Hlavní obsah
Automobily a vozidla

Naučí nás autoškola, že má auto čtyři kola

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: AdobeStock

Říká se: Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí. Tohle rčení je ale příliš povrchní a troufalé. Obzvlášť, pokud ho vyřkne někdo bez učitelských zkušeností. Spíše se hodí: Kdo učí, musí umět, a to perfektně.

Článek

Platí to beze zbytku i v případě učitelů autoškol. Pokud si žák v autě s „elkem“ na střeše osvojí od učitele špatné návyky, bude se jich pak v životě jen velmi obtížně zbavovat a s velkou pravděpodobností si je ponese většinu své řidičské kariéry. To, co ho naučili v autoškole, přece musí být správně. Holt - obdobně, jako jsou důvěřivé děti ve škole, jsou téměř stejně tak důvěřivé skoro dospělé děti v autoškole. Jak je na tom tedy dnes úroveň učitelů autoškol?

Na úvod musím říct, že mám k instruktorům řízení respekt a sám bych s nimi neměnil. Obzvláště ne dnes. Doba, kdy mladí kluci usedali do lavic autoškol zoceleni dranděním po poli v dědově stodvacítce, a to často včetně amatérské školy smyku, je bohužel nenávratně pryč. Dnešní kluci znají tak maximálně PlayStation a místo na polní cestě se skutečným autem „jezdí v GTÁčku“. A co hůř, mnohdy si myslí, že je to ve skutečnosti podobné. Neříkám, že dovádění na poli je extrémně přínosné nebo nedej bože shodné s jízdou v provozu, ale mládež se tehda alespoň naučila auto ovládat a nebát se ho. Dnešní dorost nějaké obecné automobilové znalosti a tím méně autoškola vůbec nezajímá, chtějí ji absolvovat hlavně rychle, levně; zkrátka tak, aby si co nejdříve mohli vyzvednout řidičák a vyrazit. Takové mladé frajírky musí být radost v autoškole převychovávat.

I tady pak platí, že poptávka ovlivňuje nabídku. Autoškoly tak na celou věc reagují tak, že často zkracují výuku proto, aby ji zlevnily a staly se tak atraktivnější pro žáky. Není třeba se asi dlouze zmiňovat o absenci teoretické průpravy nebo technického proškolení, které se absolvovalo v kurzech kdysi. Nezdá se, že by někomu vadilo, že žáci ani nevědí, jak funguje vznětový motor, jak se liší od zážehového, nebo jak funguje spojka. Jasně, to už je přece v dnešní době přežitek, že jo. Autoškola se zkrátka přizpůsobila trhu. Zrychlila se, zjednodušila se a často se prostě odflákne s tím, že to student u zkoušky „nějak dá“. Komisaři z Varnsdorfu by mohli vyprávět. Otázkou ale je, jestli oněch 700 neoprávněných řidičských průkazů, které se na jaře vyrojily na severu Čech, není jen špičkou ledovce.1

A v tomto prostředí instruktoři autoškol pracují. Je jasné, že někteří mají tendenci bojovat proti tomu, aby s průkazem odcházeli mladí lidé často bez jediné zkušenosti s jízdou po dálnici nebo bez jediného průjezdu složitější světelnou křižovatkou, protože ta se zrovna nacházela ve vedlejším městě. Věřím tomu, že spoustu odhodlaných a mladých instruktorů tento systém nakonec semele. Je poté snadné setkat se v praxi s instruktorem nebo i komisařem, který je už poněkolikáté vyhořelý, na svou práci rezignoval nebo zkrátka nemá potřebné zkušenosti nebo znalosti. Nakonec instruktoři autoškol nemají ani povinnost obnovovat učitelské osvědčení. Jejich vývoj se tak klidně mohl zaseknout před dvaceti lety2. Takový instruktor je pak užitečný asi jako rádio na Harleji a výsledek v praxi pak bývá tristní.

