Článek
Ta úplně první vznikla v ruské Tule na počátku 20. století. Byla to v podstatě vězeňská cela pro opilce. Kdo se v podroušeném stavu nedokázal ovládat, byl uvrhnut do temné místnosti, často již obsazené řadou podobných výtržníků. Jakmile se dotyční uklidnili a vystřízlivěli, vyrazili je zpět na ulici. Prvotním účelem těchto primitivních zařízení bylo snížit počet smrtelných úrazů u dělníků. Ti se při práci často opíjeli pod obraz, což končilo mnohdy vážným zraněním nebo smrtí. První záchytky tak sloužily hlavně na ochranu pracovní síly.
Stanice a jejich klientela byly brány jako spodina společnosti. Kdo v nich skončil, byl vyvrhelem a podle toho s ním bylo zacházeno. Bití, svazování a ponižování bylo v době před sto lety běžně tolerovanou praxí. Nebylo tak výjimkou, že se alkoholici často proti svému pobytu na stanici bouřili. Množily se případy útěků. Typické byly skoky z okna.
Čeští strůjci střízlivosti
V předválečném Československu záchytné stanice neexistovaly. Protialkoholních léčeben bylo jen pár. Jejich průkopníkem byl pan Bedřich Konařík. Jako první zavedl u nás léčebný program pro alkoholiky. Vymýšlel pro své pacienty různé terapie. Ti, kteří toho byli schopni, tak aktivně pracovali a podíleli se na zvelebování léčebny. Všichni měli k dispozici velkou knihovnu. Chodili pravidelně na dlouhé túry.
Osazenstvo ruské záchytné stanice. Okolo roku 1914.
Přes tento inovativní přístup se ani Konaříkovým svěřencům nevyhýbaly typické prohřešky. Ve své knize vzpomínal na ty nejčastější: „hrubé narušování terapií, přinášení lihovin do ústavu a noční útěky končící recidivou“. Zajímavé je, že pacienti utíkali navzdory tomu, že pobyt v léčebně byl tehdy dobrovolný. Také důvody k útěkům jsou hodné zamyšlení. Konařík uvádí „vypjatý erotismus“ nebo „nerozumné dopisy žen“.
Na práci pana Konaříka navázal po válce dr. Jaroslav Skála. V Nemocnici u Apolináře v Praze založil v roce 1948 první psychiatrické oddělení specializované na léčbu alkoholismu. Jako první u nás začal aplikovat moderní principy a vědecké metody léčby závislosti. To on zavedl používání antabusu, který zvyšuje citlivost organismu na alkohol a dokáže ho tak pacientům znechutit. To jeho nápadem byly tzv. „blinkačky“. Při této averzivní terapii nechal pacienty čichat k alkoholu a přitom jim aplikoval do žíly emetin, který vyvolal zvracení.
Krom dlouhodobé léčby závislosti se dr. Skála aktivně zaobíral také ochranou před bezprostředními následky alkoholismu. Známá je jeho osvětová činnost v jednání s opilými. Dr. Skála důsledně potlačoval fyzické trestání alkoholem posílených výtržníků. Takoví jedinci si nejsou schopni uvědomit následky svého jednání, a proto nevnímají ani trest za to, co provedli. Naopak si dr. Skála velmi dobře uvědomoval, že osoby v podroušeném stavu mohou být snadno vystaveny nebezpečí zranění nebo smrti. A také to, že ony samy bývají pro okolí hrozbou.
Koukněte, jak jsou odporní!
Dr. Skála moc dobře věděl, že je nezbytné zřídit ochrannou stanici, kam by byli umisťováni namol opilí pacienti a kde by o ně bylo postaráno do doby než vystřízliví. Od toho byl už jen krok k založení revoluční instituce. Takovou ochrannou stanici (název „záchytka“ neměl rád), založil dr. Skála 15. května 1951 při Nemocnici u Apolináře.
Umístění stanice ve stejném areálu, kde se nacházela léčebna mělo dobrý důvod. Záchytná stanice totiž fungovala jako ozdravná terapie v rámci odvykací kůry. V té době se dr. Skála snažil pacientům léčebny ukázat alkoholismus z druhé strany. Ukázat jim odpudivost a nechutnost namol opilého člověka v celé kráse. A k tomu nebyla nikde lepší příležitost než na nově vzniklé záchytce.
O příchozí opilce z ulice se starali právě pacienti protialkoholní léčebny. Z první ruky tak viděli, co alkohol a opilost s člověkem dělá. Uklízeli zaneřáděnou podlahu, potřísněné postele a umývali bezvládná těla. Měli si tak uvědomit, jak oni sami vypadají, když jsou pod obraz, jak je vnímá jejich okolí a jakou jsou pro něj zátěží. A aby se kruh uzavřel, tak notoričtí návštěvníci oné ochranné stanice často končívali jako pacienti léčebny a starali se o nově příchozí.
Myšlenka byla taková, že pacient je v ideálním případě ošetřen jako opilec z ulice, ochranná stanice mu umožní nerušeně vystřízlivět, aby pak mohl být vyléčen ze své závislosti a opustit brány léčebny.
Byl to nevídaný koncept, který do té doby nikde jinde na světě neexistoval.
