Článek
Málo se přitom ví, že Elvis nemusel být jedináček. Měl bratra. Jednovaječné dvojče. Jeho o 35 minut starší sourozenec Jesse Garon se ale narodil mrtvý. Rodiče netušili, že čekají dvojčata, Elvisův nečekaný příchod na svět tak brali jako dar od Boha.
Na druhou stranu byla rodina Presleyů velmi chudá a nebohý zesnulý Jesse Garon byl krátce nato pohřben v krabici od bot, kterou rodiče obvázali rudou stuhou. Elvisův život to navždy poznamenalo. Na jedné straně byl nyní opečováván a opatrován jako téměř žádné jiné dítě v okolí. Na straně druhé si smrt bratra později často dával za vinu. Často si kladl otázku, proč zrovna on přežil a jeho bratr ne. Ona tenká linie, na níž se tehdy ocitl, a která v jeho případě rozhodovala mezi smrtí v chudobě a životem v bohatství ho pronásledovala téměř celý život.
Elvisův rodný dům v Tupelu, stát Mississippi. V malém domku nebyl zaveden vodovod. Jak Elvis vzpomínal, jako kluk chodil pro vodu do studny.
Malý podvod a smrt, která všechno změnila
Elvis měl s matkou velmi silný vztah. Byl na ni velmi fixovaný. Traduje se, že spolu dlouho hovořili vlastní řečí, kterou si vymysleli a rozuměli jí jen oni dva. Elvis s ní také dlouho spával v její posteli. Dům byl malý a mnoho místa uvnitř opravdu nebylo. V jedenácti letech dostal malý Elvis první velký dar. Kytaru. A byla to právě Gladys, která Elvise doslova přemluvila, aby dal hře na tento nástroj ještě šanci. Zprvu se mu prý vůbec nezamlouvala.
Nakonec mu ale pomohla ke slávě. Kytara ho doprovázela při jeho prvních vystoupeních. Ale - věřte tomu nebo ne - jen jako rekvizita. Skutečné tóny hrál kytarista v doprovodné skupině a Elvis jen předstíral, že hraje. V té době mu to ještě tolik nešlo. I tak to zafungovalo. Zrodila se hvězda. A první fanynkou samozřejmě nebyl nikdo jiný než Gladys. Elvisova matka se ale s nabytou slávou a bohatstvím nesmiřovala snadno. Byla zvyklá na život v chudobě. Když se přestěhovali do honosného Gracelandu, chodila na zahradu krmit slepice a za dobrého počasí prala venku na valše a prádlo pak sama věšela na šňůru. Netrvalo dlouho a sousedé v luxusní čtvrti si toho všimli. Gladys jim byla pro smích. Trápila se. Začala pít.
I když byla stále ještě relativně mladá, nebylo jí ani padesát, její zdraví se rychle zhoršovalo. Do toho byl Elvis povolán na vojnu. Začátkem srpna 1958 dostal telegram, že je Gladys ve vážném stavu v nemocnici. Záhy obdržel opušťák a vyrazil nejkratší cestou přímo do nemocnice. Den po jeho příjezdu matka zemřela. Akutní hepatitida zhoršila její pokročilou jaterní cirhózu způsobenou nadměrným pitím. Srdce to nevydrželo.
Elvisovi rodiče Gladys a Vernon, fotografie ze svatby, rok 1933.
Elvis byl zdrcen. Najednou mu nic nedávalo smysl. Jeho matka, které by obětoval vše, pro kterou žil a kterou chtěl tak moc udělat šťastnou, tu najednou nebyla. Převelení do Německa a nástup zpět do armády byl najednou vysvobozením. Měl tam potkat svou osudovou ženu Priscillu, ale také svého velkého démona. Po dlouhých službách začal brát barvituráty.
Žena z otroctví a utajené dítě?