Jako například dnes ráno. To jsem při venčení psa narazil zrovna na jeden ukázkový příklad, jak to může dopadnout. Autobus s obrovským modrým „L“ na zádi zastavil přímo v nepřehledné zatáčce, zapnul výstražnou signalizaci a tři pánové, zřejmě dva školitelé a komisař, stáli na chodníku a v klidu pokuřovali cigaretu. Nejspíše čekali na žáka. Přímo u vnitřního okraje té zatáčky je roh velké skladové budovy, je to tedy skutečně nepřehledné místo i bez dalších umělých překážek. Často tam vídám auta při projíždění zatáčky v opačném směru, než jak stál autobus, kterak jsou zatáčkou vynášena až do protisměru. Tedy přesně do míst, kde nechali pánové onen cvičný autokar „zaparkovaný“. To už nemluvím o tom, jaké potěšení museli činit řidičům, kteří jej museli objíždět s tím, že z jedné strany jim výhled blokoval onen sklad a z druhé samozřejmě autobus.

I kdyby k takovému řešení pánové přistoupili v nějaké hustě obydlené oblasti, bylo by jejich počínání neomluvitelné a hrubě nebezpečné. Mluvíme tady ale o nové Hostivaři, kde je na každém rohu velké parkoviště a po ránu, po odjezdu lidí do práce, často i volno na podélné parkování u krajnice bez modré zóny. Ano – i pro autobus.

Tohle přece nemohou myslet vážně. Už už jsem se chystal, že pánům půjdu všechny tyto argumenty slušně vysvětlit s tím, že hned za zatáčkou je na obou stranách asi osm kolmých stání, která jsou pravidelně neobsazená. Když jsme se okolo nich ale vraceli domů, již mě jeden kolemjdoucí předběhl. Sdělení, které se mi za těch pár minut vyrojilo v hlavě, jim pak dosti nekompromisní formou a zvýšeným hlasem přednášel s tím, že by jejich počínání možná zajímalo jejich zaměstnavatele. Pánové si jej jen nechápavě prohlíželi, očividně nenavyklí tomu, že by si je někdo dovolil kritizovat. Nejsem příznivcem vyhrožování, ale musel jsem tomu naštvanému muži dát za pravdu.

Teď možná někoho napadne, že mohl mít autobus nějaký technický problém nebo třeba mohl mít problém některý z instruktorů. Kdepak. Než jsem zašel za roh, autobus - zřejmě po nastoupení žáka - v poklidu odjel. Žádný problém neměli. Tedy, pokud pomineme zjevný nedostatek na psychickém zdraví, který způsobil, že tři celkem zkušení chlapi, z toho jeden z dopravního podniku skoro před důchodem, jsou schopni spáchat takovou – jak to říct slušně – asi raději nijak. Jak potom bude vypadat učitel bez zkušeností v autoškole na malém městě? A jaké ponaučení si z toho asi vezme onen nastoupivší žák?

Stále mladým lidem předhazujeme, že jsou na silnici statisticky nejnebezpečnější. Ale mohou za to jen nezkušení a divocí mladíci? V Rakousku před časem zavedli novinku v podobě dvoufázové výuky v autoškole. Náročnější způsob získání řidičského průkazu snížil dlouhodobou nehodovost mladých řidičů o masivních 30 %.3

Je to ale běh na dlouhou trať, obzvláště v Česku, kde je dlouhodobý nedostatek instruktorů. Prodloužení kurzu by pak chtě nechtě znamenalo také jeho další prodražení . Změnit se musí ale i přístup některých rodičů a zejména žáků.

Chtějte po autoškole víc než rychlokurz. Chtějte více než jen nízkou cenu. Chtějte kvalitního instruktora. Chtějte více informací, než stojí v rádoby vtipném nadpisu tohoto článku. Vyplatí se to.

1) https://echo24.cz/a/Hyhii/zpravy-domov-neopravneny-ridicsky-prukaz-varnsdorf

2) https://www.auto.cz/jak-zlepsit-ceske-autoskoly-zmenit-se-musi-ucitele-i-zaci-132604

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz