Hlavní obsah
Lidé a společnost

Senioři v prezidentském křesle. Aneb vyhlídky starého Joea

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: 3d U.S. Infantry Regiment "The Old Guard" from Joint Base Myer - Henderson Hall, Va., Public Domain, Wikimedia Commons

Joe Biden v roce 2021

Ze všech stran slyšíme hlasy volající buďto po odstoupení Joea Bidena z kampaně, nebo naopak obhajující jeho rozhodnutí v boji o Bílý dům pokračovat. První tábor zatím jasně převažuje.

Článek

Konečné rozhodnutí bude na něm.

Podobná situace, do které se nyní Joe Biden - a s ním vlastně i američtí voliči - dostali, ale není nová. Z historie známe mnoho lídrů, kteří byli poněkud staršího data narození. Některým jejich věk a zkušenosti v prezidentském úřadu pomohly. Jiným přitížil zhoršující se zdravotní stav. Ne vždy to pak s jejich prezidentstvím dopadlo dobře. Níže se nachází několik z nich.

Paul von Hindenburg - Německo, věk při působení v úřadu: 86 let (zemřel ve funkci)

Slavná postava z dějin. Muž, který na sklonku života tváří v tvář čelil zosobněnému zlu. Adolfu Hitlerovi. Ten si právě přes něj protlačoval cestu k moci. Vzájemně se nenáviděli. Starý prezident už však neměl v souboji s mnohem mladším fanatickým nacistou mnoho sil.

Při volební kampani roku 1932, do které Hindenburga doslova donutili, a to jako jediného kandidáta, který měl potenciál porazit právě Hitlera, se naplno projevilo jeho podlomené zdraví. Bylo mu 84 let a na předvolebních mítincích za něj většinou hovořil vůdce katolíků Heinrich Brüning. Hindenburg jen mlčky mával davům; jeho vyjadřovací schopnosti už na proslovy nestačily. Přesto vyhrál. Následující rok už ale pouze přihlížel tomu, jak se členové vládního kabinetu stávají obětí Hitlerových politických lstí.

Ty vyvrcholily vyhlášením dvou předčasných voleb. Posléze nabyli slabí Hitlerovi političtí odpůrci přesvědčení, že i když se nacistický předseda stane kancléřem, dokáží ho zástupci ostatních stran držet na uzdě. Tak dlouho naléhali na starého Hindenburga, až ten povolil a Hitlera 30. ledna 1933 s nechutí jmenoval. Maršál budoucího führera bytostně nesnášel. Neměl ale již sílu narůstajícímu tlaku dále vzdorovat. Co následovalo, všichni dobře víme. Začalo to rozpuštěním Reichstagu a převzetím moci to skončilo. Hitler přitom moc dobře věděl, že v případě puče by armáda stála za svým prezidentem.

Foto: Codexbox1, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0, Wikimedia Commons

Paul von Hindenburg v roce 1933

Tomáš Garrigue Masaryk - Československo, věk při působení v úřadu: 85 let

V tomto stručném seznamu nemůžeme vynechat prvního československého prezidenta. Univerzitní profesor a intelektuál bojující za pravdu a spravedlnost. Muž, který se ještě před vstupem do politiky angažoval v celospolečenských problémech. Prostituce, sebevraždy, Hilsneriáda, rukopisy, to byla hlavní témata Masarykova zájmu. S počátkem první světové války se naplno rozvinula jeho role politika - budoucího státníka. Odchází do exilu a s postupem času je to právě on, kdo reprezentuje československý boj za nezávislost.

Po podílu na vzniku legionářských jednotek, uzavření Pittsburghské dohody a nakonec i na vzniku Washingtonské deklarace a tím i samostatného Československa, se v 68 letech stává jeho prvním prezidentem. Nikdo v tu chvíli netuší, že jím zůstane po příštích 17 let. V jejich průběhu se potýká s mnoha problémy. Jmenuje úřednickou vládu, aby zabránil nástupu komunistů, čelí nacionalistům, Hlinkovi, Henleinovi a dalším. Na sklonku života také hrozbě nacismu.