Na tomto místě musíme udělat malou odbočku a odvyprávět poněkud jiný příběh. Příběh malé dívky jménem Lucy de Barbin. Lucy bylo teprve 11 let, když byla jako dítě roku 1947 prodána její babičkou v Louisianě. Bohužel to tehdy nebylo na jihu USA nic až tak neobvyklého. Ani to, že ve čtrnácti už měla dvě děti. V šestnácti se živila jako tanečnice v jedné hudební show v Monroe v Louisianě. Také zpívala na svatbách a v kostelním sboru.
Roku 1953 vystupovala Lucy jako tanečnice na oslavě bývalého guvernéra Louisiany Richarda Noea. Na stejné akci učinkoval i jeden začínající zpěvák, který se tehdy ještě živil hlavně jako řidič. Ano - hádáte správně - to byl Elvis. Ti dva se do sebe okamžitě zamilovali. Dokonce natolik, že Elvis Lucy opakovaně přemlouval, aby opustila svého tyranského muže a šla žít s ním. Nepolevil v tom ani v době, kdy už byl slavný. Lucy ale byla neoblomná. Nechtěla Elvisovi zničit kariéru. A pochopitelně taky nechtěla, aby se veřejně propíral její příběh, na který se snažila zapomenout.
Ti dva se ale stýkali dál. V srpnu 1958, deset dní po smrti Elvisovy matky, se Lucy narodila dcera Desiree. Aby se zbavila svého násilnického muže, který jí po odhalení románku se zpěvákem vyhrožoval smrtí, uchýlila se Lucy k příbuzné do coloradských hor. Tam je další zimu zachvátila sněhová bouře. V Monroe se v tu dobu rozkřiklo, že Lucy v Coloradu umrzla. Ta zpráva se dostala i k Elvisovi. To byl ještě na vojně v Německu. O narození Desiree neměl ani tušení.
Elvis v době svého vojenského výcviku, rok 1958-1959
Guru s nůžkami
Nedlouho po návratu z vojny se Elvis vrhnul na hereckou dráhu. V hloubi duše totiž už odmala chtěl být hercem. To byl jeho největší sen. Chtěl se proslavit před kamerou. Jenomže všichni režiséři a tvůrci ho viděli primárně jako zpěváka. Výsledkem bylo, že hrál v laciných filmech postavy svůdníků, kteří měli vždy jedno společné - hlavně museli zazpívat. Postupem času ho takové hraní přestalo bavit.
Roku 1964 hledal Elvis nového kadeřníka. Ale hlavně hledal nový životní impulz. Dostal obojí. Toho roku vstoupil do jeho života kadeřník Larry Geller. Elvis si ho vyhlédl jako nadějného mladého stylistu, který v té době už stříhal nejednu hvězdu. Toho dne, kdy vstoupil poprvé do Elvisovy koupelny se jim oběma měl změnit život. Larry Elvise ostříhal a Králi se jeho nový účes zalíbil. Začal se o mladého kadeřníka zajímat. Jestli se něco nedalo Elvisovi upřít, byl to fakt, že byl velmi společenský, nedělal rozdíly a cenil si poctivé práce.
A mladý Larry se nenechal dvakrát pobízet. Už při prvním setkání se spolu zapovídali asi na tři hodiny. Larry povídal a Elvis poslouchal. O víře, o hledání pravdy, o smyslu života, o meditaci. Elvis byl vždy silně věřící, ale církev, a hlavně způsoby, kterým se tehdy v kostelech kázalo, ho od víry odrazovaly. Zároveň silně věřil na osud, na determinismus. A tu najednou cítil, že by mu Larry mohl pomoci odpovědět na jeho otázky. Netrvalo dlouho a svěřil se mu se svými chmurami. S nejistotou ohledně kariéry, se smutkem po smrti matky, s výčitkami za Jesseho Garona. Hovořili spolu tak dlouho, až někdo zaklepal na dveře koupelny s otázkou, jestli je všechno v pořádku. „Co by se mi asi mohlo stát v mé vlastní koupelně?“, opáčil Elvis. To ještě netušil, jak štiplavě ironickou pachuť ta slova o třináct let později dostanou.
