Článek
Pamatuji se, kterak jsem se před lety poprvé rozkoukával v centru Matky měst. Jako příznivce historických vozidel mě ihned tyto automobily zaujaly. Na první pohled to pro mladého nadšence do aut bylo jako zjevení. Elegantní veterán v centru Prahy. Už na první a půltý to ale odhalilo katastrofu. Kola nesedící správně uprostřed lemů blatníků, odstávající díly karoserie, absolutně nevkusné doplňky a součástky nakoupené, kde se dalo, včetně moderních zrcátek a LED světlometů. Idea veterána v centru města vzala rychle za své. A spolu s ní i můj desetisekundový sen o nejlepší letní brigádě, kdy bych jako vcelku komunikativní a jazyků znalý student vozil po Praze turisty starou Aerovkou. Najednou to byla jen další ohyzdná turistická jizva na tváři našeho hlavního města.
Rychle jsem na tyto paskvily zapomněl a od té doby jsem se naučil je mým trénovaným zrakem, zvyklým odhalit zajímavé vozidlo takřka kdekoliv, ignorovat. Před pár lety se ale tato stvoření dostala opět do centra pozornosti. A nejen mé. Pražský magistrát si totiž všiml, že tyto ohyzdnosti,vytvořené bůhví kde bůhví kým, jezdí po městě na jím vydaných registračních značkách. A navíc u toho vesele vozí haldy turistů. Kontrola dopadla podle očekávání. Auta byla vyrobena většinou v Polsku jako laciné kopie předválečných vozů. Registrována pak byla jako sněžné skútry, rolby nebo jiné podivnosti. V této disciplíně se jasným vítězem stal provozovatel, který svůj „historický“ taxík registroval jako motorku pro šest osob s pohonem na plyn. Téměř všechna vozidla navíc byla v tragickém technickém stavu. A to mnohdy už z výroby. Nechyběl tak třeba rám svařovaný podomácku, ostré hrany jednotlivých dílů nebo kola uchycená jen na jednom šroubu. Přesně podle vzoru Ferrari. To turisté prostě žerou. Co samozřejmě ale chybělo, to byly bezpečnostní pásy. Na co taky, u motorky, že jo?
Byly uloženy pokuty a provozovatelé se na chvíli stáhli do ústraní jako dlužník před svými věřiteli. Magistrát slíbil situaci důsledně vyřešit. Byl dokonce podán podnět na Ministerstvo dopravy a nedlouho poté byly zjištěny i stanice technické kontroly na Lounsku a Ústecku, které auta pustily na silnici. Pár provozovatelů se vyděsilo a začalo nabízet své „poklady“ na prodej na bazoši. A to bylo všechno. Když se tak dnes projdete centrem města, potkáte úplně stejné vraky jako kdysi. Vesele se vrátily vlastně už pár měsíců po tom, co jim z Magistrátu udělali „bububu“. Krom kol, která stále drží jen na jednom šroubu, lze mít velké pochybnosti i o tom, jakým způsobem jsou tato auta registrována dnes .
