Největší šok v historii hokejových mistrovství. „Cud na lodzie 1976“

Toho roku se Poláci po pětačtyřiceti letech dočkali pořadatelství mistrovství světa. V zemi to způsobilo nadšení. Obzvlášť, když hned první zápas sliboval střet s nejlepším týmem světa. Co na tom, že úspěchem by pro Poláky bylo neprohrát dvouciferným rozdílem.

Souboj Davida s Goliášem

Ve čtvrtém zápase prvního dne mistrovství se proti domácímu výběru postavil tým Sovětského svazu. I přes vydatnou pomoc fanoušků, na kterou se Poláci mohli v katovické hale Spodek spolehnout, to měla být jasná záležitost. Sověti byli favoritem číslo jedna. Byli téměř neporazitelní. Na jejich soupisce figurovala v té době jména legendárního Borise Michajlova, dodnes nejlepšího střelce historie šampionátů, mrštného Valerije Charlamova, Alexandra Malceva a dalších. Všem těmto hvězdám kryl záda legendární Vladislav Treťjak.

Proti nim nastoupil domácí tým tvořený hráči výhradně z polské ligy. Největšími hvězdami byli hokejisté z klubu Podhale Nowy Targ, toho roku šampioni domácí soutěže, a pak hráči z katovických mužstev Baildonu a GKS. Pro ucelenější představu - na minulém šampionátu se Poláci se Sověty utkali dvakrát a v obou případech dostali hrozivě naloženo - 13:2 a 15:1. Ještě dva měsíce před mistrovstvím v Polsku se oba týmy utkaly na olympijských hrách v Innsbrucku. Tam to skončilo pro Poláky ještě hůř - 16:1. Nebylo to překvapivé. Sovětská mašina pověstná brutálním tréninkem a nesmlouvavým režimem pro hráče, kteří v podstatě neměli soukromý život a doslova bydleli na stadionu, byla v té době k nezastavení. Za posledních pět let prohrála jediný zápas.

Její neporazitelná pověst ale měla získat 8. dubna 1976 hlubokou trhlinu.

Překvapení v bráně a ještě větší na výsledkové tabuli

Sověty přivedl na led druhý gólman Alexandr Sidelnikov. Kouč Kulagin předpokládal jasný průběh zápasu, a Treťjaka tak nechal odpočívat. Poláci se od začátku uchylovali k rychlým výpadům. Proti mohutnému tlaku Sovětů to nakonec byla jediná možnost, jak vstřelit branku. Po jednom z takových výpadů vystřelil kousek po přejetí modré čáry Mieczislaw Jaskierski, a Sidelnikov puk k překvapení všech pustil za svá záda. Jedenáctá minuta - 1:0. A mělo to být ještě lepší. O čtyři minuty později se ve středním pásmu rozjel Ryszard Nowinski, přebruslil obránce, stáhl puk mezi kruhy a s přehledem prostřelil Sidelnikova. 2:0.

Tribuny jásaly, že nebylo slyšet vlastního slova.

Jenže hned po půlminutě ukrojené z druhé třetiny je utišil Boris Michajlov. Rudá mašina vstřelila první gól a mnoho diváků začalo tušit, že když se dají její kolečka do pohybu, může být rychle skóre převáženo na stranu Sborné. Poláci ale měli ten večer na své straně nečekaného hrdinu. Poprvé se zjevil už ve třetí minutě druhé třetiny. Neohroženě vjel do sovětského obranného pásma. Bez problému přešel přes obránce Ljapkina a zavěsil. Byl to teprve dvaadvacetiletý neznámý mladík jménem Wieslaw Jobczyk. V reprezentaci hrál prvním rokem.

Jen šestnáct vteřin po Jobczykovi prostřelil po dalším rychlém protiútoku z dálky Sidelnikova Jaskierski. V tu chvíli to vypadalo, že Katowický Spodek půjde i se šílenými diváky k zemi. Bylo to 4:1 pro Polsko.

