Článek
Ta posloupnost by byla zcela nasnadě. I často slýchaná terminologie, kdy se závodu na 400 metrů říká čtvrtka a na 800 metrů půlka, by tomu napovídala. Součástí středních tratí by měla být míle, tedy závod na 1600 metrů. Dobře - jemně zaokrouhlený z oněch 1609,4 metrů, které tvoří přesně jednu míli. To by se ale dalo svést na respektování délky atletického oválu. Ale není tomu tak. Místo toho se běhá na jeden a půl kilometru.
V nadsázce se dá říct, že by závod na zaokrouhlenou jednu míli měl několik výhod. Nemusely by se kvůli patnáctistovce malovat na dráhu další čáry, odkud se do závodu startuje. Nebylo by nutné běhat závod na jednu míli jako doplňkovou disciplínu. A závodníci ze zemí s imperiální soustavou by měli mnohem jednodušší počty.
Nechme stranou rádoby vtipné poznámky. A položme si otázku, proč se na mítincích, včetně nedávno skončené olympiády, běhá na tři a třičtvrtě oválu?
Okruh na 500 metrů a rychlý doktor
Původ této zvláštnosti sahá až do počátku prvních novodobých olympijských her. Na konci 19. století nebyly standardizovány vzdálenosti, na kterých si atleti poměřovali síly. A z nějakého důvodu byla po trati na 800 metrů zvolena jako navazující distance ta patnáctisetmetrová. K zavedení této tradice nejspíš dopomohlo i to, že se na druhých olympijských hrách v Paříži roku 1900 běhalo na oválu o délce 500 metrů. Krásně to tedy vyšlo na tři kolečka. A na míli už na olympiádě místo nezbylo.
Aura závodu na 1609 metrů se znovu rozjasnila až po druhé světové válce. V té době se věřilo, že tuto distanci nelze zaběhnout pod čtyři minuty. Někteří lékaři dokonce strašili selháním srdce atleta, který by něco takového dokázal. Stala se z toho jakási nedotknutelná hranice, nedosažitelná meta. Meta, která paradoxně dopomohla k atraktivitě tohoto závodu. Atletické podniky zařazovaly do programu míli s vidinou toho, že budou mít štěstí a právě v jejich závodě dojde k prolomení rekordu, který bude nově začínat trojkou.
Povedlo se to nenápadnému mladému lékaři Rogeru Bannisterovi. 6. května 1954 při ohlašování vítězného času začal komentátor číslem tři. Navazující čísla už nebyla slyšet. V nadšeném jásotu a křiku diváků nezanikl jen hlasatelův projev, ale nakonec i jakýsi mýtický nádech jedné míle a oněch „nepřekonatelných“ čtyř minut. Za 46 dní byl rekord znovu pokořen a od té doby ještě mnohokrát. Nikdy už to ale nebyla taková sláva. A to samé se nakonec dá říci i o samotné disciplíně.
Roger Bannister dobíhá do cíle. Rok 1953
Imperialisté versus metráčci
Od padesátých let o místo na výsluní středních tratí soupeřila imperiální míle a metrický kilometr a půl. Souboj to byl Od počátku nerovný. Vlastně bylo jen otázkou času, jak dlouho dokáží Spojené státy, jako jediný velký stát s imperiální soustavou, odolávat převaze patnáctistovky. Ještě v sedmdesátých letech se v USA stavěly stadiony, na nichž dráha měřila přesně 402,34 metru. O necelé dva a půl metru delší ovál dál při čtyřech okruzích přesně jednu míli.
Vypadá to jako hra o centimetry. A samotný rozdíl mezi oběma vzdálenostmi se může někomu zdát zanedbatelný. Vždyť obě tratě dělí zdánlivě nepatrných 109 metrů. Když se ale podíváme na rozdíl mezi světovými rekordy, zjistíme, že o oněch 109 metrů delší míle má rekord o více než 17 vteřin pomalejší. Je to proto, že ve chvíli, kdy běžec dosprintuje v rekordním čase do cíle patnáctistovky, je na pokraji sil. Těch rozdílových 109 metrů tedy z logiky věci musí urazit ve zcela jiném tempu. I rozvržení sil je jiné. Jak prohlašoval svého času dodnes úřadující rekordman na obou distancích Hicham El Guerrouj, jsou to zcela odlišné disciplíny.
Možná i proto to jednu dobu dokonce vypadalo, že těch 109 metrů rozdělí atletický svět. Na „imperialisty“ běhající na jednu míli a „metráčky“ preferující 1500 metrů. S postupem času ale v atletice zavládl metrický systém a v rámci unifikace se i za oceánem začaly stavět ovály se standardní délkou.
Dodnes úřadující světový rekordman na obou distancích Hicham El Guerrouj a Španěl Carlos García na startu závodu na 1500 metrů na OH v Aténách 2004
Navždy mílaři
Míle se stala zpestřením atletického programu a speciálním závodem na několika málo světových podnicích. Slavná byla v minulosti třeba tzv. Míle snů, která se běhala donedávna jako součást mítinku Bislett v norském Oslu. V rámci tohoto podniku byl v historii několikrát překonán rovněž světový rekord. Také na tomto závodě ze seriálu Diamantové ligy se ale od loňského roku běhá na 1500 metrů. V rámci této prestižní série se tak letos běžel závod na jednu míli jen dvakrát. V Eugene jako pocta Stevu Prefontainovi a v Londýně na počest Emsleyho Carra. Ještě v roce 2010 byl zařazen na program pěti mítinků.
Zdá se tak, že závod na jednu míli je druhem na vymření. Ano, stále se běhá na amerických univerzitách, a ano, čas pod 4 minuty je dodnes jakousi vstupenkou mezi elitní mílaře. A ano, běhá se silniční míle, kde mimochodem v posledních letech padají pravidelně světové rekordy. Ale z velkých akcí se míle pomalu vytrácí.
Přesto se zřejmě již navždy bude běžcům na této střední trati, tedy i na té vyměřené na 1500 metrů, říkat mílaři. A osmistovce půlka.
Zdroje:
https://www.ncaa.com/news/trackfield-indoor-men/article/2024-06-25/whats-difference-between-1500-meters-and-mile-events-and-not-just-109
https://bringbackthemile.com/athletes/detail/roger_bannister
https://worldathletics.org/heritage/news/hicham-el-guerrouj-1500m-world-record-silver-jubilee