A do toho se přidávají zdravotní problémy. Na jaře 1934 prodělává prezident lehkou mrtvici. V té době dochází k jeho poslednímu zvolení do úřadu. Osobní lékař Maixner vše bagatelizuje. A to přes fakt, že je prezident téměř slepý, slib proto skládá zpaměti a musí mu přitom napovídat. Jeho pohyb a vyjadřování ale jasně ukazují na prodělanou mozkovou příhodu. V úřadu zůstane i nadále. A to přesto, že kromě schopnosti číst, pozbyl Masaryk i schopnost psát. Dopis jeho přítelkyni Heleně Železné z léta 1934 byl údajně jen změtí nečitelných čar. Politická situace v té době ale nesvědčí nástupu jeho následovníka Edvarda Beneše. Starý a práce zcela neschopný prezident tak úřaduje dál. Jeho kancelář mu opatří razítko s podpisem, které úředník otiskne vždy tam, kde Masaryk položí prst. Špatné je to i s jeho vyjadřováním. Ke konci života Masaryk přestává mluvit česky. Své poslední myšlenky vyslovuje anglicky - řečí své zesnulé ženy.

Je otázkou, jaký vliv měla jeho kondice na rozhodovací schopnosti. Zpočátku roku 1935 zamítl prezident zákaz Henleinovy Sudetoněmecké strany, která následně vyhrála volby. To vše přes evidentní důkazy o její protiústavnosti. Vítězství henleinovců dalo Hitlerovi do ruky další kartu ve hře o Sudety.

Přesto byl Masaryk až do své abdikace v prosinci 1935 tou nejrespektovanější politickou figurou v zemi. „To už se mělo stát dávno. … Člověk nezdravý má nezavazet,“ prohlásil při loučení se s úřadem prezident osvoboditel.

Foto: ČTK, Public Domain, Wikimedia Commons

Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1935. V té době už návštěvy téměř nepřijímal. Zde na fotografii při přijetí španělského velvyslance.

Giorgio Napolitano - Itálie, věk při působení v úřadu: 89 let

Také zkušený Napolitano je z té šťastnější skupiny. Stal se jediným prezidentem, kterého parlament zvolil na dvě po sobě jdoucí funkční období. Neapolský rodák byl součástí vrcholného italského politického dění v podstatě po celé poválečné období. Dlouhá léta byl reformním komunistou. Po rozpadu strany v roce 1991 se přiklonil k umírněnější Demokratické straně levice.

Dlouholeté působení ve vrcholné politice se mu velice hodilo v jeho prezidentském úřadu. Toto období bylo jedním z nejtěžších v poválečné italské historii. Na sklonku první dekády tohoto tisíciletí přišla finanční krize. Po rezignaci premiéra Berlusconiho se Napolitano rozhodl jmenovat ministerským předsedou bývalého eurokomisaře Maria Montiho. Nadstranická vláda následně obdržela rekordní podporu parlamentu. Napolitano sáhl k tomuto kroku přesto, že pravomoci prezidenta jsou v Itálii, podobně jako u nás, spíše okrajové. Prošlo mu to a s odstupem času lze toto rozhodnutí považovat za dobré. I tak si starý prezident za svůj kousek vysloužil přezdívku „Král Giorgio“.

Na rozdíl od Masaryka se Napolitano těšil relativně dobrému zdraví i po dobu svého posledního mandátu. Nakonec ale i Král Giorgio sám pocítil, že je čas odejít a 14. ledna 2015 se úřadu vzdal. Kdyby to neudělal, skončilo by jeho prezidentství až na jaře 2020. V té době mu bylo už 94 let. Napolitano zemřel v roce 2023 ve věku 98 let. Italové si však, jak se zdá, ze stárnoucích prezidentů udělali cosi jako národní sport. Když po Napolitanovi nastoupil do úřadu zástupce Demokratické strany Sergio Mattarella. Tomu bude za pár dní už 83 let a ano, tušíte správně, stále úřaduje.

Mahmúd Abbás - Palestina, věk při působení v úřadu: 88 let, stále ve funkci

Slavný popírač holokaustu, terorista vyškolený v KGB, nebo umírněná síla mezi arabskými radikály? Mahmúd Abbás má mnoho tváří. Jediným jistým je to, že už téměř dvacet let stojí v čele Palestiny, tedy přesněji řečeno v čele palestinských orgánů úřadujících na Západním břehu Jordánu. A to přes mnoho politických zemětřesení, ozbrojených konfliktů nebo třeba obvinění z korupce. Palestinci se zdají apatyčtí ve vztahu k výměně Abbáse za jiného vůdce. A Abbás se zdá netečný k jakýmkoliv pokusům o to řešit problém nástupnictví. Jeden z uvažovaných následovníků, Marwan Barghouti, je usvědčený vrah toho času v izraelském vězení. Celostátní volby odmítl Abbás vyhlásit už 19 let a je tak stále u moci.

