Před 80 lety nakopla rock'n'roll. Sestra Rosetta Tharpe je jeho zapomenutou kmotrou

Jmenovala se Rosetta Nubin.

Narodila se v březnu 1915 v malém městečku Cotton Plant uprostřed rozsáhlých plání středního Arkansasu. Její rodiče byli sběrači bavlny. Její předci otroci. Jinak ale o její rodině mnoho nevíme. Snad jen s výjimkou toho, že všichni milovali muziku. Její otec zpíval. Máma hrála na mandolínu. A od malička vedli k hudbě i Rosettu.

Už ve čtyřech letech začala hrát na kytaru. V šesti pak mohla začít zpívat v kostelním sboru spolu se svou matkou. Společně se sborem objížděly jižanské státy a sklízely nemalé úspěchy. A právě tam, v melodických gospelech, se začal formovat jedinečný projev budoucí velké interpretky. Nakonec to nebylo nic výjimečného. V kostelních sborech dělaly své první krůčky i takové hvězdy jako Little Richard nebo Chuck Berry.

Žena kazatele

Jenomže vliv duchovní hudby byl v případě Rosetty ještě větší. Počátkem dvacátých let se její matka vydala na cestu po Státech. Chtěla hlásat mezi lidmi víru. Jak jinak než zpěvem. Nakonec se spolu s Rosettou usadily v Chicagu. Dále vystupovaly na náboženských obřadech a v komunitě gospelové hudby byly s postupem času dobře známy. Malá černošská holčička, kterou často museli vysadit na klavír, aby vůbec byla vidět, uměla nádherně zpívat a do toho se sama doprovázela - tu na kytaru, tu na klavír.

Její svět ale rozhodně nebyl jen kostel. Mladá a vnímavá Rosetta začala rychle vstřebávat nejmodernější hudební proud, který se ve městě na pobřeží Michiganského jezera rozvíjel. Byla to jakási směsice blues a jižanského jazzu. Tedy stylů, které s sebou přinesli další migranti z jihu. A přesně ten styl se pokoušela vkládat do interpretace klasických gospelových písní. Dlužno dodat, že tak činila prostřednictvím svého zvučného, silného, ale zároveň neskutečně melodického hlasu.

A fungovalo to. Věřící byli jejím zpěvem unešeni. Mnoho lidí chodilo do kostela jen kvůli ní. Brzo se ale objevili lidé, kteří se jejího úspěchu chystali zneužít. V roce 1934 se tehdy devatenáctiletá Rosetta provdala za mladého kazatele jménem Thomas J. Tharpe. Říká se, že celý sňatek domluvila její matka. Že ji vlastně prodala. Rosetta zpívala na mších svého muže, na které najednou začalo chodit více a více lidí. Jenže její muž, ač kazatel, byl ve skutečnosti hrubián a Rosettu vlastně jen zneužíval ke svému prospěchu. Mladou a temperamentní ženu takový život brzo přestal bavit. Utekla. Pro svou víru si ponechala jen jméno. Od té doby začala vystupovat jako „sestra Rosetta Tharpe“.

Roku 1938 se Rosetta přesunula do New Yorku. Útočiště nenašla nikde jinde než ve slavném Cotton Clubu. V tepajícím srdci černošské hudby té doby. Potkala se tam s Dukem Ellingtonem nebo Fletchrem Hendersonem a s dalšími slavnými hudebníky z období prohibice. Najednou si mohla dovolit zpívat, o čem chtěla. V jejich textech se začala objevovat milostná i sexuální tematika. Její původní gospelové posluchačstvo se k ní postupem času otočilo zády. Jedinou výjimkou byla její matka.

Daleko před dobou

Stále byla teprve třicátá léta. Ženské kytaristky byly pořád ještě velmi vzácným úkazem. A to samé platilo o umělcích, kteří ve svém repertoáru mísili církevní a světské vlivy. Mladá černoška se ale nehodlala svého gospelového původu vzdát. Rosetta se tak stala vůbec první zpěvačkou tmavé pleti, která se odvážila představit gospelovou hudbu bílému publiku. Při jejich vystoupeních v Cotton Clubu předváděla na kytaru neuvěřitelné věci. Nebála se experimentovat. A když k tomu přidala ještě velmi slušný hlasový rozsah v rozmezí C3-G5, vznikla kombinace vskutku neopakovatelná. Mimochodem přesně stejný hlasový rozsah měla i Whitney Houston.

