Článek
V sedmnácti letech nemůže člověk pít alkohol, kouřit, není plně způsobilý k mnoha úkonům, zkrátka se na něj nehledí jako na dospělého. Od příštího roku se to ale má výrazně změnit. Mladiství budou moci sednout za volant.
Pokud při té představě kroutíte hlavou a zvažujete, o kolik asi zdraží pojistka na auto; nebo pokud jste si představili, kterak vám asi vaše ratolest při první jízdě upraví fasádu vašeho rodinného kombíku, nevěste hlavu. Pokud se to stane, bude to pravděpodobně tak trochu i na vás.
Jedním z pravidel řidičáku pro dorost totiž bude nutná přítomnost mentora na sedadle spolujezdce. Ten bude nervózně tlačit nohama do podlahy při každém dobrždění a usilovně svírat madlo dveří při vjezdu na dálnici. Hlavně ale bude fungovat jako mentální i technická podpora mladého řidiče. V ideálním případě.
Nic to ale nezmění na faktu, že za volant budou usedat nevyzrálé děti. Stále totiž platí ustanovení zákona o získávání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, které říká, že nastoupit do kurzu lze 18 měsíců před dosažením požadovaného věku. Ano, počítáte správně, může se stát, že za chvíli budou v autoškolách jezdit patnáctiletí. A to je věk, kdy je vývoj dítěte zcela jinde než v osmnácti letech. I oproti oněm sedmnácti je to markantní rozdíl. V patnácti jsme přece všichni byli ještě spíše dětmi. Představa řízení auta v tom věku, byť za asistence instruktora s pedály před sedadlem spolujezdce, je proto přinejmenším zvláštní.
Jako první se pak nabízí otázka bezpečnosti. Proti možnosti řídit v nižším věku hovoří statistika nehodovosti mladých řidičů. Ta bývá u lidí ve věku od 18 do 24 let nejhorší1. Lze se tak oprávněně domnívat, že u lidí ještě mladších to bude ještě horší? Myslím si, že je to trochu jinak. Jistě – jsou mezi námi mladí a neklidní, ale role věku se podle mého přeceňuje. Lví podíl na oné vysoké nehodovosti mladých má ten prostý fakt, že mladí řidiči nejsou vyježdění. Neměli kdy se vyjezdit. Mnohem zajímavější by tak byla statistika nehodovosti podle skutečně odřízených let nebo ještě lépe - podle ujetých kilometrů. Pokud někdo začne řídit v pětatřiceti, bude v začátcích obdobně rizikovým řidičem jako teenager. Tomu teď navíc bude pomáhat spolujezdec-mentor.
Mnohem větší nebezpečí než mladí řidiči pak podle mě představuje fakt, že řidičský průkaz dnes dostane opravdu každý. Jen se zamyslete, jestli znáte někoho, kdo řidičák nezískal. Nemyslím na první pokus, ale vůbec. Každý nakonec jednou uspěje. Avšak stejně tak, jako existují lidé, kteří se nikdy nenaučí hvízdat na prstech nebo plavat, existují i lidé, kteří se nikdy nenaučí řídit. Nic proti nim. Zkrátka na to nejsou stavěni. Řidičák ale i tak dostanou, a to přesto, že - jak se obecně říká - je auto zbraní. Takovým lidem pak nepomůže ani sebelepší mentor a je jedno, jestli začnou jezdit v sedmnácti nebo v osmnácti.
Další otázkou je, komu je vlastně takový řidičský průkaz určen? Možná vás teď napadne, že hlavně kluci a holky ze zapadlých vesniček a špatně dostupných předměstí takovou možnost ocení. Vtip je ale v tom, že mladí řidiči musí jezdit v doprovodu onoho mentora vždy. Představa, že by tak dojížděli sami třeba do školy, je proto lichá. I při takových cestách by na sedadle spolujezdce musel sedět nervózní rodič. A po škole by pro dotyčného mladíka musel zase přijet. Rodičům by se tedy v tomto neulevilo. Leckoho možná taky napadlo, že je to ideální pro odvoz rodiny z mejdanu. Sedmnáctiletý si alkohol stejně ještě dát nemůže, tak bude řídit. Chyba lávky. I mentor totiž musí být za jízdy střízlivý. To by se vám líbilo, aby vás synáček vozil ze zábavy! Ostatně jistě by si takové spolujezdce užíval i novopečený řidič.