Larry se vzápětí stal nejen Elvisovým výhradním kadeřníkem, ale také jeho zpovědníkem a jakýmsi duchovním přítelem. Elvis s ním probíral významná životní rozhodnutí a Larry ho na oplátku zásoboval knihami o duševním rozvoji, o filosofii, o osudu. Elvis doufal, že s jeho pomocí dokáže, jak se říká „najít sebe sama“.
Elvis a Priscilla přivítali na svět dceru Lisu Marii. V té době už Elvis věděl, že jeho láska z mládí Lucy stále žije. Únor 1968
Agent FBI?
V rodinném životě se mu to nedařilo. Když už byl konečně ženatý s Priscillou a čekali dítě, dorazila k němu nečekaná zpráva. Lucy de Barbin, jeho láska z mládí, žije. Nevěděl, co má dělat. Když to zjistil, málem se zhroutil. Nesnesl pomyšlení, že by ji měl ztratit znovu. Uvažoval, že Priscillu opustí a půjde žít s Lucy. Ta už měla ale jiného manžela a další dvě děti. Elvis tak zůstal s Priscillou a Lisou Marii. S Lucy byli pravidelně v kontaktu až do zpěvákovy smrti.
Ani v showbyznysu se mu příliš nevedlo. Rozhodl se proto skoncovat s pochybnými filmy. Na přelomu 60. a 70. let uspořádal velký comeback. Po letech neúspěšných počinů před kamerou, kdy jeho pěvecká kariéra ležela ladem, se vrátil ve velkém stylu. Opět začal koncertovat. A našel si novou zálibu. Už jako malý chtěl být při hraní na policajty a zloděje vždy strážcem pořádku. A teď jeho vášeň propukla naplno. Téměř z každého města, kde zazpíval, si odvážel čestný policejní odznak. Často se také pozdravil s členy místního sboru. A samozřejmě rozdal autogramy.
Tato vášeň dosáhla vrcholu v průběhu roku 1970. To se Elvis rozhodl napsat dopis samotnému prezidentovi Spojených států. V listu Nixonovi píše o své zálibě a o obavách o americkou společnost plnou komunistického smýšlení a ovlivněnou stále rostoucí konzumací drog. Píše, že je „uprostřed toho všeho“ a že ho dotyčné živly „nepovažují za nepřítele nebo za to, čemu říkají 'establishment'“. V dopise také projevuje zájem stát se tím, co nazývá „federálním agentem na svobodě“. Taková pozice sice nikdy neexistovala, ale už tento otevřený požadavek vzbudil později u lidí silné podezření.
Setkání Elvise a prezidenta Nixona v Bílém domě, rok 1970.
Dopis dorazil do Bílého domu 21. prosince, a ještě téhož dne se Elvis tamtéž sešel s prezidentem Nixonem. Ukázal mu sbírku svých odznaků a vyslovil přání, aby mohl být pro vládu užitečný v boji s podsvětím. Nakonec ještě Nixona požádal o odznak BNDD (Amerického protidrogového úřadu) do své sbírky. Ten mu byl doručen ještě téhož dne a Elvis se stal oficiálním „čestným asistentem“ v rámci onoho úřadu.
Mohl být později opravdu agentem FBI? Kdo ví. Faktem je, že jméno Elvis Presley se v průběhu let objevilo v mnoha vyšetřovacích spisech FBI.
Smrtící zácpa?
Počátkem 70. let jeho šňůry a turné nebraly konce. V Hotelu International v Las Vegas vystupoval i měsíc v kuse. Dvě show za večer. Do toho ještě zvětšil dávku léků. Bral je třikrát denně a říkal jim „útoky“. První „útok“ měl naordinovaný asi ve tři ráno. Další v průběhu rána a poslední v poledne. Bral demerol, valium, sekobarbital. Všechno v neuvěřitelných dávkách.