A tady začíná skutečná záhada. Co tedy dnes vozí ony Číňany po městě? Pokud se podíváte na stránky České kanceláře pojistitelů a zadáte do vyhledávače SPZ několika z oněch vozů, zjistíte, že jsou dnes skutečně tato auta registrovaná mnohdy jako Alfa Romeo, Mercedes a další slavné značky, jejichž historický odkaz tak nechutně kopírují. Nestojí mnoho úsilí přijít na to, že to, na co se dívám opravdu není Mercedes-Benz 540k z roku 1937, ale slátanina možná tak z roku 2015. Podle tabulek ČKP bohužel nelze zjistit konkrétní typ, který je uveden v technickém průkazu. Je ale jasné, že nic takového ani Mercedes a ani Alfa Romeo nikdy nevyrobili. Jsou tedy jen dvě možnosti - buďto provozovatel nebo nějaký polský všeuměl pořídil za pár tisíc starý Mercedes z osmdesátých let, vykuchal jej na kost, upravil ve stylu let třicátých, prošel s ním všemi nutnými zápisy a schváleními změn v technickém průkaze (což bych třeba u světel na blatnících chtěl vidět) a zaregistroval jej řádně k provozu na silnici. Nebo je to stále ona polská slátanina, kterou někdo u nás „záhadně“ přihlásil jako Mercedes. Obrázek o tom, co je pravděpodobnější, si udělejte sami. Nikoho tady obviňovat nehodlám. Pokud by ale tihle koumáci zvolili první metodu, proč by při oné přestavbě zvolili jako základ starý Mercedes, který je přece jen dražší? Klienti po registraci pátrat nebudou a úřadům je to očividně jedno. Mohli tak použít třeba starou Škodu nebo Ladu. Odpověď pomůže odhalit další z provozovatelů, který má shodou okolností právě repliky Mercedesu 540k registrované jako Lady. Evidentně zde tedy máme obě „metody“. Někteří sáhnou po levné přestavbě starého vraku ze sovětské éry, jiní nějak docílí toho, že laciná kopie z Polska je skutečně registrována jako Mercedes nebo Alfa Romeo. Jak? To se asi musíme zeptat na Magistrátu nebo na jiném úřadě, který takový technický průkaz vydal.
A pak je tu kouzelná značka SAM. Že jste o takovém výrobci nikdy neslyšeli? Nejste sami. Ono to totiž ani žádná značka nebo výrobce není. Je to zkratka. Samochód Amatorski Motoru; jinak řečeno - auto vlastní výroby. Klobouk dolů před Poláky. V Polsku opravdu něco takového existuje. Už od padesátých let se touto zkratkou označují traktory, které si zruční zemědělci stavěli svépomocí po zakoupení pohonného ústrojí. Problém je v tom, že tyto výtvory samozřejmě nebyly v Polsku na 99% registrované, a tedy nesměly na silnici. V Česku ale není žádný problém tímto způsobem doma vyrobené zrůdnosti registrovat, a to ani v případě vozů, které mají sloužit pro přepravu cestujících a turistů!
U mnoha dalších strojů stojí stále v kolonce tovární značky „neuvedeno“, případně tam není napsáno vůbec nic. Je tedy možné, že se stále jedná o rolby nebo sněžné skútry? Podle toho, co jsme zjistili výše, klidně.
Jsou tato auta vhodná jako něco, co slouží pro přepravu mnohdy i pěti nebo šesti oškubaných turistů? Obrázek si musíte udělat opět sami.
Konečně - vtip je taky v tom, že s autem registrovaným jako historické vozidlo nelze podnikat. Jelikož je veteránů na černobílých značkách čím dál méně a jejich údržba je čím dál nákladnější, je iluzorní si myslet, že v takových autech jezdí někdo celý den centrem města s turisty. Všechno je jen laciná lest. Včetně úsměvných příběhů řidičů, kteří se na stránkách provozovatelů svěřují, jak mají rádi veterány a každé ráno se těší, až usednou za volant historické Alfy Romeo. Jasně.
