Článek
Atol Kiritimati se nachází jen těsně nad rovníkem. Říká se mu taky Vánoční ostrov. To proto, že ho kapitán James Cook objevil na Štědrý den roku 1777. Jedná se o největší ostrov státečku Kiribati uprostřed Tichého oceánu, a zároveň také o největší korálový atol na světě.
Najdete na něm letiště, rozlehlou lagunu se spletitými zátočinami a mělčinami a silnici vinoucí se podél pobřeží. Ta spojuje několik malých osad a začíná při ústí laguny do oceánu ve vesničce s humorným názvem Londýn. Něco takového lze na území bývalé britské kolonie očekávat. Název vesnice, kde cesta končí, už méně. Když ostrov objedete a dorazíte na druhý břeh ústí, překvapí vás cedule s nápisem „Poland“.
Jak se ocitlo Polsko v Tichomoří?
Počátek tohoto příběhu sahá až do začátku minulého století. V té době se pacifické ostrovy dostaly na obchodní mapu světa. Velké lodě převážející různé komodity ze všech koutů planety zavítaly nakonec i na Vánoční ostrov. A na jedné takové lodi připlul na atol i jistý Stanisław Pełczyński. Zručný Polák, který se vyznal v zemědělství a hlavně v pěstování rostlin.
Shodou okolností to bylo zrovna v době, kdy se ostrované marně potýkali s palčivým a poněkud tragikomickým problémem. S nedostatkem vody. Může to znít překvapivě, ale mnohé z ostrovů uprostřed nekonečného oceánu jsou v obdobích sucha vyprahlé a mají akutní nedostatek sladké vody. Bez ní hrozí, že životně důležité plodiny - zejména kokosové palmy - začnou usychat.
Pełczyński přijel jako na zavolanou. A ke štěstí obyvatel Vánočního ostrova se rozhodl, že jim pomůže. Vymyslel důmyslný zavlažovací systém. Avšak domluva s domorodci nebyla jednoduchá. Po čase se tak Polák smířil s myšlenkou, že na ostrově zůstane a zavlažovací labyrint sám postaví. A tak se i stalo. Pełczyński se na ostrově zabydlel, učil místní, jak hospodařit s vodou, jak používat zavlažování a jak efektivněji pečovat o plodonosné palmy.
Satelitní pohled na atol Kiritimati
Jeho zemi na počest
Palmová plantáž od té doby jen vzkvétala, a to i v časech delšího sucha. Z Pełczyńského se mezi místními stala uznávaná osobnost. Natolik uznávaná, že na počest země, odkud pocházel jejich zachránce, pojmenovali domorodci svou osadu Poland.
A nejen to. Místní kostel zasvětili svatému Stanislavovi a zátoku, která se nedaleko od osady zakusuje do ostrova, pojmenovali přímo po samotném Pelczyńském. Jméno jejich zachránce tak není zapomenuto ani dlouho po jeho smrti. A přesto, že domorodci hovoří místním kiribatským jazykem a polsky neumí ani slovo, stále udržují styky se zemí, z níž pocházel jejich spasitel.
Děti v místní škole se tak často nemohou dočkat dopisů, které jim posílají jejich vrstevníci z „evropského“ Polska. Ti jim vysvětlují, co je to sníh, jak se u nich střídají roční doby, nebo slaví Vánoce. A děti z tichomořského Polska jim zase na oplátku píší o tom, jak se loví krabi, jak se chrání před spalujícím sluncem nebo jaké to je moci celý rok běhat naboso po teplém písku.
Velké potíže malého ostrova
Faktem zůstává, že v dopisech kiribatských dětí se objevují i vážnější témata. Podobně jako v době Pełczyńského pobytu na ostrově sužují tropický ráj velké problémy. Dá se říct, že ještě hrozivější než tehdy.
Změna klimatu je na korálových atolech znatelnější než kdekoliv jinde na světě. Pláže se každý rok zmenšují a vlny doslova užírají kusy pevniny s tím, jak hladina oceánu pomalu stoupá. Oteplení vody a množství velkých rybářských lodí úřadujících v okolních vodách zase způsobují úbytek ryb. A do toho stále trvá akutní nedostatek pitné vody.
Výsledkem je, že se obyvatelům tichomořského Polska rozhodně nežije tak dobře, jak by se při představách o tropickém ráji mohlo zdát. Polská vláda se proto rozhodla vypracovat program, který poskytuje obyvatelům tohoto „druhého Polska“ potřebnou pomoc.
Ani to však nezastaví největší hrozbu, které se ostrované obávají. Ti tak budou i dál s úzkostí hledět na stále více se přibližující vlny.
Zřejmě nezbývá, než doufat, že se podaří nejen obyvatele „malého Polska“, ale také tisíců dalších ostrůvků v Pacifiku co nejdéle ochránit před jejich definitivní zkázou.
Život na atolu. Kokosy, prasata a horko.
Zdroje:
I CARE FOR POLAND - Film o wiosce na Kiribati, 2014, produkováno SERVIMEDIA, Konferencja Klimatyczna ONZ COP19
https://polonia.edu.pl/poland-na-kiritimati/
https://graphsearch.epfl.ch/en/concept/10339758
