Článek
Nebudu psát nic o tom, jak moc jsou elektroauta ekologická, po kolika letech provozu se jejich uhlíková stopa pošramocená složitostí výroby vyrovná spalovacím vozům, jak se budou jejich baterie recyklovat nebo jestli v nich můžete uhořet. Na to všechno už byly napsány stovky chytrých článků.
Mě zajímá jiná stránka provozu elektromobilů. Stránka čistě praktická. Tedy spíše, než stránka je to strana. Pravá strana. Právě tam, v pomalém pruhu, totiž vídám elektromobily při cestě po dálnici nejčastěji. Někdy to vypadá, jako by snad byl tento pruh pro auta na baterky vyhrazený a ona z něj nesměla vybočit. Přitom výkonu na předjíždění mají dost a dost. Stačí si vybavit reklamní videa Tesly, ve kterých ve zrychlení poráží Muskovy vozy sportovní ikony jako jsou Porsche nebo Ferrari. A pak je vidíte plazit se na „déjedničce“ za karavanem.
Jet rychleji by znamenalo méně ekonomický a tím i méně ekologický provoz. A hlavně nutnost častěji zastavovat na dobíjení. Tím by se čas jízdy prodloužil, a to i ve srovnání s nastaveným šnečím tempem. Máte obrovský výkon a nemůžete ho použít. Mučivá představa.
Nelze se vyvarovat vzpomínce na filmovou scénu s panem účetním Fantozzim z léčebny obézních. Před nebohého účetního, který už několik dní hladověl, stavěli na stůl hory pochutin a on se jich nesměl ani dotknout. Jinak by snaha o jeho vyléčení přišla vniveč. Tak přesně tak se musí cítit každý řidič výkonného auta na baterky, když se snaží v pravém pruhu co možná nejlépe využít závětří za kamionem, aby ušetřil další dvě desetiny kilowatthodiny ve spotřebě.
Ačkoliv všichni rozumíme tomu, proč to tak je, má logika se zdráhá to pobrat. Na co pak je elektrickým vozům jejich obrovský výkon, když ho v praxi nemohou využít? Na jízdu v rozmezí mezi 80 a 110 km/h by přece stačilo i 55 koní jedničkové fabie HTP.
´Akcelerace.´, slyším v duchu vaše volání.
No jasně, Tesla - jako vzor všech rychlých aut na elektřinu - je přeci z Ameriky, a tam může dávat mnohem lepší smysl. Na tamních highways při povolených 55 mílích za hodinu nebude brzdou provozu a bude mít obstojný dojezd. Když pak přijedete do města, porazíte v jízdě mezi semafory (oblíbené to kratochvíli v zemi hamburgerů) určitě každého. Má to však dva háčky. Zaprvé - v Evropě se na dálnicích jezdí mnohem rychleji. A za druhé - když v Detroitu zastavíte se silnými auty na červenou, zjeví se mezi vámi silikonem nafouknutá blondýna, aby vám to odstartovala. To se v takové Plzni na Karlovarské fakt nestane. A i kdyby, pokud se objevíte v Tesle, nebude mít blondýna moc práce. Už po 40 jízdách na 1/4 míle (tedy po asi 16 kilometrech v plném zápřahu) se budete muset poohlížet, kde že je poblíž nabíjecí stojan. Po podobné dávce bude takový Model S na 20 % kapacity baterií.
Ale zpět k evropským majitelům elektroaut. Je vlastně nutno jim vzdát hold. Jsou vzorem sebekontroly a jakýmisi moderními nedobrovolnými askety na silnicích. Askety, kteří se ve jménu dojezdu a ideálů ekologie vzdali pohodlného a rychlého cestování. Askety, kteří utratili velké peníze za Teslu s mnohapalcovým displejem, aby je v humpoleckém kopci bez námahy předjel starý rezavý passat doprovázený černým oblakem kouře, zatímco oni v pruhu pro pomalá vozidla opatrně lechtají plynový pedál. Mohli by na to šlápnout a nechat ho i s tím oblakem zmizet v zrcátku, ale neudělají to. Představa desítek minut strávených u nabíječky a okolo vesele projíždějících starých dieslů drží jejich pravou nohu na uzdě. Jejich sebekázni je potřeba složit velkou poklonu.
Musím přiznat, že bych to asi nedokázal a podobně jako lačný Fantozzi bych se vrhnul na horu bavorských karbanátků a s umaštěnou pusou se nechal odvléct na samotku v podobě dobíjecí stanice.
Zdroje:
https://www.teslaoracle.com/2021/08/28/heres-how-fast-the-model-s-plaid-is-after-40-quarter-mile-runs-and-at-a-20-state-of-charge/