Ach, ti pacienti
Zařízení, které mělo nejprve fungovat v testovacím provozu a nepočítalo se, že to bude déle než pár měsíců, nakonec v původní podobě existovalo déle než třicet let. Vůbec prvním pacientem byl už třetí den po otevření jeden ruský námořní inženýr. Do roku 1981, kdy stanici vedl dr. Skála, jí prošlo na 180 tisíc lidí. Podobná zařízení začala vznikat i jinde v Československu. Na počátku osmdesátých let jich v zemi bylo přes šedesát a celkově poskytly podle statistik té doby azyl více než milionu lidí.
Přístup dr. Skály byl i v takovém množství lidí dál inovativní. Organizoval pro alkoholiky tábory a různá sezení. Chodil s nimi do přírody. Společně běhali v lese, hráli hry. Ani tehdy ale nezapomínal, jak je démon alkohol vynalézavý a neodbytný. Často se proto na stanici potají ukrýval zahalen pod přikrývkou a pozoroval, jak si jeho pacienti vedou. Personál a nakonec i samotní alkoholici tento jeho důsledný přístup oceňovali. U mnoha z nich léčba trvala dlouhé měsíce a na kontroly chodili ještě několik let. Velká část z nich se však vyléčila.
Někdy to bylo horší. Mezi pacienty se občas objevili i mocní a vlivní lidé. Přesvědčit takového člověka o tom, že má s alkoholem problém a měl by se léčit, je téměř nemožné. Jak prohlašoval dr. Skála, „Prezidenti se nechodí léčit, ti se upijí.“. S přiznáním vlastního problému měli mnohdy problém i řadoví občané.
MUDr. Jaroslav Skála ke konci 60. let. V té době vedl léčebnu a ochrannou stanici u Apolináře.
Těžké časy a rekordmani
S postupem času se na prevenci a provázání záchytných stanic s léčebnami rezignovalo. V současném systému je člověk po vystřízlivění většinou bez dalšího propuštěn na ulici. V tom lepším případě dostane do rukou seznam protialkoholních léčeben. Letáky se pak hromadí v nejbližším koši. Zcela výjimečně předchází propuštění tzv. motivační rozhovor, kdy si s dotyčným promluví lékař a probere s ním jeho situaci a navrhne možné řešení. Konečné rozhodnutí je ale vždy na daném člověku.
Dalším problémem je samotná absence ambulancí, které by mohly případné alkoholiky vyšetřit a doporučit další léčbu. Ty, které to v minulosti dělaly - často na popud záchytných stanic - jsou dnes v soukromých rukou a podobní pacienti pro ně nejsou rentabilní. Podobně to vidí i pojišťovny.
Nyní je v Česku v provozu záchytných stanic jen 18. A jediná ta olomoucká je dodnes věrná principu, který před více než 70 lety vymyslel dr. Skála. A sice, že spojuje záchytnou stanici s protialkoholní léčebnou.
Uznání si ale zaslouží personál každé z nich. Na stanicích, které mají svého nájemníka ochránit a odpudit zároveň, se denně potýkají s následky démona jménem alkohol. Bezdomovci, lidé na okraji společnosti, ale i běžní občané, kteří jen „přebrali“ jsou k nim přiváženi často v tom nejhorším stavu, který si ještě nežádá hospitalizaci.
Někteří jsou jejich pravidelnými hosty. Rekordmanem se pyšní na stanici v Sokolově. Jejich štamgast se jen vloni zapsal do návštěvní knihy více než 200 krát. Za drtivou většinu svých pobytů nezaplatil a podobně je na tom i 90 % jeho spolunocležníků. Také to je jedním z důvodů, proč je řešení tohoto problému stále těžší.
Až tragikomicky v tomto kontextu vyznívají příběhy lékařů z praxe, kdy se jim příbuzní pacientů přijdou za péči o jejich rodinného příslušníka revanšovat. Tím, že jim přinesou láhev něčeho dobrého.
Zdroje:
Šejvl, J., Miovský, M. (2018). První zařízení pro ústavní léčbu závislosti na alkoholu v Československé republice: případová studie léčebny v Tuchlově (1923–1938). Adiktol. prevent. léčeb. praxi, 1(2), 68-78.
https://www.aplp.cz/prvni-zarizeni-pro-ustavni-lecbu-zavislosti-na-alkoholu-v-ceskoslovenske-republice-pripadova-studie-lecebny-v-tuchlove-1923-1938/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pred-sedmdesati-lety-vznikla-prvni-ceska-zachytna-stanice-pristupem-byla-unikatni-hned-po-vystrizliv-35665
https://www-idnes-cz.translate.goog/ekonomika/domaci/prvni-zachytnou-stanici-na-svete-vymysleli-v-praze.A060518_100430_destilaty_pal?_x_tr_sl=cs&_x_tr_tl=en&_x_tr_hl=en
https://dvojka.rozhlas.cz/medicinu-studoval-v-risi-doma-pak-zakladal-zachytky-pribehy-slavnych-jaroslav-7448630
https://plus.rozhlas.cz/skalopevne-aneb-zakladatel-protialkoholni-lecby-jaroslav-skala-8367440
https://www.uzis.cz/index.php?pg=vystupy–statistika-zdravotnich-sluzeb–zachytne-stanice
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prehled-protialkoholni-zachytne-stanice-alkoholismus-zavislost-dluhy.A180427_161448_domaci_bja
https://www.themoscowtimes.com/2018/02/21/drunk-tank-russia-world-cup-samara-football-fans-a59888
