Článek
Není pochyb o tom, že setkání s takto špinavým a silně páchnoucím jedincem může cestu hromadnou dopravou pořádně znepříjemnit. A to ani nemusíte být příliš cimprlich. Nelze se proto divit, že se dopravci snaží naše smysly před takovými konfrontacemi chránit. A někdy dosti nevybíravě. Jako třeba dnes ráno.
Řidič, nebo vyhazovač?
Seděl jsem v tramvaji v zadní části druhého vozu. Znalci poměrů v MHD dobře znají rizikovost tohoto místa. Většina „nežádoucích“ cestujících se zpravidla snaží nastoupit co nejdále od řidiče. Logicky tak míří k posledním dveřím. Jelikož to mám blíže na přestup, sedávám v zadní části soupravy i já.
Na jedné ze strašnických zastávek tramvaj zůstala stát s otevřenými dveřmi déle než obvykle. Pronikající říjnový chlad odtrhl mou pozornost od článku o motocyklech a přivedl ji zpět k dění okolo. Až teprve tehdy jsem zaregistroval typický halekavý rozhovor dvou umouněných osob v potrhaném oblečení, které se zřejmě snažily nastoupit. Jednomu z mužů se to i na okamžik podařilo.
V tom ale do všeho vstoupil řidič. S nekompromisním pohledem hospodského rváče s mžourajícíma očima a hlavou posazenou útočně vepředu na oba muže vystartoval jako býk z ohrady.
„Kam jdete!?, Tam nesmíte! … A jízdní doklad, máte?!“
Nesla se přísná řidičova slova, která připomínala spíše štěkot naštvaného policejního psa. Oba muži se jako káraní školáci zařadili na refýž a jen polohlasem něco mumlali pod vousy. Netrvalo dlouho a už se shrbení ztráceli v zadním okénku tramvaje sunouce se z ostrůvku někam pryč. Zhruba ve stejný okamžik vyprchávaly z vozu poslední zbytky odéru, který krátká návštěva jednoho z nich v tramvaji zanechala.
Předpisy hovoří jasnou řečí
Z mé hlavy ale ona příhoda tak rychle nevyprchala. Naopak jsem o ní přemýšlel po zbytek rána. Prvotní úvahy o tom, jak je člověk otupěn zkušenostmi z pražských tramvají do té míry, že jeho pozornost neupoutá ani tak okolní smrad, jako prostě jen to, že tramvaj déle stojí na místě, vystřídaly úvahy závažnější. Zachoval se řidič správně? Jak bych se asi zachoval já na jeho místě? Jezdí všichni páchnoucí pasažéři bez jízdenek? Tyto a podobné otázky se jen hrnuly.
Rozseknout je nemohlo nic jiného než všemocné přepravní podmínky PID. Není překvapením, že podle nich nesmí pasažéři obtěžovat ostatní cestující svým chováním nebo zápachem. Tomu odpovídá na druhé straně oprávnění řidiče, který může, cituji:
„…vykázat osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a jsou ve stavu, kdy ohrožují sebe nebo jinou osobu, majetek nebo pořádek, nebo jejichž vzhled svědčí o celkové zanedbanosti a které znečišťují ostatní cestující nebo vozidlo, prostory pro cestující a zařízení dopravce svým jednáním nebo oděvem a které vozidlo (přepravní prostor) využívají k přespávání nebo k jiným účelům, pro které nejsou určeny.“
Tolik tedy řeč předpisů. Za ono „znečištění ostatních cestujících“ lze zcela jistě považovat i „znečištění ovzduší“, kterého se podobné osoby dopouštějí nejčastěji. Z tohoto pohledu byl tedy řidič v právu.
Schovávání se za jízdenku
Stejně se ale nemohu ubránit dojmu, že jednání onoho ostrého tramvajáka z dnešního rána nebylo zcela košer. Jsem si jistý, že už když je zmerčil na refýži, spřádal plán, jak s nimi drsně zatočí.
Když vystoupil z kabiny a viděl (a nejspíš i cítil), že skutečně narazil na „znečišťovatele“, roztočil svůj štěkostroj na plné obrátky. Jeho strategie byla jasná; záplavou náhodných uřvaných otázek zahnat oba santusáky na ústup. Nepadlo přitom ani slovo o tom, proč oba muže vylučuje z přepravy. Z celého jeho projevu mě zaujal jen dotaz na jízdenky, kterým řidič celou salvu ukončil.
Je nad slunce jasné, že podobní cestující na 99 % platný jízdní doklad nemají. Ale co by to změnilo? Kdyby snad jízdenku měli, pustil by je řidič dál a omluvil by se?
Jistěže ne. Byla to jen jakási zbabělá řidičova obezlička. Klička zakrývající skutečný důvod pro vyloučení z přepravy. Důvod, kterým byl bez okolků silný zápach obou mužů. A nutno říci, že to byl důvod oprávněný. Z řidičových úst o něm ale nezaznělo ani slovo. Místo toho po dotazu na jízdenky vypoklonkoval nežádoucí muže od tramvaje. Jenže takový dotaz se mu klidně mohl vrátit jako bumerang. Úplně by stačilo, kdyby muži byli třeba senioři. Nakonec jeden z nich skutečně něco takového při odchodu zamumlal. Žádný doklad ale samozřejmě nepředložil. Pokud by opravdu prokázali, že je jim více než 65 let, jízdenku by nepotřebovali.
Pak už by se řidič skutečnému důvodu pro jejich vyhoštění z tramvaje nevyhnul.
Pojmenovat věci pravými jmény
Zdá se tedy, že se ten na první pohled nekompromisní a drsný řidič ve skutečnosti bál těm dvěma říct, že je z vozu vyhazuje jednoduše proto, že smrdí. Ale proč? Přepravní podmínky mu to umožňují, všichni cestující to vědí nebo alespoň tuší. Stejně tak všichni ihned na vlastní nozdry poznají, že je to důvod skutečně pádný. A s trochou soudnosti si toho musí být vědomi i samotní hříšníci. Tak proč to nepojmenovat pravým jménem?
Je natolik nekorektní říct někomu, že příliš páchne? A je to až tak nekorektní, že je potřeba se schovávat za jízdu načerno? Nebo je snad více nekorektní předpokládat automaticky, že podobný člověk nebude mít jizdenku? Těžko říct.
Myslím, že pokud řidič využívá svého oprávnění vyloučit někoho z přepravy, je to natolik závažný zásah do práv dotyčného, že by zcela jistě měl jasně sdělit, na základě čeho tak činí. A pokud je to primárně kvůli zápachu, neměl by se bát to říct nahlas. Jinak mu jednoho dne nějaký santusák skutečně onen doklad předloží.
À propos, zažili jste někdy, že by řidič podobně nevybíravým způsobem vyprovodil třeba slušně oblečeného opilce? Nebo byť jen napomenul teenagera s hudbou hrající přes celou soupravu?
Zrovna tuhle jsem s jedním takovým jel. Obsadil celou zadní část jedné z těch nových prosklených tramvají. Nohy natažené přes protější sedačku, na jednom okně vyskládané oblečení, mikiny, tepláky, tašky, na druhém repráky hrající na plné pecky takovou tu muziku, co se nejspíš prodává v hodinových smyčkách. Projel tak ve dvaadvacítce půl Prahy.
Řidič nehnul ani brvou. Nejspíš usoudil, že má onen mladík platnou jízdenku.
Zdroje:
Smluvní přepravní podmínky PID,
(metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy,
trolejbusy, plavidla), platné od 1. 8. 2021,
Úplné znění, včetně všech uvedených dodatků
