Článek
Je půl dvanácté v noci a letadlo je připraveno na přiblížení. Kapitán Bob Loft dává pokyn a první důstojník John „Bert“ Stockstill tahá za ovládací páky podvozku. Ozve se typické zahučení, kterak vystupující kola naruší aerodynamický profil letadla. Kontrolka signalizující vysunutí předních kol ale zůstává tmavá. Piloti jsou zmateni. Žádají věž o přerušení přiblížení. Řízení letového provozu jim vyhovuje a následně je nechá kroužit nad nedalekými bažinami Everglades.
Jedni z nejzkušenějších
Posádka, která nepříjemné situaci před přistáním čelí, je jednou z nejzkušenějších ve službách aerolinek Eastern Air Lines. Kapitán Loft má nalétáno téměř třicet tisíc hodin a u společnosti slouží přes třicet let. První důstojník Stockstill je na šesti tisících a palubní inženýr Don Repo na patnácti tisících hodinách ve vzduchu. V kokpitu s nimi sedí také další zkušený inženýr společnosti Easter Air Lines - Angelo Donadeo. Není ve službě. Využil volného místa pro zaměstnance a piloti ho vzali k sobě do kabiny.
Jediným „zelenáčem“ tak je samotné letadlo. Je zbrusu nové. Lockheed Tristar je výkladní skříní aerolinek. Tichý a elegantní letoun s širokým trupem a třemi motory je předzvěstí nové éry cestování. Éry jumba. Tento konkrétní byl dodán teprve před čtyřmi měsíci; i pro zkušeného Lofta tak jde stále ještě o nové pocity za kniplem. A k tomu nefungující kontrolka podvozku příliš nepřidává.
Je vysunutý, nebo není? Ptají se sami sebe piloti. Kapitán nakáže celý proces s podvozkem několikrát zopakovat. Vždy se ozve charakteristický zvuk. Ale kontrolka stále nesvítí. Palubní inženýr Repo v tu chvíli navrhuje provést test přezdívaný vánoční stromeček. Při něm se rozsvítí všechna světla v kabině, aby bylo vidět, zda někde není vadná žárovka. A žárovka signalizující vysunutí přední části podvozku zůstává tmavá. Nefunguje.
Zatracená žárovka za 5 centů
To ale ještě neznamená, že je podvozek vysunut. Kapitán si chce být zcela jistý. Rozhodne se žárovku vyměnit. Ze svého místa ale na kontrolku nedosáhne. Nakáže proto druhému pilotovi, který v tu chvílí letadlo řídí, aby zapnul autopilota a pomohl mu s výměnou. V tu chvíli už letadlo krouží ve výšce 600 metrů nad nekonečnými bažinami Everglades.
Piloti se naplno věnují výměně žárovky a letadlo řídí nejmodernější autopilot té doby. Přes veškerou snahu se prvnímu důstojníkovi stále nedaří kontrolku s novou žárovkou vrátit na původní místo. Nemůže se do malého otvoru trefit. Kapitán Loft začíná být nervózní. Vysílá palubního inženýra Repa, aby se šel podívat do podpalubí. V prostoru přezdívaném „díra do pekla“ lze skrz malý otvor vidět, zda se podvozek vysunul nebo ne.
V ten okamžik začíná letadlo nepozorovaně klesat. Je bezměsíčná noc a posádka, zaměstnaná výměnou žárovky, si ničeho nevšímá. Když Repo zmizí v podpalubí, Tristar nad bažinami pomalu ale jistě ztrácí výšku. Po chvíli se palubní inženýr vrací. Venku je taková tma, že otvorem nic neviděl. Kapitán jen naštvaně vyhrkne „Zapomněl jsem na světla!“ Sekne rukou po vypínači vnějšího osvětlení a posílá Repa do podpalubí znovu.
„Co je s výškou?“
Mezitím se začne ozývat varovný signál nízké výšky. Jenže jeho zdroj je u stanoviště palubního inženýra. A Repo je v té době v podpalubí. Ani jeden z pilotů zvuk ohlašující nízkou výšku neslyší. Jsou zabráni do výměny žárovky.