A to přes jeho vleklé zdravotní problémy. Prezident prodělal v minulosti rakovinu prostaty a několik operací srdce. Léčil se u kapacit v oboru po celém světě. Jeho zdravotní stav ale zůstává v posledních letech přísně utajen, i přes časté návštěvy v nemocnicích. K neduhům stáří může v jisté formě patřit i neochota ke změně, k řešení budoucnosti, ke vzdání se svých jistot a pravomocí; to vše je možné u Abbáse v posledních letech vysledovat.

Otázkou, čím dál častěji pokládanou, tak zůstává, co nastane, pokud už Abbás v čele Palestiny nebude. Co bude s Organizací pro osvobození Palestiny, s Fatahem, se vztahem k Hamásu? Dojde k posílení moci radikálů? Budou se na Západním břehu Jordánu konat volby, jak do nich zasáhne OOP, případně konkrétně Fatah? To vše jsou otázky, které svou netečností a zhoršujícím se zdravotním stavem Abbás jen podtrhuje.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat, aneb stát nad zdraví?

Výše uvedené příběhy negarantují v případě jeho zvolení ani Bidenův budoucí úspěšný mandát, ani to, že by své druhé období nezvládl. Pouze jasně demonstrují, že u sebelepšího kandidáta je s přibývajícím věkem riziko potíží zvýšené. A také to, že se zdravotních obtíží politických lídrů dá snadno zneužívat, a to i k převzetí moci. Jakýkoliv kandidát pokročilého věku by měl myslet i na tato rizika. Problém často spočívá v tom, že si to politik zpravidla nechce připustit. Čest těm, kteří to dokáží.

Problém ale není jen v osobě samotného politika. Informační embargo a zlehčování zdravotního stavu má často na svědomí jeho nejbližší okolí. Již „legendární“ jsou Ovčáčkovy meruňkové knedlíky. Ale třeba také Masarykův lékař Maixner do poslední chvíle prohlašoval, že je prezident v podstatě zdravý. Takový postup - na první pohled chránící soukromí prezidenta jako pacienta a občana - už ale hned na ten druhý rozkrývá různé mocenské a zákulisní hry. A na další pohled můžeme spatřit i podvod na voliče. Pokud se má takto nemocný člověk ucházet o vysoký ústavní post, neřkuli pokud má bojovat o Bílý dům, je otázka jeho zdraví naprosto stěžejní.

Stále platí, že zdravotní stav člověka je citlivým osobním údajem a jeho uveřejnění bez jeho souhlasu je nepřípustným zásahem do jeho osobnostních práv. Na druhé straně - člověk ucházející se o úřad prezidenta nebude mít práva a povinnosti „obyčejného občana“. Do jeho rukou bude svěřen jasně vymezený podíl na řízení země. Má i v takovém případě stále platit ochrana soukromí v plné výši, nebo má veřejnost, která do určité míry vkládá svůj osud do rukou dotyčné osoby, mít právo znát její zdravotní stav?

Posoudit tuto otázku je zcela určitě nutno v kontextu výše uvedených příkladů z historie. Pokud navíc porovnáme důsledky zásahu do soukromí jednotlivce s možnými následky, které pro stát mohou mít špatná rozhodnutí, ubývající energie nebo zmatečné jednání jeho vedoucího představitele, je těžké nepostavit se na stranu těch, kteří prosazují zdravotní stav prezidenta nebo kandidáta na tento úřad jako věc veřejnou.

Zdroje:

https://plus.rozhlas.cz/paul-von-hindenburg-kdyz-monarchista-vede-republiku-6515631

https://www.lidovky.cz/relax/lide/odchazeni-prezidenta-masaryka-jeho-zdravotni-stav-na-konci-zivota-znalo-jen-par-vyvolenych.A170914_131751_lide_ELE

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/giorgio-napolitano-italie-prezident-zemrel_2309222108_job

https://www.middleeasteye.net/news/palestine-abbas-push-release-fatah-prisoner-raises-uncertainty-successor

https://www.israelhayom.com/2023/06/11/lebanese-newspaper-reports-palestinian-presidents-health-deteriorating/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz