Článek
Celkem tři stovky ostrovů s rozeklaným pobřežím se tyčí z nekonečného oceánu uprostřed ničeho. Lysé skály roztodivných tvarů a barev kontrastují s temnou modrou hlubinou, která je obklopuje.
Nádherná podívaná.
Celé souostroví velikosti jižní Moravy se nachází na podmořské plošině na samém jižním konci Indického oceánu. Na plošině, která před desítkami milionů let tvořila vlastní malý kontinent. Rozsáhlá území postupně podlehla erozi a zmizela pod hladinou. Dnes zůstal už jen poslední zbytek. Kergueleny. Nejopuštěnější ostrovy na světě.
Nejbližší pevninou je antarktická zamrzlá pustina vzdálená více jak 2 tisíce kilometrů. Do Kapského Města a také do australského Perthu je to ještě dvakrát tak daleko.
Opuštěná země
Ostrovy objevil v roce 1772 francouzský průzkumník Yves Joseph de Kerguelen při honbě za bájnou Terra Australis. I on byl nejprve uchvácen skalní siluetou vystupující z mraků. Silný vítr a špatná viditelnost však nepolevovaly. V bouřce se Kerguelen musel vydat na zpáteční plavbu, aniž by se jeho noha dotkla břehu. Měl však v rukávu důkaz, že na dalekém jihu je skutečně země. Král Ludvík XV byl spokojen a za dva roky vyslal Kerguelena na další expedici s cílem kolonizovat bájný kontinent a navázat obchodní styky s místním obyvatelstvem.
Pobřeží Kerguelenových ostrovů. Nějak takto jej viděl i Yves de Kerguelen roku 1772. Mohl si myslet, že objevil bájnou Terra Australis?
Těžko mohl král tušit, jak jsou jeho komerční tužby vzdáleny od reality. Nejen, že Kerguelen neobjevil bohatý kontinent. Na ostrovech navíc nepotkal živou duši. Pokud tedy nepočítal stáda tuleňů a hejna tučňáků. Pustotu celého souostroví krásně demonstruje zápis v deníku kapitána Cooka, který zakotvil u tehdy ještě nepojmenované země o další dva roky později.
„Na břehu jsme našli vzkaz v láhvi, kde stálo, že tyto ostrovy objevil p. Kerguelen roku 1772 …
Mohl jsem je pojmenovat ‚Opuštěné‘, ale z úcty k panu Kerguelenovi je prohlašuji za Kergueleny.“
Ani tak se pusté ostrovy zájmu člověka neubránily. Do nehostinných končin se v následujícím století vydávaly norské, britské a jiné expedice. Všechny s jediným možným cílem. Lovit tuleně. Došlo to až tak daleko, že v 19. století zvíře v oblasti vyhynulo.
Francouzi se natrvalo vrátili až po sto letech, roku 1892. Prohlásili Kergueleny za své území a začali pro změnu lovit velryby.
Život ve větru a v izolaci
Aby posílili svůj vliv, rozhodli se Francouzi ostrovy osídlit. Průkopníky těchto snah byli bratři Henri a René Bossièrové. Počátkem 20. století vyslali na ostrovy skupinu farmářů. Ti se usídlili v osadě Port Couvreux, v prudkých kopcích na severním pobřeží. V nehostinné krajině se osadníkům dobře nevedlo. Nebyli schopni vypěstovat ani ty nejzákladnější plodiny. Také chov dovezených ovcí se neobešel bez problémů. Zvířata se nedokázala adaptovat na zvláštní klimatické podmínky na ostrovech. Jehňata se rodila v době nedostatku potravy a často proto brzo uhynula. Také farmáři postupem času umírali. Někteří na nedostatek potravy, jiní umrzli.
Mohlo by se zdát, že právě tuhé mrazy přicházející z blízké Antarktidy budou největším úskalím pobytu na Kerguelenech. Na první pohled je však na ostrovech překvapivě teplo. Během roku klesne rtuť teploměru jen výjimečně pod bod mrazu. V létě se teplota pohybuje mezi 5 a 10°C. V zimě, která na ostrovech vrcholí v srpnu, se ochladí jen nepatrně, na 0 až 5°C. Malé rozdíly teplot způsobuje chladný oceán a přítomnost silného proudění. Mořské proudy přinášejí i nejtypičtější rys počasí na Kerguelenech. Silný vítr. V lednu zde po dvacet dní pravidelně fouká rychlostí přes 40 km/h. To činí z ostrovů jedno z největrnějších míst na planetě.
I přes rozmary počasí a nemožnost trvalého osídlení zde Francouzi koncem čtyřicátých let minulého století zřídili alespoň vědeckou stanici. Ta využívá zejména odlehlosti tohoto drsného místa. Vědci zde mohou nerušeně zkoumat život mořských savců nebo tučňáků, oteplování oceánu a další změny klimatu. Nebo taky geologický vývoj dávno zapomenutého kontinentu.