Pracovník řízení letového provozu, který má let číslo 401 na starosti, mezitím navedl na přistání jiný letoun, který měl také obtíže, a může se opět naplno věnovat posádce kapitána Lofta. Všimne si, že údaje na radaru ukazují neobvykle nízkou výšku. Falešné kolísání výšky je celkem běžná věc. Když se údaj po nějakém čase nemění, ptá se posádky, zda je vše v pořádku. Konkrétně o malé výšce se ale nezmíní.
Kapitán odpovídá, že jde vše podle plánu. Chystá se letoun vrátit zpět na kurz směrem k letišti. Očekává, že se Repo co nevidět vynoří z podpalubí a potvrdí mu, že je podvozek vysunut. Na to už ale nikdy nedojde.
Při obrátce učiní Stockstill hrozné zjištění.
„Co je s výškou?!“ křikne na kapitána.
„Co se to děje?“ vyděsí se Loft a stihne ještě zvýšit tah motorů.
Už je ale příliš pozdě.
Letoun levým křídlem dopadá do bažiny. Následuje obrovský náraz. Celý stroj je v okamžiku v plamenech. Trup se trhá na kusy. Lidé jsou vymrštěni ze sedaček a ve zlomku sekundy se ocitají v bahnité břečce Everglades.
Peklo na zemi, lovec žab a koledy
V opuštěné bažině je slyšet křik a sténání. Ti, kteří hrozivou nehodu přežili, jsou najednou sami v divočině plné krokodýlů. Okolní vody v Everglades sice uhasily bezprostředně po nehodě požár. Tisíce litrů leteckého paliva se ale vylily z nádrží právě na hladinu bažiny. Trosky, zbytky zavazadel, kusy trupu, ale i samotní přeživší. Všechno je doslova nasáklé leteckým benzínem. Stačí jedna sirka a vše bude opět v plamenech.
Do celého díla zkázy přijíždí jako první místní lovec Bob Marquis. V noci si s kamarádem vyrazili na žáby a letoun jim asi minutu před nehodou prosvištěl nad hlavami. Marquis skáče ze vznášedla do vody plné krokodýlů a leteckého paliva. Zachrání z ní desítky cestujících.
Do toho se stane něco zvláštního. Letuška Trudy Smith si uvědomuje bezvýchodnost celé situace. Je jí jasné, že bude trvat dlouhé hodiny, než je někdo z tak nedostupného místa zachrání. Aby cestující povzbudila, začne zpívat vánoční koledy. Brzo se k ní připojí další přeživší. Nad bažinou se rozléhá Tichá noc.
Nádor v hlavě
Díky úsilí Boba Marquise, Trudy Smith a záchranářů se nakonec podaří mnoha lidem přežít. Přesto - ze 176 lidí na palubě takové štěstí nemá 101 z nich. Mezi oběťmi je kapitán Loft, první důstojník Stockstill i palubní inženýr Repo. Inženýr Donadeo přežil.
Nehoda se stala v době rozmachu velkokapacitních letounů. A byla to zároveň první havárie tak velkého stroje v dějinách. I proto byl na zjištění jejich příčin vyvíjen enormní tlak. Vyšetřovatelé z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy zkoumali veškeré ovládací prvky letadla, motory a další součástky. Vše se jevilo ve výborném stavu. Proč ale začalo letadlo znenadání klesat? A proč si toho nikdo nevšiml?
Pitva kapitána Lofta přinesla šokující zjištění. Lékaři našli v jeho mozku velký nádor nedaleko centra zraku. Vyšetřovatelé také zjistili, že se kapitánovo vidění v posledních letech výrazně zhoršilo. Nádor mohl způsobit v zorném poli slepá místa. A v jednom takovém se mohl v určitý okamžik schovat i výškoměr.
Možná. Vyšetřovatelé ale stále nevěděli, proč letoun začal klesat. Namontovali proto autopilota z havarovaného Lockheedu na jiný stroj stejného typu a proletěli trasu letu 401 se stejným nastavením. Autopilot po celou dobu držel požadovanou výšku. Inspektoři byli bezradní.
