Článek
Vše je pak protkáno touhou po informacích. Je to jako v šachu. Když vidíte soupeři do hlavy a víte, co se chystá v příštích tazích udělat, je snadné ho porazit. Onou pomyslnou hlavou je v případě vojenské operace velitelství nepřítele. Je tak logické, že od možnosti dálkového přenosu informací se vojenské mocnosti usilovně snaží šifrovat svou komunikaci. Slavná byla třeba nacistická Enigma. Šifrovací stroj, který umožňoval posílat kódované zprávy tak, aby jim nepřítel nerozuměl. Byl vyvinut už v době 1. světové války a dále pak zdokonalován. Na počátku té druhé se v Německu věřilo, že je pro spojence nerozluštitelný. Nebylo tomu tak. Poláci a později Britové získali několik exemplářů a v Anglii vzniklo dešifrovací středisko. To pod označením Ultra nakonec vysílalo dekódované zprávy. Ty byly stěžejní třeba pro vylodění v Itálii nebo pro operace v severní Africe.
To Američané na to šli jinak než Němci. Také oni měli svůj kódovací mechanismus. Rychle si ale uvědomili, že problémem je čas. Zakódovat a zpět rozluštit zprávu o několika větách trvalo ještě v době pacifických operací 2. světové války i půl hodiny. A to už je na frontě čas, během nějž se situace může dramaticky proměnit. Stěžejní proto byla nejen síla šifry, ale i rychlost.
Američané přitom měli tajnou zbraň. Použili ji už za Velké války, ale teprve v bojích v Pacifiku se měla stát rozhodujícím jazýčkem vah, který překlopí vítězství na jejich stranu. Klíč k šifrování vojenských depeší se nakonec skrýval v indiánských rezervacích na severoamerických pláních. Ano, byly to jazyky domorodých Američanů.
Do válečných operací se už na sklonku 1. světové války aktivně zapojili příslušníci několika kmenů, původně řadoví vojáci nakonec sloužili jako šifranti. To když se zjistilo, že je jejich jazyk pro nepřítele zcela nesrozumitelný. Slavná je například úloha členů kmene Cherokee při ofenzivě na Sommě. Po vypuknutí války v Pacifiku přišel jeden americký stavební inženýr jménem Philip Johnstone na obdobný nápad. Vyrůstal v rezervaci arizonských Navahů a znal jejich jazyk. Jeho cílem bylo nejen užít ke komunikaci onu nesrozumitelnou řeč, ale navíc na jejím základě vytvořit šifru. Rekrutováni byli znovu příslušníci několika domorodých kmenů. Těmi jistě nejslavnějšími pak byli právě hrdí Navahové. Už na jaře 1942 bylo vybráno 29 příslušníků tohoto kmene, aby se účastnilo supertajného programu. Jeho účelem bylo vymyslet kódovací jazyk, který by byl pro nepřítele zcela nerozluštitelný. Povedlo se. Výsledný produkt označovány jako Typ 2, byl kódován vlastně několikrát. Nejprve bylo totiž nutno stanovit pojmenování pro jednotlivé kusy vojenské techniky.
Navahové se pohybovali v oblasti pláni Arizony a Nového Mexika, kde se tanky nebo stíhačky běžně nevyskytovaly. Jejich jazyk pro takové stroje nebo jiné vojenské termíny jednoduše neměl výrazy. A proto museli už při nacházení správných slov přistoupit k šifrování. Třeba „baterie“ byla v kódu označena jako „bih-be-al-douh-tka-ih“. Což ale v navažštině znamená „tři zbraně“. Takové „protitankové dělo“ se řeklo „čaj-da-gahi-nejl-cajdi“, což se dá z navažštiny přeložit jako „lovec želv“.
Samotný text zprávy pak byl dále šifrován tak, že každému písmenu anglické abecedy bylo přiděleno hned několik navažských slov. Ta fungovala podobně jako znaky Morseovy abecedy. Dohromady dávaly, poskládané za sebe, běžná slova kódované věty, která se pak kombinovala se speciálními krycími názvy pro jednotlivé vojenské termíny v navažštině. Ani rodilý mluvčí tohoto jazyka tak významu kódovaných zpráv nerozuměl, neboť neznal korelaci navažských slov a písmen angličtiny a ani speciální navažská slova označující tanky, letadla, lodě, atd.