Až se to logicky začalo podepisovat na jeho zdraví. Často si proto dával „pauzy“, které trávil po nemocnicích. Pobyty v nich si mnohdy sám dopředu rezervoval podle toho, kde zrovna koncertoval. Ačkoliv byl docela mlád, trpěl celou řadou zdravotních obtíží. Měl vysoký tlak, arytmii, cukrovku, zelený zákal. To vše dílem jeho nezřízeného života. Přesto zpráva, která přišla 16. srpna 1977 byla jako blesk z čistého nebe. Elvis zemřel. Jeho tehdejší snoubenka Ginger Alden ho našla bez známek života. Ležel na podlaze své koupelny. Bylo mu pouhých 42 let.
Elvis při jednom z jeho posledních koncertů, červen 1977
Samotná zpěvákova smrt je jednou z největších záhad, která ho obklopuje. Z velké míry proto, že dodnes nebyla zveřejněna pitevní zpráva. Rodina se dohodla, že k tomu dojde nejdříve 50 let po Elvisově úmrtí. Přesnou příčinu smrti se tak dozvíme snad za dva roky. A možná je k tomu velmi prozaický důvod.
Dan Warlick, vedoucí soudní lékař z Tennessee, který se podílel na vyšetřování Elvisovy smrti, konstatoval, že kromě všech výše uvedených neduhů měl Král také velice narušené trávící ústrojí. V důsledku neustálého užívání všemožných léků trpěl neskutečnou zácpou a jeho střeva prý byla několikanásobně širší než u zdravého člověka. To mohlo způsobit porušení abdominální aorty a v důsledku toho i smrt.
No uznejte, vypustit do světa, že nejslavnější zpěvák zemřel na chronickou zácpu, není zrovna důstojné. Možná proto byla ještě v den Elvisova skonu vyslána do světa zpráva, že Krále postihl rozsáhlý infarkt. Bylo to ale ve chvíli, kdy ještě nebyla provedena pitva. Právě to odstartovalo celý kolotoč konspiračních teorií, který vyvrcholil vznikem nemalé komunity fanoušků, kteří dlouho věřili, že stále žije. A někteří tomu věří dodnes.
Elvis žije!
Téměř ihned po Králově smrti se vyrojily konspirační teorie, že ve skutečnosti nezemřel, smrt jen předstíral a stále žije někde v ústraní. Zastánci této teorie se chytali každého možného stébla a téměř na ničem nenechali nit suchou. A to ani při samotném pohřbu. Nejprve tvrdili, že v otevřené rakvi neležel Elvis, ale vosková figurína, která měla tvář vymodelovanou podle toho, jak Král vypadal v 50. letech v době největší slávy.
Aby podpořili svou teorii, argumentovali váhou rakve, která měla i s Elvisem uvnitř vážit okolo půl tuny. To vše údajně proto, že v ní bylo chladící zařízení, aby se vosk v horkém jižanském slunci nerozpustil. Jako úsměvné už dnes můžeme vnímat prohlášení svědků, kteří údajně spatřili Elvise den po jeho smrti, kterak na memphiském letišti nastupuje do letadla mířícího do Buenos Aires. Letět měl na falešné jméno Jon Burrows. Což byl pseudonym, který skutečně mnohokrát v minulosti užil. Drobnou vadou na kráse této teorie je, že roku 1977 žádná linka z Memphisu do Argentiny nelétala.
Elvis miloval koně. Sám je choval a rád na nich jezdil. A to i ve svých filmech. Zde je v sedle ve snímku Love Me Tender, rok 1957.
Jiní měli za to, že skutečně byl agentem FBI a z důvodu odhalení ze strany mafie musel být přesunut do programu pro ochranu svědků, a proto fingoval vlastní smrt. FBI vše rázně popřela. A pohřební služba uvedla, že váha rakve byla dána jejím materiálem. Byla měděná.