Brzy se dostavil úspěch. Po začátcích v Cotton Clubu následovala vystoupení v Paramountu, v Apollu a nakonec také v Carnegie Hall. Ke konci třicátých let už byla nejslavnější představitelkou amerického gospelu. Definitivní zlom přišel roku 1939. To začala Rosetta nahrávat pro hudební vydavatelství Decca. Za války se z mladé černošky stala hvězda. Není třeba dodávat, že největší popularitu si získala mezi vojáky tmavé pleti.

Vydavatel se rozhodl její slávu ještě více podpořit. Aby toho dosáhl, spojil energickou a stále usměvavou Rosettu s nejlepším pianistou, kterého měl v rukávu. Se zkušeným milovníkem boogie-woogie Sammym Pricem. Právě ten ji měl doprovázet u dalšího velkého hitu.

Psal se rok 1944 a světlo světa spatřila píseň „Strange Things Happening Every Day“. Song v rychlém rytmu rockabilly s prvky rhytmn and blues. Rosetta jej nazpívala svým typicky rázným, ale zároveň veselým a až nakažlivým projevem. V půlce písně pak spustila na kytaru úderné rychlé sólo se sekanými akordy prokládané rychlými vybrnkávanými tóny. Píseň skončila jakousi useknutou kodou, tak typickou pro pozdější rock'n'rollové počiny 50. let. Na tehdejší dobu to bylo doslova zjevení.

Sestra Rosetta Tharpe - Strange things happening everyday, rok 1944.

Jak je to s prvenstvím

Jak jsem předznamenal na začátku, nikdy se asi přesně neurčí, jaká píseň byla prvním rock'n´'rollovým songem. Když si ale Strange things happening every day pustíte několikrát po sobě, zjistíte, že je v ní vlastně skrytý celý příběh vzniku rock'n'rollu. Nejprve slyšíte rychlejší gospelové pasáže. Pak vás přenese do typického rhytmn and blues s tím úžasným klavírovým doprovodem Sammyho Price, aby vás nakonec dorazilo to tak krásně živé kytarové sólo. A když si hned poté pustíte třeba Blue Moon of Kentucky (1954) od Elvise, dojde vám, že ta kytarová sóla jsou si vlastně docela podobná. Sám Elvis přiznával, že se nechával Rosettou inspirovat. A to nejen jejím stylem hry na kytaru, ale - považte - i zpěvem.

Nebyl to jen král, kdo ke zpěvačce se širokým úsměvem ve svých začátcích vzhlížel. Když sestra Rosetta Tharpe přijela roku 1947 na vystoupení do Macon City v Georgii, překvapil ji v zákulisí chlapec malého vzrůstu. Celý koncert tam nervózně postával a jakmile spustila Two Little Fishes, Five Loaves Of Bread (1944), nevydržel to a dal se do zpěvu s ní. Rosetta ho později přizvala k sobě na pódium a odzpívali spolu několik písní. Než odešel, dala mu do ruky pár bankovek. Ten chlapec se jmenoval Richard Wayne Penniman. Až později si začal říkat Little Richard.

Inspiraci první dámou gospelu přiznal při svých sólech na klavír i Jerry Lee Lewis. U příležitosti přijímání do síně slávy ji v děkovné řeči zmínila celá plejáda hvězd od Johnnyho Cashe až po Beyoncé. Je tedy možné, že sestra Rosetta Tharpe nenazpívala první rock'n'rollovou píseň. Zcela jistě ale měla na vzniku tohoto žánru lví podíl.

Jaká by to byla rockerka bez skandálů

Její vliv sahal ještě dál. Po válce byla rasová segregace stále velice palčivým problémem. Rosetta se přitom nezdráhala vystupovat s muzikanty bílé pleti nebo hrát v klubech pro bílé. Ve 40. letech často účinkovala se skupinou Jordanairs. Byl to kvartet složený výhradně z bílých zpěváků. Jak později vzpomínal člen skupiny Gordon Stoker, na jednom vystoupení je pořadatel nechtěl pustit do zákulisí, protože všechno domlouval s Rosettou a nemohl uvěřit tomu, že by černošská zpěvačka mohla vystupovat s bělochy. Po každé show šli členové kapely na večeři. Avšak Rosetta zůstávala ve svém autobuse, kam jí jídlo museli donést. Do většiny restaurací jako černoška nesměla.

