-trip/
https://mercedes-benz-publicarchive.com/marsClassic/en/instance/ko/Benz-patent-motor-car-Model-3-3-hp.xhtml?oid=4379