Začaly se množit zprávy, že ho lidé zahlédli. V kavárně, v obchodě, v autobuse. Od Kalifornie až po Michigan. Někteří tvrdili, že mají i důkaz. Jako třeba Mike Joseph, kterému se údajně podařilo Elvise vyfotografovat v zahradním domku Gracelandu na Silvestra 1977, tedy téměř půl roku po jeho smrti. Všechny tyto zprávy se nakonec ukázaly jako lživé. Včetně několika šílených teorií, z nichž jedna například tvrdila, že se Elvis objevil v komparzu snímku Sám doma (1990).
Nový začátek
Jiná z teorií tvrdí, že Král chtěl začít znovu. Chtěl si vzít svou snoubenku Ginger Alden. Chtěl dát vale svému dlouholetému manažerovi plukovníku Parkerovi. Chtěl propustit většinu svých nejbližších spolupracovníků z tzv. memphiské mafie. Ale hlavně - chtěl se zbavit své závislosti na lécích. Údajně už měl vše připraveno a na září měl objednaný hotel na Hawaii, kde chtěl podstoupit očistnou kúru. Je ale možné, že mu v tom něco bránilo. Lidé z jeho blízkého okolí tvrdili, že plukovník nechtěl o jakýchkoli změnách ani slyšet. Bál se, že ho jeho „zlatý hoch“ pustí k vodě. Nakonec právě kvůli plukovníkovi nemohl Elvis nikdy do Evropy. Parker byl totiž nelegální imigrant a jako takový neměl pas.
Mnoho lidí se domnívalo, že právě tyto okolnosti mohly vést Elvise buď k sebevraždě, nebo k fingování vlastní smrti. Pro druhou možnost hovoří fakt, že po Králově smrti nikdo z jeho rodiny nepožádal o vyplacení životní pojistky. Podle práva státu Tennessee není trestné fingovat vlastní smrt, ale vyplatit si po ní pojistku už ano.
Den po Elvisově smrti obdržela jedna z jeho bývalých partnerek poštou rudou růži. Na vzkazu bylo pouze jediné slovo: „Lancelot“. Ta žena se jmenovala Lucy de Barbin. A jako ´Lancelota´ oslovovala Elvise v době, kdy ji měl jako hrdinný rytíř osvobodit ze spárů tyrana. Tu přezdívku znali jen oni dva.
Bylo to Elvisovo přání pro případ smrti? Nebo snad existuje nějaká šance, že Elvis opravdu nezemřel v srpnu roku 1977?
Zřejmě ne. Jeho tělo v rakvi viděli všichni jeho blízcí. A všichni se shodli, že v ní opravdu ležel Král. Potvrdil to i Larry Geller, který mu den po jeho smrti ještě naposledy upravil účes. Byl posledním, kdo si na Krále sáhl. A později byl také nejhlasitějším kritikem všech konspiračních teorií.
8. ledna by Elvis oslavil už své devadesáté narozeniny.
Zdroje:
https://eu.commercialappeal.com/story/entertainment/music/2025/01/05/what-happened-to-elvis-presley-twin-brother/77048634007/
https://www.elvispresleymusic.com.au/pictures/1958-august-14.html
https://www.express.co.uk/entertainment/music/1525700/elvis-presley-guitar-answers-back-magazine
https://www.classicbands.com/LarryGellerInterview.html
https://www.elvisinfonet.com/gellar.html
https://www.efeeme.com/la-cara-oculta-del-rock-el-rey-no-ha-muerto-viva-elvis-presley/
https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/1987/08/15/lucy-de-barbinthree-decades-later-her-story-of-before-he-was-king/386f2fe5-fd54-414a-849a-066d1ecc1b62/
https://thefifth.medium.com/the-children-of-elvis-presley-2b9101786add