Byla stále na vrcholu sil. Toužila po tom být samostatná. Přizvala na tour mladou černošskou zpěvačku Marie Knight. S Marie naložili do auta nástroje, zásoby a kufry a vyrazily na cestu. Jen ony dvě. Najednou byly svobodné. Jenže sen netrval dlouho. Roku 1950 zahynula Mariina matka a dvě sestry při požáru. Dvojice se rozpadla.

O rok později vstoupila Rosetta potřetí do manželského sňatku. Jejím vyvoleným byl tentokrát její manažer Russell Morrison. Vzali se na baseballovém stadionu Griffiths ve Washingtonu D. C. Obřadu přihlíželo 25 000 platících fanoušků. Rosettě šla za svědkyni právě Marie Knight.

Nakonec se ukázalo, že její nový manžel je spíše příživník než manažer. Jako už po tolikáté se stala Rosetta obětí svého talentu. Tentokrát se ale rozhodla, že svého muže neopustí. Na povrch ale začaly vyplouvat jiné skandály. Najednou za nimi stála samotná Rosetta. Ukázalo se totiž, že při turné s Marii Knight spolu obě ženy nesdílely jen mikrofon, ale často také lóže. Homosexualita byla tehdy stále ještě tabu. Všechno se nakonec stalo veřejným tajemstvím.

Popularita zpívající sestry začala upadat. Na scénu pomalu vstupovaly nové hvězdy. Počátkem 50. let to v leckterých kostelech na jihu USA vypadalo podobně jako v autobusech. Akorát s tím rozdílem, že v autobusech seděli vzadu černoši. V kostelech byly zadní lavice vyhrazeny bělochům. Ti sledovali zapálené černochy při zpěvu gospelů. Mezi bílým publikem byste našli i Elvise Presleyho, Carla Perkinse nebo Buddyho Hollyho. Ti všichni chodili absorbovat energii a melodie, které bílému obecenstvu představila Rosetta už před patnácti lety.

Žánr, který pomáhala vytvořit, ovládli mladí bílí zpěváci v čele s králem. A zatímco oni se hřáli na výsluní popularity, její hvězda pomalu uhasínala. Vale jí dala nejen Marie Knight, ale také vydavatelství Decca. Ale Rosetta Tharpe hrála a zpívala dál.

Na přelomu 50. a 60. let absolvovala několik evropských turné, na kterých doslova ožila. V Anglii uspořádala koncert na vlakovém nádraží. V hustém dešti tam hrála pro studenty a jiné mladé posluchače. Pro mnohé z nich to bylo první setkání s afroamerickou hudbou. Dost nečekané setkání. Najednou se před nimi objevila padesátiletá paní v kabátku. Vytáhla elektrickou kytaru a rozjela úderná sóla. V Británii se teprve rozjížděla beatlesmánie, ale Rosetta hrála podobnou muziku už skoro 20 let. Na nástupišti se tehdy mezi posluchači tísnili i Mick Jagger a Jimmy Page.

Její další kariéru ale zhatilo špatné zdraví. Roku 1970 dostala mrtvici. Nedlouho poté jí museli kvůli cukrovce amputovat nohu. Sestra Rosetta Tharpe ale stále věřila, že se vrátí na pódium. Zemřela 9. října 1973 na další mrtvici. Na večer toho dne měla naplánováno nahrávání.

Když se jí ke konci života ptali na počátky rock'n'rollu, odpověděla jen: „Ach, tyhle děti a rock'n'roll… Vždyť je to jen zrychlené rhytmn and blues. To už my dělali snad odjakživa.“ a rozevřela svůj typický široký úsměv.

Až zase jednou uvidíte černobílé záběry poskakujícího Elvise nebo uslyšíte fláky jako Jailhouse Rock nebo Blue Suede Shoes, zaposlouchejte se do těch kytarových rifů a nasajte ten energický rytmus. A možná si přitom vzpomeňte na věčně se usmívající sestru z arkansaských plání a na jiné černé muzikanty, bez kterých by nejslavnější hudební žánr minulého století možná nikdy nevznikl.

Zdroje:

https://rockhall.com/wp-content/uploads/2024/03/Sister_Rosetta_Tharpe_2018.pdf

https://www.npr.org/2017/08/24/544226085/forebears-sister-rosetta-tharpe-the-godmother-of-rock-n-roll

https://www.guitarplayer.com/players/sister-rosetta-tharpe-career-overview

https://www.vulture.com/2022/06/sister-rosetta-tharpe-rock-legacy.html

The Godmother of Rock & Roll: Sister Rosetta Tharpe (2011), Mick Csaky, 2014 (dokument)