Článek
Všechno začalo před necelými dvěma lety. Moje sestra měla zrovna narozeniny a přesto, že mě ten adolescent občas dokáže pěkně sýřit, přece jen jsem se v dobrém rozmaru rozhodl jí udělat radost. Už dlouho si přála boty Nike Air Force 1. Takové ty moderní bílé tenisky, které se zašpiní už jen, když se na ně podíváte, a které dnešní dorost nosí a myslí si, že je to děsně cool. Tak dobrá, řekl jsem si.
Zároveň jsem si ale vzpomněl na tu starou pověru, že by se boty neměly dávat darem. Ta báchorka ale přece říká něco o tom, že v nich pak uteče obdarovaná partnerka. Ale tady šlo o moji pubertální sestru. Mávl jsem nad tím proto rukou. Nic to ale nemění na tom, že jsou boty asi tím nejuhozenějším dárkem; už jenom proto, že se musí vyzkoušet. Vyrazili jsme tedy společně do nejbližšího obchodního centra a v pobočce FootLockeru zakoupili příslušný vyhlédnutý model. To jsem ještě netušil, v jaké zvrácené formě se ona pověra o darování bot naplní. Ale postupně.
Sestra byla s novou ozdobou spokojená. Konečně si asi připadala víc „in“. Dodejme taky, že si boty střežila jako rodinný šperk a nosila je jen za hezkého počasí a vlastně docela svátečně. V zimě pak křusky odpočívaly v krabici. Na druhé jaro je ale vybalila na sezónu a s hrůzou zjistila, že jsou její dvě vstupenky do dívčího elitního klubu zničené. Svrchní vrstva se začala odlepovat od podrážky. Jali jsme se boty tedy reklamovat. Osobně jsem to považoval za jasnou výrobní vadu a vlastně jsem jen čekal, že obchodník uzná její neodstranitelnost a vrátí nám peníze, což jsme při reklamaci požadovali.
Chyba lávky. Reklamační oddělení FootLockeru při vyřízení namítaných vad doslova zaperlilo. Za vtipnou vložku jsem nejprve považoval konstatování, že obuv byla užívána i poté, co se objevila vada, čímž bylo poškození dále zhoršeno. To je samozřejmě zcela vyfabulovaná informace, kterou se obchod vymyslel a jen se její pomocí snaží odstrašit zákazníka. Skutečný právní slalom ale teprve následoval. Neuznání reklamace společnost odůvodnila tím, že vada nebyla namítnuta ihned po jejím objevení podle § 2111 a § 2112 občanského zákoníku. Když pominu drzost, se kterou to jako samozřejmý fakt prodávající bez dalšího tvrdí, tak to zní docela erudovaně a nesmlouvavě. Vyloženě to navazuje dojem „zákazníku, tady nemáš šanci pochodit, naši právníci mají paragrafy v malíku“. No, pouze na první pohled. Ono pravidlo o nutnosti reklamování vady bez odkladu se totiž vztahuje jen na smlouvy mezi podnikateli. Pokud je ale zákazník v postavení spotřebitele, vztahují se na něj ustanovení § 2165 a násl., a ty hovoří docela jinak. Právě tam je totiž schovaná ona obecná dvouletá lhůta pro reklamaci, kterou všichni známe. Zároveň tam ale taky stojí, že nezáleží na tom, kdy zákazník právo z vadného plnění využije. Je to taková ochrana spotřebitele právě proti podobným šikanózním manýrům velkých firem. Mnohé z nich to ale -podobně jako FootLocker - prostě zkouší. Zkouší lidi lživě zastrašit a zbavit se tak odpovědnosti za vady a nutnosti vracet peníze. Pokud si někdo myslel, že to byla móda jen divoké minulosti z před dvaceti a více let, pak ne. Mnozí tak fungují dodnes.
My jsme se ale nedali. Po marných pokusech na prodejně, kde vedoucí jen jako kolovrátek opakovala onen obskurní slalom jejich právního oddělení, jsme se rozhodli obrátit na soudního znalce. Setkali jsme se na parkovišti. Předal jsem mu dotčené boty a on téměř okamžitě rozpoznal jasnou výrobní vadu. Tady je namístě zdůraznit jednu věc, o které rovněž mnoho zákazníků neví. Pokud totiž reklamujete vadu do jednoho roku od koupě, platí zde právní fikce, že vada byla na výrobku v době zakoupení. Jinak řečeno - do jednoho roku jste z obliga, protože nemusíte prokazovat, jak vada vznikla. Platí, že byl výrobek vadný, když jste ho koupili, a odpovědnost je na druhé straně stolu. V našem případě se vada ale projevila až po zhruba roce a půl.
Možná si tak říkáte, že potom je označení „šmejd“ pro takovou firmu příliš příkré, když v naší situaci jsme museli my jako zákazník prokázat, jak vada vznikla. No jo, jenže když to odhalil znalec v podstatě na první pohled, muselo to být jasné i reklamačnímu technikovi. Prostě to zkusil. Nenapsal ale do vypořádání reklamace něco ve smyslu „Lhůta jednoho roku uplynula. Neprokázali jste, jak vada vznikla. Nemůžeme reklamaci uznat.“. Místo toho sepsali právníci do protokolu na první pohled erudovaný, ale ve skutečnosti nelogický právní blábol, kterým doufali v odstrašení zákazníka od dalšího uplatňování jeho práv. A v tom právě spočívá ono „šmejdství“. V tom, že firma popírá zákonná práva svých zákazníků a při vypořádání reklamace lže, fabuluje a uvádí zákazníka v omyl. Jen aby nemusela nic plnit. Je pak na nás, abychom se takovému postupu bránili.
Věřím ale, že v mnoha případech slaví podobné právní balamucení ze strany prodejce úspěch. Lidé zkrátka nemají čas nebo kapacitu bojovat proti téhle zlovůli. Mávnou nad tím rukou a třeba napíší špatnou recenzi na Seznam a jdou příště jinam. Firmě to nevadí. Recenzemi se mnoho lidí neřídí. Obchodníci navíc dováží levné boty ze zahraničí a prodávají je tady za pomoci brigádníků s mnohdy stoprocentní marží. A tak - i když se občas najde rebelující zákazník - je firma spokojená.
Ale já ne! Pověra ohledně darování bot se u mě naplnila způsobem vskutku pekelným. Při vyřizování reklamace a při souboji s prodávajícím jsem si ty své boty málem úplně prošlapal, a to ještě není zdaleka vyhráno. Půjdu ale odhodlaně dál při bránění svých práv. Naštěstí totiž vlastním kvalitní české boty ze Zlína.