Krom skotačících fanoušků a polských hráčů byl v čilém pohybu i jeden Rus. Vladislav Treťjak. Poláci donutili nasupeného kouče Kulagina vytáhnout jeho šetřený trumf a poslat ho z lavičky do brány.

Záznam nejpodstatnějších momentů zápasu.

Nová krev a prázdná šatna

S Treťjakem za zády sovětská mašina zase ožila. Jen minutu poté, co se objevil mezi tyčemi, dával Jakušev na 4:2. Stejně jako po prvním gólu Sborné z čepele Michajlova, i teď byla polská odpověď blesková. A stejně jako předtím, i teď v ní měl prsty Jobczyk. Leszek Kokoszka vystihl u branky soupeře rozehrávku a z dorážky dával Jobczyk na 5:2. Měl to být jeho večer.

Komu se ale onen večer vůbec nepozdával, to byl sovětský kouč Kulagin. Když zazněl poslední hvizd druhé třetiny, odebrali se hráči do kabin. Sověti marně v té své čekali na slova jejich trenéra. Kulagin byl tak nazlobený, že za hráči nepřišel a nechal je celou pauzu v kabině samotné.

Když se hokejisté vrátili na led, vypadalo to, jako by ani žádná pauza nebyla. Polští fandové bez přetržení křičeli a zpívali. Snad jen Charlamovův gól ve čtrnácté minutě poslední části je trochu zchladil. Přece jen do konce zbývalo ještě dost času a rudá mašina stále mohla skóre z 5:3 otočit na svou stranu. Zasáhl však faktor Jobczyk. Mladík, kterého ještě před zápasem skoro nikdo neznal, najel z pravé strany sám do sovětské třetiny a bez váhání vystřelil. Treťjak kapituloval pošesté. Byla minuta do konce. Něco takového už nemohli otočit ani zázrační sovětští roboti. V tu chvíli to dobře věděl i každý Polák v hledišti. Nic na tom nezměnil už ani gól Michajlova v poslední minutě.

Největší překvapení historie světových šampionátů bylo dokonáno.

Šokovali sami sebe

Za pomoci neskutečného výkonu mladého Jobczyka a dalších, mezinárodně zcela neznámých hráčů a s přičiněním skvěle chytajícího Tkacze, který měl často ve vzduchu oba betony, aby zabránil Michajlovovi, Charlamovovi a dalším hvězdám skórovat, se povedlo něco neskutečného. Natolik neskutečného, že tomu ani nadšení Poláci nemohli uvěřit. Vyšťavení hráči nabyli z euforie právě tolik energie, aby mohli triumf bouřlivě oslavit.

Kdo by čekal, že se tým poveze na euforické vlně a předvede další skvělé výkony, čekal by marně. Hned na druhý den Poláci nastoupili proti Československu. A prohráli 0:12. Zázrak z prvního dne jako by jim vysál všechny síly.

A po posledním zápase to bylo ještě horší. Polákům stačila se Západními Němci i remíza k udržení v elitní skupině. V 59. minutě dali Němci gól na 2:1. Polsko i přes skalp rudé mašiny sestoupilo do skupiny B.

A Sověti? Ti na tom byli snad ještě hůř. Kromě Poláků prohráli ještě se Švédskem a s naším národním týmem. Skončili celkově druzí. Pro neporazitelnou Sbornou to byl propadák.

Čechoslováci nakonec turnaj ovládli a získali v pořadí čtvrtý titul světových šampionů. Pravdou ale zůstává, že mnohem více fanoušků hokeje si dodnes vzpomene - spíše než na celkový výsledek turnaje - na onen úvodní zázračný večer. Na večer, kdy se týmu neznámých hráčů povedlo s ohromným nasazením a notnou dávkou štěstí porazit nezastavitelnou sovětskou mašinu.

Zdroje:

https://webarchive.iihf.com/iihf-home/the-iihf/100-year-anniversary/100-top-stories/story-39/index.html