Port-aux-Francais, jediná osada na ostrovech
Okolo stanice postupně vyrostlo malé sídlo s honosným názvem Port-aux-Francais. Je tady bar, kostel, posilovna, bistro, malá nemocnice, poštovní úřad. Nejdůležitější je samozřejmě vědecké středisko. Posádka čítající v létě 120 a v zimě okolo 60 výzkumníků a vojáků se zde pravidelně obměňuje, a zároveň jednou za čtvrt roku dostává čerstvé zásoby jídla. To jim na ostrově připravuje bývalý šéfkuchař z Reunionu. Je jedno, o jak nehostinné místo se jedná, pod francouzskou vlajkou se musí vždy dobře vařit.
Novodobým osadníkům tak již nehrozí, že dopadnou jako německá expedice, která zde počátkem 20. století téměř celá zahynula na beri beri.
Jak se tam jen dostat?
Lidskou osádku, jídlo, palivo a další potřebnosti dopravuje na „konec světa“ zásobovací loď Marion Dufresne. Ta je jediným spojením Kerguelenů s civilizací. A pokud ve vás při čtení začala hořet touha zapomenuté ostrovy navštívit, vězte, že to není vůbec snadné. Nejprve musíte zamířit na francouzský ostrov Reunion. Cesta na něj zabere letadlem z Paříže asi 12 hodin. Teprve tam se nalodíte na Marion Dufresne. Lodi zabere tři a půl tisíce kilometrů dlouhá plavba deset dní. Deset dní, po dobu kterých neuvidíte s výjimkou zastávky na Crozetech žádnou pevninu. Není na světě odlehlejší obydlené území, než jsou Kergueleny.
Teprve po čtrnácti dnech cesty dorazíte do cíle, kde vás přivítá izolovaná komunita vědců a vojáků. Pokud vás ani to neodradí od dlouhých měsíců strávených v pustině, musíte si pospíšit. Místo na Marion Dufresne je třeba s dostatečným předstihem rezervovat. Kapacita je totiž omezená a závisí na velikosti posádky, která se na Kerguelen a další ostrovy chystá, a na objemu zásob. Většinou tak loď pojme okolo pěti až desíti turistů. Někdy ale ani jednoho.
Pokud se vám podaří na ostrovy dostat, musíte se řídit podle přísných pravidel platících pro každého dočasného obyvatele. Základním pravidlem je, že se nikdo nesmí vydat do divočiny sám. Skupina, která by se chtěla vzdálit z bezpečí stanice, musí čítat alespoň tři dobrodruhy. Přísná pravidla platí i v samotném Port-aux-Francais. Úklid, obsluha baru, požární ochrana, likvidace odpadu. Všechny tyto činnosti si na ostrovech musí rozdělit běžní obyvatelé. A to je i hlavním pravidlem pobytu na tomto opuštěném místě. Souznít s komunitou. Vzájemně si pomáhat. Přiložit ruku k dílu, kde je zrovna třeba. Na tak odlehlém místě to ani jinak nejde.
Četníci a německý hrob
Kvůli své izolovanosti se ostrovy staly ve Francii synonymem konce světa. Místem, kam posílaly matky v rozčílení své nehodné děti. Pamětníci četnické série s Louiem de Funesem v hlavní roli si jistě vzpomenou na scénu z posledního filmu série, kdy se četníkům začaly ztrácet četnice. A velitel Gerber křičel na nešťastného Cruchota, zda-li ví, kde je ostrov Kerguelen. Právě tam měli být při neúspěchu přeloženi. Stojí za zmínku, že na ostrovech se četnická stanice nenachází.
Za to zde nalezneme připomínky osídlení z dob dávno minulých. Zůstaly zde zbytky velrybařských stavení. Zůstaly zde také obvodové zdi osady Port Couvreux s malým hřbitovem, kde odpočívají bláhoví farmáři, kteří na ostrovech před více jak sto lety chtěli chovat ovce a pěstovat zeleninu a místo toho zde nalezli smrt.
Mont Ross, nejvyšší hora souostroví (1850 m.n.m.)
V okolí opuštěné osady Port Couvreux se nachází ještě jeden hrob. Na kříži je malá cedulka se jménem Bernhard Herrmann. Roku 1940 zakotvila u břehů Kerguelenu německá válečná loď Atlantis. Mladý německý námořník zemřel při pádu z komína a posádka se rozhodla jej pohřbít na břehu u Port Couvreux. Je to nejjižnější německý válečný hrob.
Opuštěná vesnice na severním pobřeží ostrova jen podtrhuje nehostinnost a nedotčenost tohoto místa. Je dokonalým svědkem toho, jak marná a nicotná může být snaha člověka osídlit tuto divokou pustinu, ovládnout větrem ošlehané pláně nebo přežít v neustálém chladu. Kergueleny tak navždy zůstanou opuštěnými ostrovy.
Synonymem pro konec světa.
Zdroje:
Science and culture in the Kerguelen Islands: a relational approach to the spatial formation of a subantarctic archipelago, Solène Prince European Tourism Research Institute (ETOUR) Department of Tourism Studies and Geography, Mid-Sweden University, Sweden, Island Studies Journal, 13(2), 2018, 129-144
Kerguelen: Living on One of the World’s Most Isolated Islands, https://www.youtube.com/watch?v=vglBkQb_x9Q
https://www.atlasobscura.com/places/port-couvreux