A pak tady byl jazyk samotný. Jako vrchol celé šifry. Jazyk s nepsanými pravidly gramatiky, která se postupem času vyvíjela jen předáváním ústní tradice jazyka z generace na generaci a mnohdy tak měla dosti nevázaná pravidla. Dobrým příkladem je slovosled. Typicky se slova kombinovala v pořadí podmět - předmět - přísudek. Záleželo ale na významu jednotlivých slov. Ten mohl jejich pořadí měnit. Důležité bylo i postavení mluvčího. Dalším specifikem pak bylo užívání specifických předpon a přípon. Ty, obdobně jako v češtině, sloužily k časování a skloňování, ale často taky spojováním s kořenem tvořily celé sdělení dané věty. Mnohdy pak byly zcela nepravidelné. Tento složitý vzorec se pak zformoval do zvuků s mnoha nosovkami a sykavkami, které za typického zastřeného přízvuku vycházely z úst navažských šifrantů. Znělo to, jakoby se ta slova mísila a nebylo poznat, kde končí jedno a kde začíná druhé. Jako šepot větru. I proto se příslušníkům kódovací skupiny v Americe dodnes přezdívá „windtalkers“.
Zmatení Japonci zprvu vůbec nevěděli, co vlastně slyší. Záhy poznali, že to není angličtina. O co se ale jedná, nezjistili nikdy.
Na počátku se však nachytali i samotní Američané. Mysleli si totiž, že na své frekvenci zachytili Japonce, a tak tyto frekvence blokovali. To ale byla jen dětská nemoc jinak dokonalého kódu.
V měsíc trvající bitvě o ostrov Iwodžima bylo nasazeno šest navažských šifrantů, kteří za dobu bitvy přenesli přes 800 zpráv. Bez jediné chyby. Jelikož všech 17 stran šifrovacího kódu znali nasazení Navahové zpaměti, nebylo třeba žádného šifrovacího stroje. Ani nedocházelo k prodlevám. Zprávu, kterou dříve stroj zašifroval a na druhé straně zpět rozluštit za půl hodiny, zvládli dva Navahové poslat a vyřídit za dvacet vteřin. Celý proces tak byl téměř stokrát rychlejší.
Jak po válce poznamenal major Howard Connor, který se operace na Iwodžimě účastnil, „Bez Navahů bychom ostrov nikdy nedobyli.“
Potíž ale paradoxně byla v tom, že kód nebyl nikdy rozluštěn. Američané samozřejmě nemohli tušit, zda jej nebudou v dohledné době potřebovat, a tak byli všichni zúčastnění povinni zachovávat mlčenlivost. O podílu Navahů na válečném triumfu nad Japonskem se tak dlouho nevědělo.
Vojenský program domorodých šifrantů oficiálně skončil v roce 1968. Trvalo ale ještě mnoho let, než se dočkali uznání. Až 14. srpna 1982 vydal prezident Reagan šifrantům oficiální potvrzení o jejich zásluhách a stanovil 14. srpen jako Den navažských šifrantů.
V roce 2001 udělil prezident Bush zlatou medaili Kongresu čtyřem žijícím tvůrcům navažského kódu. Zbylých 25 bylo oceněno in memoriam. Dnes jsou naživu také jen čtyři šifranti, ovšem celkově, z oněch několika stovek, jež se operací účastnilo. I proto je dobré si jejich odkaz připomínat.
Na závěr si ještě uveďme příklad celé kódované zprávy:
Zpráva v kódu Navaho: DIBEH, AH-NAH, A-ŠIN, BE, AH-DÍL-TAHI, D-AH, NA-AS-CO-SI, THAN-ZIE, TLO-ČIN
Překlad do angličtiny (doslovný): SHEEP, EYES, NOSE, DEER, BLOW UP, TEA, MOUSE, TURKEY, ONION
Anglický význam zprávy: „Send blow up=demolition team to…“
Český překlad: „Vyšlete demoliční četu do…“
Zdroje:
https://www.lidovky.cz/domov/enigma-zradila-nacisty-a-po-nich-i-sovety.A090912_000031_ln_noviny_sko
https://www.nationalww2museum.org/war/articles/american-indian-code-talkers
https://news.va.gov/71737/the-battle-of-iwo-jima-and-the-unbreakable-code/
https://www.history.navy.mil/research/library/online-reading-room/title-list-alphabetically/n/navajo-code-talker-dictionary.html
https://www.intelligence.gov/people/barrier-breakers-in-history/453-navajo-code-talkers
https://www.thenmusa.org/articles/world-war-i-code-talkers/
