Článek
Cesta z Nového Jičína do Frýdku-Místku.
Dálnice D48 objíždí Příbor a na dohled od hradu Hukvaldy klesá v podhůří Beskyd do údolí Ondřejnice. Překročení řeky v té rychlosti ani nezaznamenáte. Spolujezdec jen prohodí něco o tom, že je škoda, že hrad není z dálnice lépe vidět, a než to dořekne, už přidáváte plyn a auto uhání do kopce u Krnalovic.
Tak snadné ale cestování přes toto údolí vždycky nebylo. Samotná dálnice vznikla teprve nedávno přebudováním rychlostní silnice. A ještě před ní se jezdilo po staré cestě přes Rychaltice, která prudce klesala s několika zatáčkami až k řece Ondřejnici.
A právě na této silnici došlo 1. května roku 1900 k první smrtelné automobilové nehodě ve střední Evropě.
Na místě nehody dnes najdete památník. Text na něm stručně popisuje následky nehody.
Smyk na kočičích hlavách
Traduje se, že toho dne vyrazil Leopold Sviták s dalšími třemi muži na zkušební jízdu. Sviták byl duchovním otcem Präsidentu, prvního konvenčního vozu v mocnářství. A legenda říká, že první májový den nastoupili muži u kopřivnické továrny právě do legendárního Präsidentu. V automobilu, který měl údajně namířeno do Místku, seděli se Svitákem ještě pomocný konstruktér Jan Kuchař, zámečník Viktor Bayer a kreslič Romuald Brauner.
Když Sviták s posádkou přejeli za Příborem kopec, kterému místní neřeknou jinak než Juřeňák, začali rychle klesat po císařské silnici směrem k Ondřejnici. Na cestě vydlážděné kočičími hlavami nabral automobil rychlost. Sviták v tu chvíli zřejmě zazmatkoval a vyřadil na neutrál. To automobil dále zrychlilo. Präsident i se čtyřmi muži na palubě se řítil k poslední zatáčce před řekou.
Sviták dostal strach. Aby zabránil nejhoršímu, zatáhl za ruční brzdu. Jenže tehdejší vozy byly vybaveny tzv. pásovou brzdou. Ta funguje na principu řemenů, které třením zpomalují otáčení kol. Jenže rychlost byla v tu chvíli už příliš vysoká. Jeden z řemenů pravděpodobně takový nápor nevydržel a praskl. Stalo se tak právě ve chvíli, kdy se automobil vřítil do zatáčky u domu č.p. 53.
Levé zadní kolo se okamžitě zablokovalo. Präsident dostal na kluzké dlažbě smyk. Vmžiku došlo k nejhoršímu. Vysoký vůz se na nerovném povrchu převrátil.
Kopřivnická továrna, tehdy ještě známá jako Nesselsdorfer Wagenbau, a její podoba přibližně v době nehody.
Konstruktér obětí svého dítěte
Následky byly hrozivé. Pomocný konstruktér Kuchař byl vymrštěn z vozu a dopadl hlavou přímo na patník u silnice. Byl na místě mrtev. Sviták s Bayerem skončili pod převráceným automobilem a byli oba těžce zraněni. Řidič Sviták měl navíc tu smůlu, že jeho noha uvízla pod stále běžícím motorem. Ten jeho dolní končetinu doslova roztrhal na kusy. Jediným, kdo vyvázl bez zranění, byl kreslič Romuald Brauner.
Přístup k dopravním nehodám a pomoc jejím obětem byly tehdy ještě v plenkách. Ačkoliv už dříve docházelo k nehodám kočárů a povozů, jimi dosahované rychlosti byly spíše malé. Ke smrtelným nehodám tak příliš často nedocházelo. Zkušenosti našich předků s podobnými incidenty tomu odpovídaly. Krásně to demonstruje případ konstruktéra Svitáka. Jeho noha sice byla ošklivě poraněna, protože byl však jinak zdráv, odvezli ho domů do nedalekých Hukvald. Až tam bylo rozhodnuto zavolat pro doktora. Lékař dorazil z Těšína teprve dalšího dne. Vzápětí pak přistoupil k amputaci Svitákovy zle pochroumané dolní končetiny.