Mladistvý nebude řidičák nejspíše potřebovat ani kvůli práci nebo dětem. Tak pro koho tu možnost vlastně zavedli?
Je to jednoduché. Sám si živě vybavuji, kterak jsem očima ukrajoval poslední dny z kalendáře zbývající k okamžiku, kdy usednu poprvé za volant v provozu. Stejně tak jsem pak byl jako na trní, když mi na úřadě už už měli vydat tu kouzelnou kartičku. Všechno tohle si teď užijí mladí nadšení řidiči s ročním předstihem. Přesně ti budou totiž tvořit největší skupinu zájemců, kteří budou chtít do dokladu zapsat kód L17.
A to je dobře. Když totiž člověka něco baví, je to první předpoklad k tomu, aby mu to šlo. Stejně tak, jako se z vegana nejspíše nestane vyhlášený řezník, nebude zarytý odpůrce automobilů, který se o ně nikdy nezajímal, zpravidla tak dobrým řidičem jako někdo, kdo se odmala vrtá v motorech a nad postelí oprašuje plakát Stiga. Z tohoto pohledu by se řidičák od sedmnácti mohl jevit jako dobrý nápad.
Jestli to tak skutečně bude, nebo ne, těžko říct. Studie a statistiky ohledně nehodovosti mládeže se v zemích, kde už taková úprava platí déle, liší. Na jednom faktu se ale shodnou. Riziko nehody u mladých řidičů klesá, pokud jezdí v doprovodu oné zkušené osoby1. Rozhodně je pak lepší, když první kroky za volantem činí mladíci v doprovodu někoho tzv. vyježděného, byť jim ještě nebylo 18 let. Všechno tak bude záležet na volbě správného mentora.
Tady právě nastává největší úskalí. Mladý řidič většinou nebude mít prostředky na pořízení vlastního vozu. Bude tak začínat v autě svých rodičů, případně v autě, které mu rodiče pořídí. Je pak nasnadě, že bude velmi těžké vyhnout se tomu, aby mentorem byl právě rodič. Tady se pak může mladý šofér ocitnout v nemalých problémech. Prvním zádrhelem může být, že ne každý rodič, který jinak splní podmínku držení řidičáku po dobu alespoň deseti let, musí být nutně dobrý řidič. Tohle je ale obecný problém, kdy nikdo neřeší situaci, kdy má děda řidičák 20 let v šuplíku a tím logicky splňuje i podmínky bezúhonnosti - kdo nejezdí, nemůže se vybodovat. Že takový mentor nebude mít žádné praktické zkušenosti je nabíledni. Další problém může nastat, je-li pan otec podobného naturelu jako otec Kraus z Pelíšků. To se pak dostane mládežník do nebezpečné situace za volantem raz dva. Úplně tu scénu vidím:
„Jak to jezdíš, proč ses nerozhlédl?“
„Vždyť jsem byl na hlavní, v klidu…“
„Jak ,v klidu? Na jaké hlavní? Jezdím tady už 30 let a odjakživa je tam přednost!“
„Ale není, byla to jasně hlavní.“
„Jo, tak hlavní, a co ten trojúhelník?! Ještě včera si jezdil s tatrovkou po pískovišti a teď mě budeš poučovat?!“
„V klidu, tati, vždyť tam byla značka.“
„To chci vidět! Vylez! Okamžitě vylez a pojď mi ukázat ten kosočtverec!“
Pokud byl mladý člověk obdařen podobným otcem a nemá to štěstí, že se tatík po hádce s příslušníkem vybodoval, nebo nemá jinou možnost, jak se z jeho mentorství vymanit, měl by si předčasný řidičák spíše rozmyslet. Podobné situace už mohou člověka vykolejit dostatečně na to, aby skutečně k nějaké nehodě došlo. Nutno ale poznamenat, že takový nerudný spolujezdec vás může dožrat, i když je vám padesát.
Za předpokladu, že ale bude mít mladý řidič jen trochu štěstí, bude skutečně do řízení nadšený a otce Krause nechá doma, jeví se řidičák pro dorostence jako skvělý nápad. Vlastně to těm mlaďochům docela závidím.
Při přípravě zákona se pak debatovalo i o tom, zda by nebylo dobré zavést povinnost opatřit vůz řízený mladým šoférem značkou tak, aby ostatní věděli, že je za volantem řidič, který ještě není plnoletý. Osobně bych navrhoval spíše samolepky s jiným zněním.
Například takto: „Pozor, cholerický otec“.
