Článek
Kathryn Fullerová pracovala na přelomu osmdesátých a devadesátých let jako předsedkyně americké organizace Světového fondu na ochranu zvířat. Jednoho dne se jí na pracovním stole zničehonic zjevil zástup mravenců. Malý nažloutlý hmyz štrádující si to přes její dokumenty ochránkyni přírody začal zajímat. Částečně také proto, že nejprve netušila, kde se na její pracovní ploše malí návštěvníci berou. Myslela si, že se utábořili v jejím telefonu.
Na pomoc přizván odborník
Zaujata neobvyklými nájemníky a jejich jedinečným zjevem, přivolala si Fullerová na pomoc odborníka na slovo vzatého. Nakonec se s Edwardem Wilsonem, světovou kapacitou přes mravence, dobře znala. Nebylo jí proto až tak trapné, poprosit ho, jestli by se nepodíval na nové malé kolegy v její kanceláři.
Wilson si nejprve myslel, že se bude jednat o některý z běžných druhů. Poté, co však na místě mravence prohlédl, byl nadšen. Mravenec shodou okolností patřil do rodu Pheidole, jehož výzkumu se v posledních letech věnoval. Přesto se objevil háček. Wilson nedokázal přesně určit, o jaký druh se jedná. Spolu s Fullerovou tak vyňali z lékárničky několik skleněných lahviček a vědec odvezl pár jedinců k dalšímu zkoumání.
Za pár hodin své přítelkyni nadšeně volal. „Nevím, co jsou zač. Asi je to nový druh.“, bylo z jeho hlasu cítit nadšení. Samozřejmě bylo potřeba vykonat ještě mnoho vědecké práce, než mohlo být definitivně potvrzeno, že „mravenec z kanceláře“ je opravdu dosud neobjevený a jedinečný. Ještě ten den ale Wilson přislíbil, že pokud tomu tak bude, pojmenuje mravence po jejich zvídavé objevitelce.
Pheidole fullerae, mravenec Fullerové
Prvním krokem bylo řádné prozkoumání oné „kancelářské“ populace. V té době totiž nikdo netušil, kde se tento mravenec přirozeně vyskytuje. Jeho útočištěm u Fullerové byla palma v květináči, která se k ochránkyni zvířat dostala z floridské školky. Z té se malí průzkumníci vydávali na pouť k psacímu stolu po telefonním kabelu.
Vědci odhadují, že v palmových školkách mohla kolonie mravenců bez povšimnutí přežívat i několik let. Podobný květináčový turismus hmyzích druhů na dlouhé vzdálenosti není nic neobvyklého. Postupným zkoumáním došel dr. Wilson k zjištění, že původní domovinou kancelářského mravence je malá oblast deštného pralesa v Ekvádoru.
Po několika letech práce druh řádně popsal a zdokumentoval. V roce 2003 byl oficiálně zaveden jako Pheidole fullerae, tedy mravenec - z rodu Pheidole - Fullerové. Ve hře byl dokonce název Pheidole fullericola, tedy „mravenec žijící u Fullerové“. Nakonec ale zvolil dr. Wilson konzervativnější pojmenování.
Kancelářská kolonie zachována
A co se stalo s kolonií z palmového květináče? Paní Fullerová jako správná ochránkyně přírody si mravence v kanceláři ponechala. Vlastně neměla jinou možnost. Dlouhou dobu to totiž byla jediná známá populace tohoto druhu na světě.
Ne, že by to ochránkyni zvířat nějak vadilo. Za přispění kolegy botanika dokonce nasadila do květináčů další exotické rostliny, jejichž vůně mravence láká. Svou jedinečnou kolonii pak přikrmovala jadýrky z ovoce a občas za odměnu i sušenkou.
Návštěvníkům své kanceláře ji pak ukazovala jako připomínku rozmanitosti a jedinečnosti živočišných druhů.
Zdroje:
https://www.worldwildlife.org/initiatives/fuller-science-for-nature-fund
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/10/16/when-ants-at-the-office-are-a-sweet-discovery/16aee179-86cf-4369-ae4e-02d4c2d513d1/
https://www.antwiki.org/wiki/Pheidole_fullerae#Description