Jak vidno, Magistrát evidentně nepostupoval důsledně a nesplnil svůj slib tyto hrůzy z města vymýtit. Zklamal ale ještě v jedné rovině. Jaksi totiž opomenul vzít v potaz další důležitý aspekt. A tím je pojištění takových vozidel. Je totiž rozdíl, jestli jezdíte sami po poli na traktoru nebo v rolbě (třeba značky SAM) po zasněžené lesní cestě nebo po stráni v Krkonoších. Což by u takového vozidla člověk normálně očekával. Nebo, jestli jezdíte s autem plným turistů celý den bez větších prodlev centrem Prahy. Nejsem dopravní odborník, ale řekl bych, že v druhém případě bude provoz vozidla poněkud rizikovější. Tomu by měla odpovídat i pojistka, o čemž ale dost silně pochybuji. Pojišťovna nemá prostor ani oprávnění kontrolovat, jak pojistník vůz užívá, a tak nejspíše žije v blažené nevědomosti a v poněkud jiných představách o provozu u ní pojištěných vozidel. Jak by pak vypadala likvidace případné pojistné události, si dokážeme představit. Obzvláště u pojišťoven, které typicky ověřují sebemenší detail, včetně třeba správně zvolené velikosti pneumatik podle technického průkazu, jen proto, aby mohly odmítnout plnění. Vzniklou škodu, nedej bože pak újmu na zdraví cestujících, by pak taková pojišťovna hradila u aut s výše popsanými vymoženostmi jen těžko. Krátila by plnění na úkor provozovatele; od toho by pak poškození dostali náhradu jen v hodně divokých snech. To samozřejmě neplatí jen pro turisty uvnitř, ale i pro nás - běžné občany - kteří se v těchto výtvorech nevozíme. I nás totiž může takový vůz, jehož řidič se právě soustředí na výklad o sochách na Karlově mostě, snadno srazit.
Dalším zajímavým bodem, který by jistě upoutal pozornost i onoho likvidátora, je pak ona technická způsobilost takových aut. Ano, budete se divit, ale i tyhle obludnosti musí každé čtyři roky na technickou. Výše jsem zopakoval kusé údaje ze zprávy Magistrátu o „jakýchsi stanicích technické kontroly na Lounsku a Ústecku“, které měly těm autům vydat nálepky. Všude ale slyšíme, jak se provoz stanic zpřísňuje. Zpřísňuje se tak, aby byla zaručena co největší bezpečnost na silnici. Každý, kdo pak byl někdy na STK se starším autem, ví, jak pečliví občas dokáží techničtí komisaři být. Dneska už si musí všechno nafotit, aby se nedalo podvádět. Jako hladoví psi pak bloudí pod vozem a hledají tu volnou kardanovou hřídel, tu kousek rzi na zadním ramenu, tu o 5 procent slabší účinnost ruční brzdy. A umí vás vyhodit rychlostí blesku. Je to samozřejmě dobře, jedná se o bezpečnost provozu. Pak si ale představte, že takovému technikovi přistavíte tuhle v Polsku na koleni vyrobenou ohavnost a paní u okýnka předložíte technický průkaz Alfy Romeo nebo Mercedesu, anebo rolby. A projdete. Nějak. I s fotodokumentací provedené technické prohlídky. A s tím, že má auto kola s jedním šroubem. Jasně. A vedle vyhodí auto za slabou ruční brzdu.
Od poslední kontroly Magistrátu uplynuly právě čtyři roky, a tedy logicky i tyhle zrůdnosti musely od té doby někde technickou projít. Člověk tak nemusí být zrovna myslitel, aby odhalil, že tady něco smrdí.
Pokud bych si měl na závěr s trochou ironie zajízlit, dodal bych ještě podezření na klamavou reklamu. Na stáncích provozovatelů by neměla být výzva k projížďce historickým vozem, ale výzva k projížďce v rolbě, na traktoru nebo v Samochódu Amatorski Motoru. To by, panečku, bylo lákadlo! V jaké metropoli tohle zažijete?! Číňani a Japonci by na to stáli frontu.
Tak co myslíte, pánové úředníci a dámy úřednice na Magistrátu, na Ministerstvu dopravy, páni policisté; není čas na další kontrolu? A tentokrát možná i ve vlastních řadách? Ono tu způsobilost Samochódu Amatorski Motoru musel někdo schválit a ten techničák, kde se říká, že to, co vyrobil nějaký Polák v garáži, je Mercedes, musel na Magistrátu taky někdo podepsat. Nakonec stejně jako ten pro šestisedadlový motocykl.