Také tehdejší přístup k vyšetřování nehod a jejich příčin byl z dnešního pohledu velice svérázný. Neexistuje například zmínka o tom, že by k nehodě byl přivolán byť jen jediný strážce pořádku. Neexistuje tak ani žádná spisová dokumentace o nehodě. Svitákovi přesto hrozil výrazný postih. Ve vzduchu viselo obvinění ze zabití. Ale konstruktér měl nakonec štěstí. Přimluvil se za něj totiž baron Theodor von Liebieg. Nadšenec do automobilů a první český motorista.
Dobový tisk přinášel o nehodě spíše útržkovité a často nepřesné zprávy. Zde úryvek z vydání Národních listů dva dny po nehodě.
Důkladnější šetření navíc znemožnil fakt, že kopřivnická továrna, tehdy známá ještě jako Nesselsdorfer Wagenbau, okamžitě po nehodě rozhodla o přepravě vozu zpět do svého sídla. Tam následně vedení nařídilo automobil urychleně rozebrat. To jen podpořilo domněnky o technické závadě na vozidle.
Byl to vůbec Präsident?
Skutečnou pravdu se asi s definitivní platností nikdy nedozvíme. A z velké míry je to dílem mnoha otazníků, které nehodu na Juřeňáku od začátku provázejí. Skoro žádný ze soudobých pramenů například nezmiňuje typ vozu, kterým posádka cestovala. Že šlo o nejslavnější model Präsident, se uvádí až v článcích z pozdější doby. Je však dost dobře možné, že je to způsobeno právě tím, že Präsident byl a stále je nejslavnějším automobilem z té doby, který se na našem území vyráběl.
Proti tomu, že Sviták tehdy seděl za řídítky legendárního Präsidentu, ale hovoří celá řada faktů. Zaprvé se havárie udála v době, kdy se Präsident měl účastnit výstavy ve Vídni. Zdá se proto nelogické, že by si v továrně vybrali k jeho testování právě tento čas. Za další - místní kronikář ve zprávě z 2. května, tedy den po nehodě, uvedl, že šofér Sviták v nouzi zatáhl za ruční brzdu, což způsobilo přetržení řemenu v mechanismu jedné z pásových brzd. To ale v případě Präsidentu nebylo možné. První středoevropský automobil se spalovacím motorem totiž ruční pásovou brzdu neměl.
Tzv. „stará čtyřka“ na obrázku z roku 1900, tedy z doby, kdy byl dokončen její vývoj. Právě stará čtyřka zřejmě havarovala v Rychalticích.
Je proto mnohem pravděpodobnější, že dotčeným vozem, v němž nešťastná posádka cestovala, byla ve skutečnosti tzv. stará čtyřka. Automobil, jehož vývoj právě v té době končil, a u něhož by testovací jízda za přítomnosti obou konstruktérů dávala o dost větší smysl. Navíc, stará čtyřka měla pásovou brzdu ovládanou ruční pákou.
Präsident se přesto objevuje téměř ve všech článcích o nehodě. Je vyobrazen na historické kresbě znázorňující havárii, která visí v kopřivnickém muzeu. A je zmíněn i na památníku, který byl na místě nehody nedávno umístěn. A nakonec je to tak možná dobře. Představa, že k této slavné nehodě došlo právě v legendárním voze, dodává celé smutné události jakýsi zvláštně nostalgický a romantický nádech.
A tak, až se budete znovu řítit okolo Hukvald po D48 a bude vás lákat na rovném úseku u Rychaltic přidat plyn, vzpomeňte si na to, jak se přes tato místa asi muselo cestovat před více než stoletím. A jaké útrapy asi museli naši předkové zažívat na rozhrkaných kočárech bez koní.
Zdroje:
https://www.auto.cz/koprivnicky-nw-prasident-1897-mel-jako-prvni-na-svete-predni-naraznik-132816
https://www.koprivnice.cz/v-rychalticich-odhalili-pomnicek-122-let-stare-dopravni-nehody-prasidenta/d-72815
https://ostrava.rozhlas.cz/jak-bylo-doopravdy-s-tragickou-nehodou-v-kvetnu-1900-8527853
https://tatra-oldtimer.webnode.cz/historie-/nw/nw-a-vierer/