Znát své letadlo
Jasno do zdánlivě bezvýchodné situace přinesl nečekaně soudní spor týkající se zcela jiného případu. Pilot Eastern Air Lines Daniel Gellert se soudil se svým zaměstnavatelem. Dovolil si totiž poukázat na nedostatek autopilota Tristaru. Při jednom z letů omylem zavadil o knipl a tím vyřadil autopilota z provozu. Za jeho iniciativu byl zaměstnavatelem šikanován a došlo to až k soudu.
Vyšetřovatele ale mnohem více zajímalo samotné Gellertovo zjištění. Může opravdu nepatrný pohyb kniplu způsobit vypnutí autopilota? Paradoxně to byly samotné aerolinky, které celou věc rozřešily. Obeslaly piloty s informací, že je automatické řízení vybaveno tlakovým snímačem. Když piloti musí náhle převzít řízení, stačí potlačit do kniplu a autopilot se sám vypne. Je zarážející, že o natolik stěžejní funkci piloti do té doby netušili.
Po tomto vyjasnění už bylo jednoduché dát si všechny střípky dohromady. Podle přepisu rozhovoru a jeho porovnání s časovou osou bylo zřejmé, kdy k vypnutí autopilota došlo. Kapitán Loft se zrovna otáčel na inženýra Repa, aby ho poslal do podpalubí. Když v tom zavadil o knipl, čímž nevědomky vyřadil z provozu autopilota. Posádka pak trestuhodně a slepě věřila automatickému řízení. Zaneprázdněni banální opravou nehlídali výškoměr a přeslechli i varování o malé výšce.
Celý sled událostí nakonec skončil katastrofou.
Přední část podvozku byla plně funkční. Žárovka byla spálená.
Duchové ve vzduchu
Nedlouho po tragické události se začala objevovat záhadná svědectví z místa nehody. Lovci uváděli, že nedaleko dopadu slýchali lidský křik a sténání. Většina z nich se od té doby snažila místu vyhnout. Podobná svědectví se zanedlouho začala šířit i mezi samotnými zaměstnanci aerolinek.
Jedna z letušek vzpomínala na setkání se zvláštním pasažérem. Muž oblečený v pilotní uniformě cestoval v první třídě. Nebyl ale na seznamu cestujících. Když nereagoval na její výzvy, rozhodla se přivolat kapitána. Ten zůstal stát jako opařený. V muži ihned poznal zesnulého Boba Lofta.
Podobný případ se později odehrál na stejném spoji, na němž došlo ke katastrofě, tedy na letu z New Yorku do Miami. Vyděšenou letušku našli neschopnou slova. Mlčky své kolegy přivedla před dvířka trouby. V nich uviděli tvář palubního inženýra Repa. „Dávejte si pozor na požár,“ varoval je přízrak. Na zpáteční cestě museli piloti vyřadit z provozu jeden z motorů. Začal hořet.
Okamžitě se vyrojilo mnoho dalších příhod a také teorií, proč se duchové v letadlech objevují. Tu nejslavnější rozvedl ve své knize Duchové letu 401 autor John Fuller. Tvrdil, že se po katastrofě podařilo některé díly z letadla zachránit, a ty následně byly nainstalovány do jiných strojů stejného typu, které létaly pro Eastern Air Lines. Právě v těchto letadlech se měly později začít objevovat přízraky zesnulých - kapitána Lofta a inženýra Repa.
Aerolinky se samozřejmě tvrdě ohradily proti tomu, že v jejich letadlech straší. Dokonce zvažovaly, že budou Johna Fullera žalovat. Nakonec tento postup zavrhly. Jediné, k čemu se uchýlily, bylo odstranění všech dílů havarovaného letadla z jejich flotily.
Teprve poté údajně duchové z letadel zmizeli.
Zdroje:
Mayday: Air Disaster, The Fatal And Devastating Crash Of Flight 401, https://www.youtube.com/watch?v=ABQaTJvvQy0
https://www.airliners.net/forum/viewtopic.php?t=549881
https://simpleflying.com/ghosts-on-a-plane-eastern-air-lines-flight-401/